Nakladatelská politika zaměřená na grafické romány umožnila, že se na italském komiksovém trhu začali prosazovat autoři používající osobité vyjadřovací prostředky, autoři snažící se odpoutat od klasických narativních schémat a od tradičních představ o komiksu jako o nenáročném produktu určeném převážně mladým čtenářům.
K nejvýznamnějším italským autorům grafických románů patří Gipi, vlastním jménem Gian Alfonso Pacinotti (nar. 1963, obr. 001). Debutoval roku 2003 albem komiksových příběhů z periferie Esterno notte (Exteriér, noc) (obr. 002),založených na skutečných událostech, obrazové ztvárnění zde doprovázejí rukou načrtnuté, občas i přeškrtnuté poznámky, které dokládají autorův vztah k danému příběhu. Jazyk komiksu Esterno notte (který získal několik ocenění za komiksové prvotiny, včetně Gran premio Romics 2004) se vzdaluje kodifikovaným představám o komiksovém žánru, umožňuje do vyprávění volně začleňovat nejrůznější jazykové postupy tak, aby co nejlépe rozvíjelo a sdělovalo jednotlivé momenty příběhu.
Nové jazykové prostředky Gipi vyhledával i v komiksu Appunti per una storia di guerra (2004, obr. 003) (Poznámky k válečným dějinám), který ve francouzském Angoulemu roku 2006 získal cenu za nejlepší publikaci. V ní autor prezentuje dlouhý fantastický příběh, který se odehrává v současnosti v jisté severovýchodní italské provincii, v níž probíhá válka vedená tradičními zbraněmi (přitom se nedozvíme, proč vypukla, ani které jsou válčící strany) a které se účastní i několik chlapců v dospívajícím věku. Gipi zde často přerušuje rytmus vyprávění, používá obrázky nestejné velikosti a dlouhé vysvětlující texty a narativní proud neváhá narušit ani celostránkovou ilustrací, která neslouží jen k panoramatickému náhledu na místo děje a ke zpomalení četby, ale i k zobrazení duševního stavu hrdiny (hrdinů)
Po řadě kratších prací dospěl Gipi k realizaci komiksu S. (2006, obr. 004), který považuje za své mistrovské dílo. V něm v první osobě vypravuje o svém otci Silviovi (S.) a daří se mu přitom subjektivizovat kresbu, která je přitom sama o sobě objektivní. Co však je vzpomínka, a navíc vzpomínka citově zabarvená na milovanou osobu, na dětství a na mládí? Je to jen cosi neurčitého, nejasného a nepostřehnutelného, něco, na co si naše duše marně pokouší vzpomenout. Proto tedy Gipiho vzpomínky jen těžce klopýtají kupředu, proto se autor mýlí a přepisuje nesprávné formulace, vzniká tak osobitá, emotivní a hluboce pojatá komunikativní hra.
Skutečnost, že si grafické romány postupně získávají oblibu čtenářů, potvrzuje úspěch i dalšího Gipiho komiksu LMVDM (2008, obr. 005) , neboli La Mia Vita Disegnata Male, což není nic jiného než (v jistém smyslu již očekávaný) autorův životopis. Gipi v něm dále zdokonaluje svou metodu přímého psaní (a kreslení), při kterém pro čtenáře zviditelňuje své pochybnosti, změny a opravy. Komiks LMVDM začíná sekvencí u doktora, který nutí autora, aby se ukázal v okně v celé své nahotě tak, aby jej mohli vidět obyvatelé protější budovy. Jde o alegorii předmětného díla, ve kterém Gipi nezastírá ani ty nejintimnější stránky své osobnosti.
Zajímavá je rovněž práce Francesky Ghermandi (nar. 1964, obr. 006) Grenuord (z roku 2007, obr. 007), jež vypráví o nesnadné existenci zombíka George, který se nechce smířit se svým osudem, neví však, co si má počít se svou situací. Tématem komiksu jsou represe Grenuordova režimu (řízeného tajemnou Doxou), časté atentáty, jejichž závažnost televizní zprávy soustavně zlehčují, a láska Georga k Lauře, aktivní člence teroristické skupiny. Grafický styl Francesky Ghermandi zobrazuje nesmyslnou, zneklidňující i fascinující realitu a s úsměvem ukazuje její absurditu.
