Vždy jsem to věděl, ale nemohl dokázat. Teď mám konečně v ruce přísně tajnou složku s názvem Planetary. Slýchám za dveřmi podivný šramot a nedávno jsem našel pod okny stopy ve sněhu, které začaly odnikud a stejně tak i skončily. Možná mě sledují, kdyby se mi něco stalo předejte tyto řádky veřejnosti.
Bistro uprostřed pouště. U stolu sedí zákazník, říkejme mu Elijáš Snow, bude to jeden z hlavních hrdinů. Za barem je vyžilá blondýna, ta jméno nemá, ale vypadá jako Gertruda. Tu si pamatovat nemusíme, bude to krátký štěk. Elijáš jí říká: „Ta káva chutná, jako kdyby se do ní vymočil pes,“ a ona odpoví: „Někam to dělat musí“. Nikde to není vysloveně napsáno, ale šestým smyslem cítím, že tihle dva sehráli stejný rozhovor v mnoha reprízách. Dveře bistra se otevírají a dají vyniknout dokonalé ženské postavě. Jmenuje se Jakita Wagnerová. Usedá k jedinému zákazníkovi a přednese mu nemravný návrh: „Plat milión dolarů ročně po zbytek vašeho života, bez ohledu na to,jak dlouhý ten život bude.“ Gertruda se znuděně zvedne od Blesku a s hubou nakřivo nakráčí k zákazníkům: „Co to bude?“ Snow pozvedne hlavu a v očích mu zatančí raráškové: „Přineste jí kávu. Přesně takovou jako je ta moje.“
To je přesně druh humoru, který mám rád. Autorům komiksu stačilo něco málo bublin, okének a byl jsem lapen v osidlech tříčlenné skupinky „archeologů nemožného“. Tříčlenné. Jasně, jsem to ale popleta a na Gertrudu už zapomeňte, pokud neumřela, vaří v bistru dodnes. Třetím členem je Bubeník. Křestní Bu, příjmení Beník. Je to magor, co mluví se stroji. Teď už je tým Planetary kompletní a může směle čelit přívalům záhad,tajů a nadpřirozena.
V oficiálním textu vydavatele, kterým je BB/art, stojí, že se jedná o mnohem zábavnější a pestřejší komiksovou obdobu Akt X. S tím jsem se úplně neztotožnil a mnohem více jsem se přikláněl k britskému TV seriálu Torchwood z roku 2006. Oba seriály mají stejné téma a jsou to záhady a mystéria. Rozdíl je však v hlavních postavách. Na základě oficiálního textu vydavatele by mohl čtenář očekávat vyfešákované agenty v dokonale padnoucích oblecích s velkým všemocným odznakem FBI.
To by byl velký omyl. Členové týmu Planetary jsou vše možné, jen ne uhlazení agenti. Elijáš Snow si nese svá tajemství, u Jakity Wagnerové, ač je v latexovém oblečku nesmírně sexy a přímo k nakousnutí, si raději nepředstavuji, co by udělala s neodbytným nápadníkem. Mám pocit, že něco na způsob pana Elijáše Snowa ze strany 145. Brrr. Bude tedy ještě někdo pochybovat, když řeknu, že Bu to dělá s kalkulačkou?
Za týmem Planetary stojí šedá eminence, tajemný Čtvrtý. Jeho konto páchne nánosem věků a nedá se měřit omezenou lidskou fantazií. Na ty troškaře z ekonomického časopisu Forbes raději hned zapomeňte. Vše štědře financuje, ale jeho skutečné záměry jsou skryty.
První české vydání Planetary představí úvodních šest sešitů série. Ty jsou dějově vzájemně propojeny a zavedou čtenáře na japonský ostrov obydlený godzillami. Do Hong Kongu, kde vzal právo do vlastních rukou duch policisty, ne nepodobný Franku Castlemu z Punishera. Dále odhalí členové týmu kvantový počítač vyrobený v roce 1945 a zákulisí supertajné operace Paperclip, při které byli nacističtí vědci převezeni na půdu USA.
Scénář Planetary patří mezi to lepší, co mi v poslední době přistálo na stole. Autor scénáře mistrně představuje charaktery postav, aniž by pustil jediné slůvko navíc. S hrdiny týmu jsem se sžil hned od prvních stran a přes všechny ty boční příběhy, je mi už teď jasné, že s nimi půjdu až do konce, neboť chci znát Univerzální Pravdu.
Warren Ellis (1968) je britský komiksový scénárista, spisovatel a sloupkař. Sám o sobě prohlašuje, že nikdy nespí a s ohledem na jeho dílo to bude asi pravda. Je autorem kladně hodnoceného futuristického opusu Transmetropolitan, nonkonformní týmovky The Authority. Podílel se na Hellblazerovi i Wolverinovi a podle jeho komiksu Red vznikl stejnojmenný film natočený Robertem Schwentkem. Napsal něco přes padesát komiksových, televizních a videoherních scénářů. Je také autorem tsunami esemesek, které nachmelen rozesílá ze své oblíbené hospůdky.
John Cassaday (1971) se narodil v texaském Fort Worthu a žije v New Yorku. Jako výtvarník je samouk, vystudoval filmovou a televizní režii. Na perfektní puntičkářské kresbě mi hned z kraje něco nesedělo a dlouho jsem přemýšlel co. Čím dále jsem se začetl do stránek grafické knihy, tak jsem si brumlal pod vousy: „Prostě chceš něco najít, něco vyšťourat, tak to nech plavat. Prostě chceš…“
Pod perfektním koloringem, který rozhýbal Cassadayho precizní kresbu, jsem to přeci jen objevil. Je to místní strnulost některých málo okének komiksu. Pro někoho to může vypadat jako hnidopišství, ale Eisnera z roku 2006 mu neberu. Toho získal za nejlepší kresbu tuší/tužkou. Puntíčkář.
Na několika stranách přejde komiks v regulérní vyprávění pomocí povídky. Stránky zhnědnou stářím a čtenář je teleportován někam na počátek dvacátého století. Tento pocit umocní stylové, jakoby dobové, černobílé ilustrace z magazínu Amazing Stories. Moc povedená a příjemná retro změna. Jsem nadšen, když se tvůrci nebojí experimentovat. Svého času, jsem si myslel, že komiks je pět krát tři okénka na list.
14. prosince 1999 sepsal sám veliký Alan Moore úvodník pro vydání Planetary. V předvečer konce milénia zavzpomínal na dvacáté století. Použil spousty expresivních výrazů, metafor a různá jiná roztodivná slůvka. Takto dokázal obratně zaplnit dvě stránky. Mohl to vytasit rovnou a říci: "Planetary je skvělé". Knihu přeložil Richard Podaný.
Grafickou knihu přineslo na pulty našich knihkupectví BB/art. Jak už je jejich dobrým zvykem, čtenář je neskutečně rozmazlován a řemeslně se jedná o výbornou práci. Sama kniha je obsahově výtečná a já jsem již dnes pátým členem Planetary. Čtvrtým, a to mi věřte, skutečně ne. Těším se na další pokračování, neboť chci znát PRAVDU.
Už je opět slyším, ty šátravé zvuky zpoza dveří, jsou tady … Enter.
