Žánr akčního thrilleru je v současné době ve Francii velmi populární. Svou zásluhu na tom mají jak starší série typu XIII, Largo Winch či Harry Dickson, tak móda velkovýpravných filmových napínáků „made in USA“ z poloviny 90. let. A když byla lavinovitým efektem stržena do víru čtenářského zájmu i vděčná a potřebná skupina dospívající mládeže, doslova se s tituly jako Alpha, Gil Saint André, Rapeces, Blitz roztrhnul pytel - zaplavily knihkupectví a určily módu pro přelom tisíciletí. IRS patří mezi ně.
Nerozebírejme však žánr jako celek, úvod má za cíl opravdu posloužit jen jako berlička ke vstupu do prvního dílu série IRS s názvem Cesta peněz. A cesta je to věru zajímavá. Sledujeme pátrání Larryho B. Maxe, . příslušníka spešl oddílu americké finanční policie IRS, po příčinách podivné smrti švýcarského boháče Luka Crétiena. Cesta obsahuje vše, co by takový správný thriller měl mít. Story je vedena v několika (i když trošku zdegenerovaných) liniích. Jednou z nich je podtextový komentář (zřejmě radio) na téma „Bohatí v USA“, druhou pak rádoby filozofické rozhovory Larryho s callgirl Glorií, upjatě schovávanou ve stínu (až na pěknou výjimku, kdy jí vidíme i nohy) vedené ve stylu „člověk může mít rád peníze, ale nemusí milovat ty, kdo je mají“. Najdeme tu samozřejmě i drobné epizodky podrobněji Maxe představující: zmiňovanou Glorii (tu spatřujeme jeho finanční zabezpečení a eleganci), přestřelku v obchodě (je to muž činu a střílí rychleji než jeho stín), golf s ministrem (zde se dozví cíl své mise). Larry je vážně class; dokáže z vašeho daňového přiznání vyčíst, co jste zač: „Ukažte mi své výdaje, Cheney, a já vám řeknu, kdo jste“.
I vlastní pátrání je slepeno z několika pasáží: akční honičky v ulicích city, setkání s killers, velké nervy drásající final. Je ovšem otázka, jestli takové rozvržení slouží ku prospěchu věci. Nejen že čtenář ho asi nijak zvlášť neocení, ba naopak, často může působit rušivě. Na co je pozornost čtenáře soustředěna především, je totiž hlavní dějová osa příběhu a právě ta by mohla být přeci jenom trošku bohatší a nápaditější.
Přestože se nejedná o uzavřený díl a dají se očekávat určité scénáristovy přípravy pro následující pokračování (další díl - Strategie Hagen - přímo navazuje), může být čtenář na konci poněkud zklamán. Jak rychle je příběh rozehrán, tak rychle i náhle končí: je to opravdu čtení na pár minut, sice o velikém tempu, avšak krátké…
Cesta peněz je prostě zručně napsaný, vygradovaný a čtivý komiks (scénář Stephen Desberg – Carmen Lamour, Le Sang Noir), jenže takových tu bylo – v hlavě vám z něj nezůstane nic a za pár dní si na něj ani nevzpomenete. Český vydavatel, BB Art, sice dopředu vyhlašoval, že v jeho prvním setu french produkce nepůjde o nějaké umělecké skvosty či jinak významná díla euro komiksu, a vrhl na pulty typické produkty současné frankofonní tvorby (přesně jako je zaplavuje např. desítkami knižních thrillerů), jenže jejich úroveň se čekala o kapánek vyšší (ne, že bych dle jednoho alba hodnotil celek - četl jsem i zbytek). A tak je k Cestě peněz třeba přistupovat jako k typickému béčku a z tohoto pohledu také splňuje svůj cíl – pobavit.
.
Málo co se dá říci o kresbě Bernarda Vranckena (Le Sang Noir) vedené přímou linkou a opatřené jasnou barevností. Je průměrná, zcela nevýrazná, ničím nepřekvapující a nezajímavá. Vadí občasná nesrozumitelnost, především u akčních scén (např. na straně 39 – 40), dobrá je na druhou stranu rozpoznatelnost obličejů.
Co se týče knižního zpracování, tu je vše v pořádku, Czech copy takřka nerozeznáte od francouzského originálu. Trošku humpolácký, byť čitelný, je použitý font. Zmínil bych i ne zcela důsledný překlad (srovnej se Zázraky, kde česky nechybí ani texty písní či novinové články). A ještě jedna uštěpačná poznámka – proč se do bublin občas nevejde celý text (viz strana 25)?
Otázkou, spíše z celkového pohledu, tedy zůstává, jak je na tom kniha z hlediska poměru cena/výkon. Tvrdá vazba, pár stran nijak oslnivého příběhu a za 200 Kč? Ale to je přece sladká Francie…
