V poslední době se též dostal do našich kin horror Alberta Hughese s příznačným názvem „Z pekla“. Ten opět vychází ze slavného komiksového . románu „From Hell“. V ponuré knižní předloze si autoři Alan Moore a Eddie Campbell mohli dovolit podpořit atmosféru příběhu množstvím násilných scén a celkovou poetiku zvýraznit jak lehce nejistou kresbou tak především magickým černobílým kontrastem. Vždyť je to příběh masového vraha Jacka Rozparovače, tak pryč s nějakými ohledy na to, kolik toho čtenář vydrží. Když má pevné nervy, dočká se poslední strany, pokud je na srdce sláb, měl by si vybrat jinou literaturu. Kdežto právě film (hollywoodský) musí na tyto skutečnosti brát zřetel. Aby sypal penízky, musí být přístupnost co nejnižší. To neznamená nic jiného, než drastická redukce krve a děsu. Tak se z kultovního, hrůzou naskrz prosáklého díla stane film pro děti. Ble!
. Jedna z potíží převádění komiksů do filmu je jasná. Komerce. Pak ještě také režisérský cit pro komiks a film. Režisér by měl být znalec jak komiksů, tak i filmů a pak postupně je nějakou vhodnou cestou propojit. To se povedlo Bryanu Singerovi, který slušně odvyprávěl komiks „X-Men“ skvělou filmovou formou. A to navíc, paradoxně, před natáčením o X-Menech skoro vůbec nic nevěděl. Jedním ze zajímavých pokusů byl také snímek režiséra Stephena Norringtona „Blade“, kam zkoušel protlačit i videoklipový styl, který však odboural onen temný nádech příběhu. A dalším podobným experimentátorem byl v roce 1995 i Danny Cannon. Jeho „Soudce Dredd“ však porušil jednu základní tradici stejnojmenného komiksu. Divák zde totiž zjistí, že Dreddova přilba tak dlouho a snaživě ukrývala pod svými kónickými čelistmi Sylvestra Stalloneho, který byl asi příliš drahý na to, aby po celou délku filmu vystupoval jen se svou bradou. Ovšem nic si z toho nedělejte, výše zmínění páni režiséři, vaše díla jsou ve srovnání s takovým „Pavoučím mužem“ z roku 1977 či „Flashem Gordonem“ (1980) mistrovskými opusy.
Rád bych zde při této příležitosti ještě vzpomněl na český . film „Kdo chce zabít Jessii?“, který vznikl na motivy komiksů Káji Saudka: není divu, že Američani připravovali jeho remake.
A jak se převádí film do obrázkové podoby? Ve většině případech asi hůř, než v opačné situaci, o čemž ostatně svědčí množství laciných sešitů, které vznikají jako ubohé přívěšky svých velikých celuloidových předloh jen proto, aby producentům vydělaly ještě nějakou tu minci navíc. U nás vyšel před lety třeba seriál na motivy Spielbergovy fantastické podívané „Jurský park“. Nic moc a to ještě nedopadl nejhůř. Zrovna hned druhé pokračování filmu (mimochodem velmi smutné pokračování, co se úrovně týče) „Ztracený svět“ přineslo též komiksovou verzi: ještě větší svinstvo, než předchozí kus. Kresba naprosto . odporná, překlad obludný a zbytek fujtajbl. Naše luhy a háje se však dočkaly i komiksových družic filmů „Batman a Robin“, „Terminátor 2: Den zúčtování“ či dokonce „Star Wars, epizoda IV: Nová naděje“. Ovšem Hvězdné války jako komiksový pojem patří ve světě k těm nejúspěšnějším sériím, což je zase důkaz toho, že podle dobrého a vhodného filmu může vzniknout dobrý kreslený seriál. Nutno poznamenat, že komiksová vydavatelství se některých filmových postav zhostila nadmíru bezchybně, což je nejen případ Hvězdných válek, ale také kupříkladu „Starship Troopers“, „Terminator“ a především (a to bych rád uvedl s vykřičníkem) „Aliens versus Predator“ – kultovní sci-fi dvojice stejně nerozdělitelná jako Lauer a . Hardy. Podobný úkaz dokonce můžeme najít i na našem písečku. Slavný Kája Saudek dokonale převedl část televizního seriálu „30 případů majora Zemana“ do slušivého komiksového kabátu.
Ale samozřejmě samotný komiks vypráví svůj příběh jinak, než jeho bratr film. Má něco, co do průhledného celuloidového okénka zkrátka nenarvete. Proč by jinak Art Spiegelman odmítal nabídky ke zfilmování své knihy „Maus“? A proč by jinak sakra vůbec lidi komiks ještě četli?
. Jedna z potíží převádění komiksů do filmu je jasná. Komerce. Pak ještě také režisérský cit pro komiks a film. Režisér by měl být znalec jak komiksů, tak i filmů a pak postupně je nějakou vhodnou cestou propojit. To se povedlo Bryanu Singerovi, který slušně odvyprávěl komiks „X-Men“ skvělou filmovou formou. A to navíc, paradoxně, před natáčením o X-Menech skoro vůbec nic nevěděl. Jedním ze zajímavých pokusů byl také snímek režiséra Stephena Norringtona „Blade“, kam zkoušel protlačit i videoklipový styl, který však odboural onen temný nádech příběhu. A dalším podobným experimentátorem byl v roce 1995 i Danny Cannon. Jeho „Soudce Dredd“ však porušil jednu základní tradici stejnojmenného komiksu. Divák zde totiž zjistí, že Dreddova přilba tak dlouho a snaživě ukrývala pod svými kónickými čelistmi Sylvestra Stalloneho, který byl asi příliš drahý na to, aby po celou délku filmu vystupoval jen se svou bradou. Ovšem nic si z toho nedělejte, výše zmínění páni režiséři, vaše díla jsou ve srovnání s takovým „Pavoučím mužem“ z roku 1977 či „Flashem Gordonem“ (1980) mistrovskými opusy.
Rád bych zde při této příležitosti ještě vzpomněl na český . film „Kdo chce zabít Jessii?“, který vznikl na motivy komiksů Káji Saudka: není divu, že Američani připravovali jeho remake.
A jak se převádí film do obrázkové podoby? Ve většině případech asi hůř, než v opačné situaci, o čemž ostatně svědčí množství laciných sešitů, které vznikají jako ubohé přívěšky svých velikých celuloidových předloh jen proto, aby producentům vydělaly ještě nějakou tu minci navíc. U nás vyšel před lety třeba seriál na motivy Spielbergovy fantastické podívané „Jurský park“. Nic moc a to ještě nedopadl nejhůř. Zrovna hned druhé pokračování filmu (mimochodem velmi smutné pokračování, co se úrovně týče) „Ztracený svět“ přineslo též komiksovou verzi: ještě větší svinstvo, než předchozí kus. Kresba naprosto . odporná, překlad obludný a zbytek fujtajbl. Naše luhy a háje se však dočkaly i komiksových družic filmů „Batman a Robin“, „Terminátor 2: Den zúčtování“ či dokonce „Star Wars, epizoda IV: Nová naděje“. Ovšem Hvězdné války jako komiksový pojem patří ve světě k těm nejúspěšnějším sériím, což je zase důkaz toho, že podle dobrého a vhodného filmu může vzniknout dobrý kreslený seriál. Nutno poznamenat, že komiksová vydavatelství se některých filmových postav zhostila nadmíru bezchybně, což je nejen případ Hvězdných válek, ale také kupříkladu „Starship Troopers“, „Terminator“ a především (a to bych rád uvedl s vykřičníkem) „Aliens versus Predator“ – kultovní sci-fi dvojice stejně nerozdělitelná jako Lauer a . Hardy. Podobný úkaz dokonce můžeme najít i na našem písečku. Slavný Kája Saudek dokonale převedl část televizního seriálu „30 případů majora Zemana“ do slušivého komiksového kabátu.
Ale samozřejmě samotný komiks vypráví svůj příběh jinak, než jeho bratr film. Má něco, co do průhledného celuloidového okénka zkrátka nenarvete. Proč by jinak Art Spiegelman odmítal nabídky ke zfilmování své knihy „Maus“? A proč by jinak sakra vůbec lidi komiks ještě četli?
