Hned úvodem chci prohlásit, že ohledně Zlaté knihy komiksů jsem velice zaujatý člověk. Příběhy v ní obsažené jsem hltal jako malý kluk. Časopis ABC formoval a směřoval můj vývoj. V době mého dětství patřil mezi podpultové zboží a na předplatné se vedly pořadníky. Což zní pro dnešní generaci jako sci-fi a pro vydavatele tištěných medií jako sen. Dodnes si pamatuji první číslo ABC, které mě udělalo šťastným předplatitelem. V očích kamarádů jsem stoupl a občas zahlédl závist. Na jeho stránkách jsem hltal právě komiksové listy a byla to povětšinou poslední strana, která přinášela ten nejlepší. Paradox. Umístění nejlepšího komiksu na poslední straně, i to něco svědčí o postavení komiksu v té době. Byl to právě tento časopis, který dokázal soustředit ty nejlepší výtvarníky. Sám jsem toužil malovat jako pan Kobík a strávil jsem bezpočet hodin obkreslováním a překreslováním jeho věcí. S prací pana Petráčka jsem se setkával na stránkách Sedmičky pionýrů. Byla to jeho Třináctka ze staré čtvrti, Mimozemšťané a Golem v ABC Speciál 1986.
Autoři obsažení ve Zlaté knize komiksů patřili do mého dětského panteonu bohů. Mám kompletní ročníky ABC s těmito příběhy. Všechny ABC Speciály a další možné variace, není vydání příběhů, které bych neměl a uchovávám je s pečlivostí Vatikánské knihovny. Vyjma posledních děl Petráčka znám komiksy téměř nazpaměť. Pokud by se našel hnidopich, který by vzhledem k vydání Vzpoury mozků pochyboval, že jsem byl přímým svědkem událostí, pak věřte, že i tyto jsem podědil už jako malý kluk.
František Kobík i Jiří Petráček mají jedinečný nezaměnitelný rukopis. U jejich děl jsem nikdy nemusel přemýšlet, pod které jméno je zařadit. Jejich signatura je natolik originální, že pokud by byla puštěna kvízová slide show, můžu mechanicky, robotickým hlasem, určovat: Saudek, Kobík, Burian, Lada, Petráček, Born... Všichni jmenovaní umělci si dokázali vyšlapat vlastní cestičku a dát kresbě nezaměnitelnost své osoby.
Sám často bojuji u importovaného zahraničního komiksu se jmény kreslířů. Grafické pojetí komiksových es z velkých vydavatelských domů jako jsou Marvel či DC jsou téměř vždy řemeslně odvedená na sto procent a těžko se na jejich práci hledá chybka. Mnohdy však působí, jako když sjíždějí výrobky z pásového dopravníku linky sériové výroby. Chybí jim duše a srdce. Tyto pocity jsem nikdy nezažil s Kobíkem ani Petráčkem.
Jak už jsem uvedl, Kobíkova okénka komiksů jsem hltal jako chlapec. S jeho komiksy se umím usadit a sledovat jeho kresebné linky, aniž bych vnímal čas. Někdy mi jeho kresby dokáží vyvolat hluboko zasunuté vzpomínky na dětství a obrazy klukovských let, o kterých jsem netušil, že bych je ještě mohl uchovávat v paměti. Podobné pocity mi navodil snad jen Ray Bradbury v knize Pampeliškové víno. Nostalgii o dětství a o světě, který je nenávratně ztracený.
Vzpoura mozků (1977-1979)
Autor kreseb: František Kobík
Autor scénáře: Václav Šorel
48 stran
Kosmická loď Prométheus se vrací z hranic samotného nebití. Mars a Měsíc se proměnili v hrobky. S matičkou Zemí není také vše v pořádku. Obklopuje jí jakási růžová slupka. Posádka lodi odhaluje zákulisí podivných událostí. Roboti, kteří v době jejich odletu byli pokorní služebníci, se vzepřeli zákonům robotiky a pokusili se o genocidu lidstva. Bude Prométheus tou pomyslnou střelkou na misce vah a dokáže opět lidstvu přinést světlo (oheň) jako v řecké mytologii?Vzpoura mozků je nadčasový příběh, který je i vzhledem k datu svého vzniku velice aktuální právě v dnešní době prudkého rozvoje informačních technologií. Žánrově čistá sci-fi rozvíjí téma vzpoury umělé inteligence proti stvořitelům a jejich nahrazení jako nový evoluční druh. Je to klasické Asimovské téma, které naťukne pávě jeho zákony robotiky, které platí za dogma. Mladší čtenář bude jistě znát Skynet z filmového trháku Terminátor, i tam je probíráno stejné téma. Zajímalo by mě, zda Šorel tušil při své fascinaci děrovanými kotoučky, že za pár desítek let si bude čtenář pohodlně prohlížet jeho dílo v elektronické podobě na generaci posledních jablečných tabletů?
Ke Vzpouře mozků se váže i totalitní vzpomínka, kdy měl údajně nejvyšší robot znázorňovat velkého rudého bratra. Osobně jsem rád, že tuto legendu sami tvůrci popřeli a neřadí se po bok bojovníků proti komunismu, kterých je poslední dobou jako máku. Celkem už mě otravuje poslouchat žvásty typu „Můj tatínek byl kotelník,“ atd. Podle těchto rádoby bojovníků jsme měli v té době největší koncentraci kotelen na jeden kilometr čtvereční ve světě. V knize Pozemšťané a mimozemšťané v povídce Sam J. Lundwalla používá Robodruh neustále nadávku „Ty, komunisto!“ Sice neví, co to znamená, ale je si bezpečně jist, že je to nejsprostší nadávka ve vesmíru. Nu a pokud prošla přísnou cenzurou tato neustále se opakující hláška z knihy vydané roku 1981 (!), tak proč by nemohl mít hlavní záporák červenou barvu, aniž by měl v kapse rudou knížku. Pan Šorel je skutečně moudrý muž a dementováním této zkazky dodal seriálu skutečný punc nesmrtelnost a nadčasovosti. Neboť, kdo ví jak se za pár let bude jmenovat Ruzyně?
Těžko se mi hledá chybka na této kultovní práci. Jedná se o autorův debut, tak snad jen vyšší míra upovídanosti v první části.
Hodnocení komiksu: 100%
Galaxia (1984-1986)
Autor kreseb: František Kobík
Autor scénáře: Václav Šorel
48 stran
Podobně jako příběh Vzpoura mozků začíná Galaxia na palubě kosmické lodi procitnutím členů posádky z hibernačního spánku. Jejich probuzení není ovšem plánované. Je to spíš souhra šťastných a nešťastných okolností. Přeživší dva členové posádky si musí poradit s asteroidem, černou dírou a obřími obyvateli planety pozemského typu. Planetu totiž ovládl gigantický hmyz a pomalu se mu podařilo zdecimovat původní obyvatelstvo. Jejich jedinou nadějí jsou pozemšťané Petr a Jan. Všeobecně profláklá výtka, že se mistr inspiroval při malování kosmických lodí západním filmem je známá. Jeho Galaxie jakoby z oka vypadla Battlestar Galactica a meteostanice je až moc podobná lodi Enterprise. Jako kluk jsem to netušil a dnes je mi to jedno.
Čeho jsem si všiml už jako malý kluk, je pro mě absence jazykové bariéry. Na palubě meteostanice vaří hrdinové při překladu mimozemských symbolů palubní počítač Galaxie. Po prvním setkání s příslušníkem rasy mimozemšťanů se bez okolků pouštějí do komunikace na úrovni telepatie a pak už pokračují v rozhovoru, jako když jsou krajané. Možná by si vysvětlení zasloužilo dvě, tři bubliny navíc. Strana 75 líčí, co se stalo v předchozích dílech, ačkoliv je právě čtu. Působí jako zjevení. Zde je vidět, že list byl vytržen z kontextu z jiného vydání a vložen zcela chaoticky a nelogicky. Konkrétně se jedná o vytržení listu z vydání Speciálu 1996 Pojďte si hrát, tam byl seriál neskutečně okleštěn a začínal právě tímto listem. Čtenář by si jistě zasloužil více péče a ne pouze bezduché překlopení listu. Vždyť kolik by dalo práce vyretušovat text a prázdný prostor vyplnit černí s několika málo body v podobě hvězd?
Hodnocení komiksu: 80%
Tvrz (1981)
Autor kreseb: František Kobík
Autor scénáře: Václav Šorel
24 stran
Dr. Martin Hrubý se při cestě za svou rodinou do jihočeské Lásenice propadá časem a je konfrontován tématem časových paradoxů. Dostává se do středověké Lásenice, je čtvrtek sedmý den po vstoupení páně roku 1434.
Sám Šorel přirovnává příběh k povinné četbě o panu Broučkovi. Já mám ještě jeden příměr a tím jsou Návštěvníci s hercem Jeanem Reno. V tomto filmu přišel naopak středověk k nám. Šorel nás zavede do rodiště své manželky a pokusí se odkrýt tajemství, které obestírá zničení tvrze.
Na tomto komiksu je vidět, že Šorel už má nejeden scénář za sebou a slušně si osvojil vypravěčskou techniku. Příběh je jeden z lepších v knize a je slušně vypointován.
Hodnocení komiksu: 90%
Pokračování článku přineseme za týden.
