Říkám to rovnou: Pohádky navzdory dějinám („jedna z úplně posledních . opravdových knih lidstva … a možná taky jedna z prvních omalovánek andělů“) nejsou komiks na jedno čtení, a už vůbec ne na jedno přečtení. Pohádky nejde zhltnout, a není to jen proto, že byste mohli přehlédnout spoustu jemných odkazů a laškovných narážek (od dalíovských hodinek po vyplazený jazyk Rolling Stones). A není to ani proto, že příliš zběžný čtenář by brzy začal mít trapný pocit nejasného opakování a hlavně „nestíhání“. Je to proto, že teprve zvolna a vnímavě si můžete vychutnat všechny ty malé paradoxy onoho kutálení hovniválovské kuličky, které říkáme svět, a jejichž hravé pitvy, vyskakující s počátky kapitol z děje, tvoří základ pro další rozvíjení scénáře. Teprve jejich podchycením a ohmatáním coby klíče je možné postoupit dál, a to chce svůj čas. Malý formát i občasné celostránkové panely svádějí ke sprintu, ale jen ten, kdo se komiksem ubírá jako na procházce, může vnímat všechny krásy a zákoutí cesty.
Osobitá je ale i Hořkého květomluva, neodlučitelně spjatá s letteringem. Protože jako všechny správné pohádky, i Pohádky navzdory dějinám jsou vyprávěny – čímž rozumějte jak obsah (autorovy úvahy i přímé oslovování hlavních postav), tak formu: jako vyprávění je třeba Pohádky i pročítat – jemně ukládat do očí, vychutnávat tok slov a poslouchat, co říkají. Laskat na jazyku decentní aliterace, rozplétat metafory a prohlédat za náznaky a obrazy; skotačit po obratech. Pravda, občas se v Hořkého slovní akrobacii objeví i nějaké to zaškobrtnutí, zřídkavé stylistické záseky ale konec konců donutí jednoho opravdu číst. Hravosti jazykové pak na plasticitě dodává i neméně ulítlý autorův lettering; rozpoházená písmenka na vlnivých linkách, vždy originálně a nerozlučně vsazená do jednotlivých obrázků, opět přidávají další kouzlo svérázné Hořk(osladk)é poetice… (Ostatně, k aureole neuchopitelnosti přispívá i sám autor, jež své pravé jméno skrývá pod pseudonymem…)
.Nezanedbatelný je ale i biblický rámec celých Pohádek; nejde samozřejmě o nějakou jehovistickou agitku – vždyť nebesa jsou předváděna více méně coby totalitářský stát – a chyba by byla zůstávat i jen u zjevného strukturního zasazení (členění na knihy, kapitoly i třeba číslované „verše“). Pohádky jsou vyprávěním o cestách do nebe i do pekla, o zrození a umírání, o přátelství, odpovědnosti a tónech „až za hrob“; o souboji s Mocí a Bezmocí, o potýkání se s osudovostí v křesťanském pojetí, o nacházení vlastní cesty i proti (z)vůli nebes; jsou dionýským výkřikem proti upjaté ctnosti, oslavou Života navzdory nanebevstoupení…
.Je obtížné zdržet se „laciného“ srovnávání, kterým obvykle recenzenti jen maskují svou neschopnost vyjádřit se originálně a k věci; ale je to způsob, jak se pokusit Pohádkám ještě o krůček přiblížit. Odstup i přístup kresby k textu připomíná Padoucnici – i když slova autorova tvoří souvislý tok, a v zásadě by nic nemuselo bránit jejich odříznutí do svébytné poetické eseje, teprve jejich zasazení do chtělo by se říci „ilustrátorsky nekomplikované“ kresby jim dodává samu atmosféru, vytváří kouzlo, na nějž jsme zvyklí z pohádek – s Hořkého vyprávěnkou se ponoříte se do pestrého a živoucího světa muzikantů a andělů, zapomenete na okolní svět a přestanete dýchat, abyste snad nevyplašili a nepodráždili nějakou záludnost, kterých na hrdiny už beztak . číhá dost a dost. Život stejně nesnadný a protivenství stejně absolutní zas odkazují na Schizo (joj, autor mne tak slyšet!) – ale podobně asi, jako jin odkazuje na jang… Prapodivně pohádkový a trochu surrealistický svět i jeho peripetie připomenou obdobně okouzlující Daleké putování Vlase a Brady, a za nimi se polehoučku vkrádá i Hobit nebo třeba Slunečník, Větrník a Měsíčník…
A tak i pod poměrně explicitním názvem zůstává několik nevyjádřených otázek, které pátrají stejně po autorově motivaci, jako po čtenářově interpretaci: čím vlastně jsou Pohádky? Jazzrockovým apokryfem o přátelství? Mýtem o ságu a hudbě, která dokáže zahýbat i nebesy? Surrealistickou poémou o diktatuře morálky a svobodě tvůrčího ducha? Nebo slovy citátem z přebalu: „Autor se v tomto životě navrátil zpátky na Zemi prostřednictvím narození… a protože tady neumí létat, tak jenom ulétává.“…? Ať tak či onak, pro pohádekmilovné duše jsou především úchvatným vyprávěním…
Skrovné entrée do světa a vizuálního ztvárnění Pohádek na autorových stránkách http://pohadkynavzdory.hyperlinx.cz/
