Přivítejme nového blogera, který bude psát o komiksech. Martin Malý je programátor, bloger, vedoucí vývojářského týmu, hráč počítačových her a knihomol.
Patříte k těm slavnějším českým blogerům. Blogujete na vícero místech, váš hlavní osobní blog je nyní na misantrop.info. Co vás vede k nutkání psát články?
Jsem grafoman. Už od malička rád píšu a třídím si tím myšlenky. Těší mě, že to někdo čte. Nejsem ale grafoman v tom špatném slova smyslu, nemusím psát stále. Jen když mě něco napadne, tak to rád napíšu.
Od kdy vlastně blogujete? Váš první blog Převážně neškodný začíná v březnu 2003, ale vypadá to na nějaké zpětné doplňování blogpostů.
První blog jsem si založil na Blogger.com v roce 2002. Pak jsem ty články přenesl na svou doménu.
Psal jste nebo píšete pro Lupu, Digiweb, Root, Zdroják a další média. Nepošilhával jste se prosadit například v technické rubrice velkých novin?
Digiweb je součástí Hospodářských novin, to je rubrika velkých novin. Také jsem psal třeba pro Respekt. Do médií mě přitáhl Petr Koubský, což je v médiích známý člověk. Někde se zmínil, že dobře píšu, a od té doby po mně chtějí články.
Ve svém volném čase hrajete počítačové hry a pak o tom píšete na oldplayer.cz. Co říkáte na propojování světa her, komiksu a filmu?
Mám v tomto ne moc obvyklý postoj. Superman, Startrek apod. jdou mimo mě. Hledám silný dobrý příběh - ve hrách, ve filmu i v komiksu, to předávání silných emocí. Že vznikne z komiksu film nebo naopak neznamená, že to bude také úspěšné. Samozřejmě pokud se využívá silných možností toho kterého média, je to dobře.
V naší emailové konverzaci jste se zmínil, že vás zaujal Maus. Čím konkrétně?
Zaujal mě jako první dospělácký komiks, který jsem viděl. Maus má sílu ve výtvarné zkratce, protože Spiegelman dokáže emoce nakreslit několika čárami. To mě hodně oslovilo…
Co vy a superhrdinský komiksový mainstream?
Z první poloviny devadesátých let mám zafixovaný pohled na superhrdiny, kteří vlastně vytváří komiksová klišé až k sebeparodii. Obávám se, že podobně jako u Harryho Pottera mě to v době největší slávy minulo, a teď už nemám moc motivaci se k tomu vracet, když mě to neoslovilo tehdy. Podobně nemám rád fantasy. Samozřejmě jsem ji v určité době četl a byl jsem jí okouzlen, ale jak říká Šéf ze South Parku: „Má svoje místo: v prvním semestru vysoké školy.“
Je to jako obehraná písnička v rádiu, kterou hrají neustále dokola?
Ano. Mám k tomu možná neoprávněně despekt. Ale klidně to vezmu zpět, pokud se mýlím a najdu tam něco, co mě zaujme, tak rád uznám, že jsem byl nespravedlivý.
Jste fanoušek elektronických čteček a ebooků. V čem vidíte výhody oproti čtení například v chytrých telefonech?
Amazon Kindle tu zrovna v této chvíli nemám, abych to ukázal. Čtečka je větší, je přímo uzpůsobena na čtení. V mobilu u toho nemám požitek, musím pořád posunovat rukou po displeji. Je to jako koukat na knížku úzkou mezerou skrz prsty.
Vidíte budoucnost literatury a komiksů v digitální formě?
Budoucnost žánru není závislá na tom, jestli bude v tištěné nebo digitální formě. Herectví také není závislé na divadle nebo filmu. Díky digitalizaci se pouze produkce stane dostupnější. Na dovolenou jsem si brával čtyři kilogramy knížek, teď si stačí vzít čtečku. Díky ní jsem se stal paradoxně větším knihomolem.
Na blogu se mimo jiné věnujete argumentačním faulům. Na častý kiks potrefeného čtenáře, který zní: „A co jste natočil vy, pane kritiku,“ pálíte silnou zbraní ve formě: „Nemusím být kuchař, abych poznal, že mi je po vašem vlašáku blbě!“ Jaký argumentační faul máte „nejoblíbenější“?
Všechny mám rád. Snad faul pojmenovaný jako „To nevyplývá“ je můj nejoblíbenější, to je takové to černobílé vidění světa. Nedávno jsem psal, jak se u nás málo chválí za dobré věci. A někdo na to odvětil: „A to mám od teďka jako všechno chválit a nemůžu nic kritizovat?“ Podobně jako když řeknu: „Nesvítí sluníčko,“ a následovala by odpověď: „Takže podle tebe prší.“
Která manipulace je naopak nejhorší, nejsprostší?
Naučil jsem se nevytáčet se fauly. Řídím se titulem Feynmanovy knihy „Snad ti nedělají starosti cizí názory“. Pár lidí, jejichž názor mě zajímá, nefauluje. A pokud někdy ano, upozorním je na to a vyjasníme si to. Ale nemá cenu diskutovat s náhodným kolemjdoucím, který fauluje.
Kam byste zařadil zákeřnou otázku „Už jste přestal bít svoji ženu?“?
Typický faul, na který nelze odpovědět. I když odpovíte „Nikdy jsem svou ženu nebil,“ tak zdatný demagog vypálí: „Takže to popíráte?“
Kde se podle vás bere nebetyčné sebevědomí, s jakým útočníci pronáší útočné fauly?
Sebevědomí je nepřímo závislé na množství informací, které člověk má. Čím více informací, tím si je víc nejistý, kolik toho ví. Být si jist svým řešením znamená pouze to, že člověka nenapadlo nic jiného, že to nedomyslel do všech důsledků. Z Gaussovy křivky vyplývá, že většina populace má průměrné schopnosti, že průměrně uvažuje. Tak se pak nedivme, že těch sebejistých je takové množství.
Tušíte, proč spousty lidí neumí argumentační fauly rozeznat, nebo proč je sami používají?
Souvisí to s argumentační kulturou v Čechách. Zapadlo umění argumentovat, takový ten způsob argumentace: „Vy říkáte toto, dobře, ale zvažme ještě toto.“ Dialog je hra s nenulovým součtem, kdy mohou vyhrát oba, jenže spousta lidí má pocit, že pokud toho druhého nezdeptají, neporazí, tak oni nevyhráli.
Slovních faulů je plná politika. Sledujete činnost projektu Demagog.cz?
Z profesního hlediska ano. Kolegové v Hospodářských novinách, co dělají datovou žurnalistiku, z toho občas čerpají. Nesouvisí to ale moc s argumentačními fauly. Jeho role je spíš v obrodě veřejné diskuse. Je to v tomto ohledu mnohem prospěšnější aktivita, než demonstrace
