Boloňský rodák to zprvu dotáhl na slaboproudého inženýra, potom však jeho kariéra prodělala . nečekaný a navýsost paradoxní obrat. Zaměstnání jej jako 31letého přivedlo do Spojených států, kde se na pultech komiksových prodejen poprvé (!) seznámil s rytířem evropského komiksu Hugo Prattem. Reakce byla okamžitá – fáze a nuláky pověsil na hřebík a začal jako naprostý autodidakt malovat.
Nejprve si vymyslel postavu soukromého detektiva Sama Pezza, s nímž to dotáhl k třem knihám a na začátečníka k docela slušnému úspěchu. V roce 1982 se mu v hlavě zrodil komplikovanější hrdina, špión Max Friedmann z 30. let. První příběh se jmenoval "Uherská rapsodie" a zahájil sérii, kterou Giardino pro nakladatelství Casterman maluje dodnes. Souběžně pracuje na erotické parodii "Little Ego", v roce 1991 přidal krátké příběhy s eroticko-kriminální tématikou a názvem "Nebezpečné známosti".
Giardino kdysi prohlásil, že jeho uměleckým programem jsou promyšlené, nelaciné zápletky a hlubší charakterizace postav. Výsledek se brzy dostavil – popularita jeho kresebně možná až příliš uhlazeného díla začala upadat. Potom ovšem téměř náhodou vzbudil nelíčený zájem prominentního italského intelektuála Umberta Eca, který začal jeho "fumetti" postmoderně analyzovat, a měl vyhráno. Dnes je uznávanou veličinou italského komiksu.
. .Počátkem 90. let mu v hlavě vykrystalizoval názor, že by bylo potřeba zpracovat osudy lidí poznamenaných totalitním režimem. Volba padla na Prahu. Do mistrně zvládnutých kalných kulis české metropole zasadil příběh chlapce židovského původu Jonáše Finka, jehož otec je bezdůvodně zatčen a chlapec se s matkou musí protloukat sám neradostnými reáliemi 50. let. První díl "Dětství" z roku 1993 získal v lednu 1995 na festivalu Angouleme ve Francii cenu za nejlepší cizojazyčný komiks. Povzbuzený Giardino poté nechal Jonáše ve dvou dílech, vydaných do roku 1998 ("Chlapectví", "Jinošství") dospět, zamilovat se do modrooké dcery velvyslance SSSR a nakonec zvládnout umění mimikry, kterému se jej jeho nešťastný otec snažil na příkladu z přírody na vůbec první stránce prvního dílu naučit.
.
Trilogie je určitě uměleckým úspěchem, i když Giardinovi poněkud „nejdou" české interiéry a také lidoví komisaři by mohli nahánět spíše Alexandra Solženicyna po Sibiři než třídního nepřítele v Praze. Ovšem "stověžatá" v podání italského elektrikáře stojí opravdu za to a zjednává Čechám na mapě světového komiksu stabilní, ne-li přímo jedinečné místo.
