Herbert: CVAK! To máš za to, že jsi zlý! BUMF! A tohle je proto, že já jsem zlý!
Mistr: Hm… sprostý a slaboduchý útok.
Marvin: Ale přinesl mu vítězství.
Mistr: Sprosté a slaboduché vítězství…
Svět Donžonu mi docela připomíná mou vlastní říši; i zde je totiž na první trochu podrobnější pohled znát, že tu „něco“ není v pořádku. Nesnášenliví hlodavci, rasističtí králíčci, ukecaný kačer, Tlustá Soňa, barbar Siegfried a já. . Svět Donžonu jednoduše vypadá tak, jako by se nějaké dva šílené mozky, v mládí narušené přílišným množstvím odehraných her na hrdiny a podobných fantasy slátanin, rozhodly podle těchto úchylností vytvořit svůj vlastní svět. Výsledek je samozřejmě: šílený. Je sice pravdou, že se ozývají i hlasy razící názor, že za vším stojí jenom výrazný smysl pro humor a nadsázku, že svět Donžonu je úsměvnou a s nadhledem podanou parodií na autory v dětství milovaný žánr. K tomu vám ale nemohu nic říct: opravdu totiž nevím co znamená humor, nadsázka, úsměvný nebo milovaný; o těchhle věcech jsem nikdy neslyšel.
Mistr: Odmítneš-li, vyjevím ti něco o nemocech jež v sobě nosíš. Anebo něco o neviditelných bytostech, jež chodí vzhůru nohama a každou noc se krmí tvými kostmi…
Zbývá vám pětapadesát minut, a tak raději od světa Donžonu rovnou přistoupíme k ději. Na rozdíl od dílu prvního, kde na prvém místě byla samotná zápletka a až na druhém informace, jak tenhle svět vlastně funguje, je děj tohoto dílu více pozadím, jež nám (a autorům) má umožnit vrhnout se na příběhy, které teprve přijdou (bude jich přes dvě až tři sta (že by parafráze, mých oblíbených, Hvězdných válek?! - ať žije Darth Vader… tedy George Lucas), a pokud chcete vědět víc, tak najeďte na www.motkomiks.cz, do sekce Donžon.
Mistr: Dobře, budu tě učit bojovým uměním.
Herbert: Cool…
Mistr: A jestli toho nebudeš hoden, zemřeš.
Herbert: Žertuje?
Marvin: Nikdy.
No, a co musí umět fantasy hrdina, pokud chce přežít dvě stě dílů ve zdraví? Musí umět bojovat. A protože Herbert má stále potíže se svým mečem (zatracený magický zbraně) musí se naučit něco o tom, jak se dá s pomocí ptačího brku rozervat a s pomocí hole vykostit celá armáda goblinů. Předtím, než se však začne učit na tom nejdostupnějším cvičebním materiálu (goblinů je faaakt hodně), je nutno podstoupit výcvik u Marvinova mistra bojových umění, toho nejneuvěřitelnějšího (nejabsurdnějšího, nejpřehnanějšího, nej… , jak chcete, mě přijde úplně normální) mistra bojových umění jakého jste kdy viděli: chodí schován v pytli od . brambor, zastává ten nejpragmatičtější (nejnormálnější) postoj k výuce (čest je na nic, použij sílu) a kolem sebe trousí hlášky typu: „A dej pozor, jinak ti obrátím oči do důlků, takže uvidíš tlamy červů připravených požírat tě zevnitř.“ Navíc nezapomeňte na takové výcvikové parádičky jako Klání zbraní či Válku vesnic plus hrůzostrašné spolucvičence (tedy nepřátele na život a na smrt) jako pět trpasličích upírů (Palec, Ukazovák, Fuck youník, Prsteník a Malík) či děsivě ukrutného a podlého Myšáka Ríšu (dělá mi fakt radost, kluk jeden). Neuvěřitelné nápady, neuvěřitelné zbraně a sexy Tlustá Soňa – co víc si jen můžete přát…
Jsem Absolutní Dobro a musím vám říci, že vyvolat mou starší sestru opravdu nebyl dobrý nápad. Aha, už to víte. No, to mě nepřekvapuje. Ale přesto ještě máte jistou šanci. Čtěte pečlivě. Zlo se samozřejmě v tomto mýlila (i když jinak jsou většinou její postřehy bezchybné). Donžon je skutečně parodie. Parodie, nadsázka a ukrutná sranda. Joann Sfar a Lewis Trondheim skutečně v dětství milovali francouzskou verzi Dračího doupěte, ovšem pak se jim stalo to, co většině lidí. Vyrostli, dospěli a zmoudřeli. Smutné, že? Ale to neznamená, že by zanevřeli. Stvořili Svět Donžonu, kde mohli naplno popustit uzdu své fantasii: vzali všechny typické, nudné a omšelé postavy, příšery a rekvizity z těch nejprůměrnějších fantasy her (a děl), přihodili ty nejneuvěřitelnější a nejskvělejší nápady, které měli zrovna k mání, vše si lehounce upravili k obrazu svému a pak to znovu naroubovali na ta nejklasičtější fantasy klišé. Díky všem těmto rozporům vznikl jeden z nejoriginálnějších komiksů, co u nás byl kdy vydán; komiks, kde zábava sice pramení ze spojení a používání těch nejklišovitějších fantasy klišé s parodickou nadsázkou. Zábava, která těží z pozměňování významů a rolí, které jsou klasickým fantasy postavám přisuzovány, tedy zábava kterou jste už viděli tisíckrát. Jenže Donžon je přeci jenom v něčem odlišný. Je odlišný ve svých tvůrcích. V tom, že jsou to géniové, kteří proměnili klasické parodizující finty v naprosto nový, neotřelý a superzábavný celek. Sfar a Trondheim udělali s komiksovou parodií to samé, co s fantasy parodií Pratchett. A pokud bychom měli tyto tvůrce srovnávat, tak Donžon mnohonásobně překonává Zeměplochu v počtu extra originálních nápadů na čtvereční palec, zatímco ve vtipnosti je to 50 na 50. Ve svém výsledku si tak díky této kumulaci s Donžonem užijete mnohem intenzivnější zábavy. Donžon je jednoduše koncentrovaná prča.
Herbert: Byli to dobří lidé. Nikdy se nechtěli naučit prát, i když věděli jak to s nimi asi skončí.
Marvin: Ano? … A jaký je rozdíl mezi dobrými lidmi a zbabělci?
Herbert: Zbabělci mají strach pochybovat sami o sobě, a proto raději napadají druhé.
Z tohoto pohledu je pak již jedno, že počet zcela nových nápadů je oproti předchozímu dílu nižší, že se tím celý příběh stává o něco klasičtějším, že po komerčním úspěchu prvního dílu, je tento fakticky jakýmsi mezičlánkem, který připravuje celé sérii půdu pro další pokračování (příběh sám je ovšem uzavřený) a že se více dere na povrch filozofické založení . obou tvůrců (ovšem díky jejich vychytralosti nelze poznat, zda vše myslí vážně, smějí se tomu nebo chtějí jen nahodit čtenáři udičku k zamyšlení). Další změnou je probleskování Trondheimova smyslu pro brutalitu a špatné konce (jak jsme se mohli přesvědčit i na jeho Zemi tří úsměvů), jejíž personifikací je pak Marvinův mistr, pan „Vše je dovoleno, hlavně když vyhraju já.“ – a jestli je tohle všechno plus či mínus, záleží čistě na vaší nátuře a založení…
Z toho samého pohledu se pak zcela vyhovující jeví kresba (na níž, stejně jako na scénářích, pracují oba tvůrci rukou společnou a nerozdílnou). Zcela ve smyslu Sfarovy poučky, že komiks má být hlavně nositelem vyprávění, je kresba jednoduchá, jasná, srozumitelná a sdělná; přesto však ne primitivní nebo dokonce odfláknutá či nedokonalá. Kresba je zde jednoduše nosičem příběhu. Nic víc, nic míň; takže co říct víc, než že počítačové vybarvení je adekvátní kresbě (jednoduché, ale odpovídající) a k tomu se vždy nějaký ten extra vychytaný obrázek nebo chytrá zkratka najde.
A nakonec si schovávám věc, která je u Motu již od jeho prvních vydaných věcí samozřejmostí. Technické zpracování je totiž jako vždy prvotřídní: papír, tisk, lettering, překlad (sssupr!!!), redakční práce a navrch pevná vazba.
Takže nezapomeňte: doopravdy něco uděláte jen tehdy, když jste to udělali sami, Zlo vás uchvátí, jen když mu to dovolíte a pokud se vám líbil Donžon 1, tak u dvojky neváhejte. To samé pak odporůčám všetkým těm, kdo mají rádi originalitu, vychytané dialogy, příběhy, k nimž se můžete bez nebezpečí znovu a znovu vracet, a samozřejmě pořádnou zábavu. Těm všem mohu poradit jen jedno: kupte si Donžon – a pak si kupte Donžon 2!
www.donjonland.com - oficiální stránky Donžonu. Najdete zde vše o vašich oblíbených hrdinech, jejich osudech, sériích, v nichž se vyskytují a mnoho dalšího. Ovšem opravdu nutně k tomu potřebujete francouzštinu, protože bez ní se ve virtuálních chodbách Donžonu, do nichž jsou tyto stránky stylizovány, okamžitě ztratíte.
Zde: recenze na Donžon 1 – Kačerovo srdce
Základní údaje:
Český název: Donžon 2 – Všech bitek velký král
Edice: Donžon Zenit
Scénář a kresba: Joann Sfar & Lewis Trondheim
Album coloroval: Walter
Překlad: Magdalena Machačová, Ivan Stable, Jakub Němeček
Vydal: Mot (nakladatelství Stable & Němeček)
Rok a měsíc: 2002, červen
Počet stran: 48
Cena: 250 Kč
Originální vydání u: Delcourt
Originální název: Donjon Zénith Tome 2 – Le Roi de la bagarre
Rok vydání: 1998
Cena: 9,45 Euro / 61,99 francouzských franků
