Kdyby někdo dokázal shromáždit všech třináct pokladů Británie, možná pak… Jenomže komu tak nelehký úkol svěřit? Morgana a Merlin znají odpověď. Tady může uspět jenom Gwalchmai, Zelený rytíř Bohyně. Proto spojí své síly k vyvolání mocného kouzla a z mlh dávných věků vystoupí… Kdo jiný, než neporazitelný keltský náčelník Sláine a jeho věrný druh skřet Ukko.
Nuže, zápletka je nastolena a hrdinové můžou směle vyrazit na cestu. Podotýkám, že ne moc spletitou. Osm z britských pokladů má už Morgana ve své moci, od Sláina se tedy očekává, že sežene zbylých pět. Aby si náhodou nemusel zatěžovat hlavu nějakou detektivní prací, dostane podrobné instrukce, kde který artefakt najít, takže se může plně věnovat tomu, v čem je nejlepší - masakrování protivníků dvoubřitou sekerou.
A aby měl vůbec koho stínat, musí se v příběhu objevit i nějaký ten protivník. Tím, ostatně jako většinou, není nikdo jiný, než Guledig, démon z keltského pekla Cythrawlu, který si tentokrát přizval na pomoc sasského žoldáka Hengwulfa a jeho partu ostrých hochů. Kromě toho mu trochu asistuje i Guinevra, bývalá Artušova manželka a královna, která je ve skutečnosti padlým andělem.
Ačkoliv je příběh relativně přímočarý a nekomplikovaný, nepostrádá značnou dávku poutavosti. Artušovské legendy jsou vděčným tématem na neustálé nové a nové převyprávění a Millsova verze rozhodně nepatří mezi ty nejhorší. Jeho pohled na většinu postav legendy je velice neortodoxní, ba až šokující. Lancelot je vykreslený jako slaboch, který podlehl svodům zrádné Guinevry a není schopen se s tím vypořádat jinak, než sebemrskačstvím, samotné královně je pak přisuzována veškerá vina za Artušovu zkázu. Pod rouškou šíření nového náboženství (rozuměj křesťanství) maskuje svoji pravou podstatu a skutečnost, že slouží peklu. Artuš ji příliš miluje, než aby dokázal prohlédnout její klam, navzdory tomu, že je na to několikrát upozorňován. Na její naléhání se vzdává své původní víry v Bohyni a to se mu stane osudným.
Sláine tedy vyráží na výpravu za chybějícími poklady. Záhy se ukazuje, že jejich získání nebude lehkým úkolem ani pro . tak zkušeného válečníka, jakým Zelený rytíř bezesporu je. První poklad (magickou šachovnici) získá ještě docela snadno, o ten druhý (Peredurův stan) už musí tvrdě bojovat přímo s Guledigem a nebýt léčivých schopností vědmy ze stanu, nejspíš by se už pro ten třetí ani nevypravil. Výprava pro magické zrcadlo mu pak málem srazí vaz definitivně, protože temná síla Guinevry otravuje celou zemi a brání Sláinovi úspěšně se proměnit v berserkra. (Stáváme se tak svědky šokující scény, kdy Sláine málem políbí Hengwulfovi nohu!) Velice úsměvně se vyvine výprava pro čtvrtý poklad, kterým je zub krále orků. Ten musí podle pravidel hry získat Ukko a to úplně bez Sláinovy pomoci. Kdyby ho měl jenom někde sebrat nebo ukrást, snad by mu to ani tolik nevadilo, problém však tkví v tom, že inkriminovaný kel pořád ještě vězí v kančí tlamě živého orčího monarchy…
Jak to celé dopadne prozrazovat nebudu, stejně je všem jasné, že Sláine vyhraje. Jinak by to přece nebyl žádný hrdina, a navíc, kdyby umřel, nemohl by o něm Mills psát další příběhy a to by nám přece neudělal.
Myslím, že Poklady Británie žádného ze Sláinových fanoušků nezklamou. Příběh tu je a má i určitou logiku. Najde se i několik autorských berliček, ale nejsou nijak markantní. Bojů, krve a usekaných hlav je taky dost. Záporáci jsou keltskému válečníkovi důstojnými protivníky a nenechávají ho vítězit příliš snadno. Komický prvek dodává kleptoman Ukko a jeho ostře prořezaný jazyk. K tomu ještě trocha keltské mytologie a mystiky, netradiční pojetí artušovských legend, plus malá porce filozofie na závěr. Suma sumárum, kvalitní a lehce nadprůměrné sláinovské dvojalbum.
Příběh "Poklady Británie" vycházel nejdřív na pokračování v anglickém komiksovém týdenníku AD2000 a to v číslech 1001-1010 a 1024-1031. Scénář k němu napsal Pat Mills, který ostatně píše všechny příběhy o Sláinovi a nikdy si tento post nenechal od nikoho vzít. (Může si to dovolit, vzhledem k tomu, že je zakladatelem AD2000. Se šéfem se nikdo nehádá.)
Výtvarnou stránku díla si vzal na starost Dermot Power (i u nás známý z komiksu Judge Dredd: Kniha mrtvých, Crew č.8) a svého úkolu se zhostil na výbornou. Jeho malba je přímo úchvatná, je vidět, že svalnatí válečníci v plné zbroji a s bizarními zbraněmi v ruce ho opravdu baví. Bojové scény jsou velice pompézní, častokrát rozfázované téměř ve stylu mangy. Power nefláká ani pozadí a detaily. Bez ohledu na to, kolikrát vezmu "Poklady Británie" do ruky, vždy v nich najdu něco nového. Řekl bych, že je to právě tento aspekt, který celé dílo vytahuje o několik tříd výše.
.Pro ty z vás, kdo to nevědí (i když pochybuji, že by se mezi českými fanoušky komiksu taková osoba našla) dodám, že dvě ukázky z Pokladů Británie otiskla kdysi dávno Crew, a to v číslech 4 a 6. Podle nich si můžete udělat docela dobrou představu, jak toto dvojalbum vypadá.
Pokud byste se chtěli o Sláinovi dozvědět trochu víc:
http://users.fast.co.za/~stuartm/rave/cypunx/comix/slain.html
- kromě jiného i kompletní přehled příběhů o Sláinovi a místo jejich výskytu.
