Historie rozsáhlé publikace vydavatelství BB Art Kapitán Kloss je poměrně dlouhá. Kořeny této knihy, vážící dva a půl kilogramu, je totiž nutno hledat už v Polsku 60. let, kde spatřila světlo světa nejprve v televizní podobě. První dva díly seriálu se vysílaly v roce 1965 naživo, a proto se nezachovaly. Zájem ovšem překonal očekávání, a tak o tři roky později vzniká pod názvem „S nasazením života“ hrané pokračování. Jeho úspěch dal v roce 1971 vzniknout komiksu, v němž je hlavní hrdina kreslený Mieczyslawem Wisniewskim identický se svým filmovým představitelem, hercem Stanislawem Mikulským. Komiks se na trhu objevoval pod hlavičkou nakladatelství Sport i Turystyka a dosáhl pozoruhodného nákladu - sto tisíc výtisků na každý sešit. O jeho úspěchu svědčí i to, že Hans Kloss se v obrázkové podobě objevil i ve Švýcarsku.
Své vítězné tažení si sympatický a odvážný hrdina užil i u nás. Sešity s jeho dobrodružstvími vycházely v (naprosto nedostatečném) dvacetitisícovém nákladu, sháněly se velmi těžko a zapustily hluboké kořeny v podvědomí tehdejších chlapců. Asi před šesti měsíci se za výlohou jednoho pražského antikvariátu objevilo všech dvacet těchto originálních sešitů za originální cenu 3000 korun. Dnes byste za ně museli vyplatit částku již jen poloviční, protože díky BB Artu se objevilo souborné knižní vydání, právě to, o němž je řeč v této recenzi. Klossův příběh však ani tady nekončí. Podle polského listu Politika využili nové vlny zájmu scénáristé původního seriálu Andrzej Szypulski a Zbygniev Safjan, kteří už prý napsali dalších 12 dílů. Klossomani a Klossomanky, vzhůru do boje!!!
O tom, že Kapitán Kloss je album (dá-li se to tak říci) v mnoha směrech výjimečné, není pochyb. Na první pohled vyniká kvalitním zpracováním a slušnou předtiskovou přípravou. Základem jsou pevné, silné desky s lákavou obálkou, které dominuje agentova postava a doplňují ji titulní stránky všech 20 jednotlivých sešitů. Ty ostatně znovu, v plné kráse, defilují na úplně poslední straně. Brožovaná vazba, lesklý, tuhý papír a slušný tisk pak jen dobrý pocit z knihařské práce završují.
Dalším faktem výjimečnosti je již zmiňovaná tloušťka knihy – 700 stran komiksu naráz jsme v Česku ještě nikdy neměli. Což v souvislosti s ohlášením Velké knihy komiksů Gustava Kruma a Velké knihy komiksů z časopisů Větrník a Pionýr potvrzuje současnou módu velkých sborníků.
A tak se vyjevuje další zajímavý moment: návrat hrdiny z časů, kdy politická moc ovlivňovala kulturní tvorbu více než dnes. Asi nejvýstižnějším hodnocením této . skutečnosti je následující pasáž z úvodníku na straně 4: „… K vytvoření pravdivého obrazu té doby by bylo třeba napsat zcela nový text – jenže to by se potom musel přepracovat i celý příběh kapitána Klosse. Chápeme tuto jinak jistě úsměvnou, nicméně bezmála kultovní publikaci i jako doklad o době a místě svého vzniku, tedy o 70. letech minulého století v komunistickém Polsku a Československu.“ V tomto bodě si neodpustím malou poznámku. Úvodník si stěžuje na hrubé překrucování dějin ve prospěch socialistického tábora. Celá kniha je však o lokálním boji polského agenta proti fašistům a na tom nic ideologicky závadného nevidím. Pokoušel jsem se také najít úpravy původního textu, jenž jsou v úvodníku zmiňovány. Objevil jsem ale pouze slovo „scheisse“ ve 3. obrázku na straně 131 (příběh Sestřenice Edita), které bylo v sešitě ze 70. let zcela vypuštěno, a odstranění původního textu na straně 161 (příběh Přísně tajné) či na straně 651 (příběh Gruppenfuhrer Wolf), kde popiska zcela chybí. V tomto kontextu snad nejvíce udiví náhlé ukončení příběhu Přísně tajné (na straně 190), které je ale třeba přičíst na vrub scénáristického rozmaru…
Děj komiksu je asi zbytečné připomínat, ale v rámci kompletní informovanosti tak učiním. Stanislaw Moczulski, mladý Polák, spolupracuje od přelomu let 1939 – 1940 se sovětskou rozvědkou. Donáší zprávy nejrůznější důležitosti, např. o formování hitlerovských jednotek a možnosti jejich brzkého útoku. V téže době padne do rudého zajetí německý důstojník Hans Kloss, jemuž je Moczulski podobný jako vejce vejci. A rázem je tu agent J-23: hrdinný Polák se vydává (samozřejmě po náročném školení, kdy si vtloukal do hlavy podrobnosti z Klossova života, zdokonaloval se v sebeobraně a špionáži) na nebezpečnou misi, během níž má přestrojen za skutečného Klosse získávat další informace pro Moskvu. Upadne ale v podezření, a až na poslední chvíli, poté, co oklame fašisty, se mu podaří prchnout zpět. Z Ruska se však do abwehru se slovy „znají agenta, který se vydával za Klosse, teď se vrátí opravdový Kloss“ opět vrací. J-23 znovu vysílá a dalších 19. dílů popisuje nové a nové dech beroucí kousky „polského Jamese Bonda“.
Scénář jednotlivých příběhů, které se kupodivu neřadí přísně chronologicky (kromě několika posledních), se nedrží věrně televizního seriálu, a stejně ani figury se (s výjimkou hlavního hrdiny) nepodobají svým televizním předlohám. V porovnání s tvorbou, jaká je komiksovému čtenáři předkládána dnes, působí velmi staticky, místy až zakříknutě, jako by se autor větší akce a jejího rozkreslení ve více panelech bál. Tato nevýhoda je vynahrazována typickými žlutými popiskami u téměř každého obrázku, které však zpomalují běh děje a narušují jeho plynulost. Navíc se občas vyskytují drobné logické chyby, jako např. na straně 367 (příběh Partie domina), kde popis Lízy Schidtové zní „nosí zelený plášť a zelenou čapku“ a přitom na dolním obrázku stránky 369 se Líza pyšní čapkou červenou. Naopak velmi zajímavě pracoval autor s reáliemi; vrcholem je zřejmě příběh Železný kříž, ve kterém Kloss převzal na straně 496 vyznamenání „Železný kříž s meči“. Jakoby autor čtenáře popouzel: byl Kloss realitou či nikoliv? Osvěžující je rovněž častý výskyt žen, i když jediný náznak erotiky najdeme na 3. obrázku na straně 406 (příběh Noc v nemocnici). Chybí též humor, výjimky se však najdou, jako např. na straně 477 (příběh Železný kříž). Nejvíce mne proto rozesmál obrázek na straně 649 dole (příběh Gruppenfuhrer Wolf), podle nějž a dobových kulturních demagogů pije typický Američan hory Coly jako pivo..
.
Z jednotvárného stylu kresby předcházejícího svou dobu, ale zároveň silně zaostávajícího za dneškem a současnému čtenáři asi příliš neříkajícího, vystupuje osamoceně příběh Dvojitý Nelson. Což je škoda, jelikož právě tady tlustá obtahová linka a zvýrazněná hranatost vytváří větší plastičnost. Wisniewski kreslí opravdu spíše pasivně, než špatně či dobře; často si dokonce nestoudně vypomáhá opakováním obrázků odlišených pouze jiným textem v bublině. Pravým pamlskem jsou naopak obálky jednotlivých sešitů: vypadá to, jakoby vrhl veškerou svou energii právě do nich a na zbytek komiksu už mu nezbyly síly. Škoda..
.
Jedním z úkolů recenzenta má být pomoci zodpovědět čtenářovi věčnou otázku „koupit či nekoupit?“ Jestliže většinou mám v tomto směru celkem jasno, nyní si na pomoc beru berličku několika možností. Takže, knihu Kapitán Kloss:
1/ si v každém případě kupte, je to minimálně zajímavý komiks a krásná publikace k tomu.
2/ si určitě vypůjčete v knihovně, protože poté, co si ji přečtete, vás oblaží dvojí radost – z toho, že to máte za sebou a že jste nemuseli investovat jedinou korunu.
3/ nekupujte a nečtěte.
A basta.
