Není mým úkolem ani snahou astrologii obhajovat - jen překlenout pár slov o knize, která se jí zabývá... Astrologie není diktatura; slovy Maggie Hydeové a Geoffreye Cornelia: „astrologie je uměním interpretace vzájemného vztahu makro- a mikrokosmu“. Už v průběhu historického vývoje, jímž se Astrologie pro začátečníky zabývá ponejprv (Jaká je základní myšlenka - odkud astrologie pochází a jaký byl její vývoj) se vyhrotily dva extrémy, dvě hranice, mezi nimiž se toto umění pohybuje: astrologie jako věda (ve smyslu přísnosti, kauzality a determinismu) nebo jako “věštění”, odhad, řeč symbolů, možné proroctví nebo rada...
Máme-li ovšem rozumět astrologii (a vlastně kterémukoliv oboru), musíme zákonitě znát termíny, které jí slouží k vyjádření skutečností a úsudků: Astrologický slabikář. Právě tady leží klíč k oněm “magickým” slovům z úvodu, tady se otevírají vazby mezi planetami, slunečními znameními, živly, mody (základní-počátek, stálý-trvání, proměnlivý-postup) a kovy, tady jsou položeny základy astrologické geometrie a “čtení” horoskopu. Omezeným prostorem vynucené rychlé tempo ale znesnadňuje silnější porozumění, a tak je zapotřebí opravdu bedlivého čtenáře, který by dokázal sledovat vztahy ukázkových horoskopů jen na základě předchozího čtení Astrologického slabikáře...
K těm rozvernějším kapitolám pak patří “Analyzujeme Sigmunda Freuda”, horoskopy socialismu i neformální typologie moderních astrologů na straně 140 (Astrolog a jeho vesmír - co patří a nepatří k práci astrologa, aneb k čemu nám třeba dekumbitorní, relokační a mundánní horoskopie?). Tu častěji, tu zřídkavěji prochází celou knihou dívenka patřičně esoterického zjevu, trousící zasvěcené komentáře, aby se pak náhle v právě zmiňované galerii vyjevila coby astrolog-konzultant, sugerujíc tak nenápadně tu “správnou” pozici “pravého” moderního astrologa...
Svou část publikace si samozřejmě vydobyl i nekonečný boj empirické vědy proti astrologickému “šarlatánství” (pod úderným podtitulem Astrologie v tavícím kotli doby). Letmým přeběhem po několika experimentech, střídavě se přiklánějících na tu i onu stranu, završují autoři polemiku střízlivým: “Myšlení v symbolech a kolektivní racionálně vědecký přístup ke skutečnosti se k sobě nehodí. Problém nespočívá v důkazech - je to souboj systémů víry. ... Stejně jako umění nebo jazyk sahá řeč symbolů za říši empirie a objektivity.”, aby se pak věnovali právě symboličtějším výkladům zejména jungovského ražení (symboly a archetypy z hlediska hlubinné psychologie a “synchronicity”; astrologie jako “psychologie starověku”; astrologie a totemismus).
Kolážový remix astrologických motivů napříč historií, i místy až k ohyzdnosti stylizovaná kresba jsou tentokrát dílem Chrise Webstera; i on se drží podpovrchového ironického vyznění celé série, a tak krom obrazových ložisek pro citáty a dodatky k textu dovede tok slov proložit i osobitou grafikou. Třeba takový Ré v plenkách nebo těhotný Ptolemaios jsou tím, čemu se v recenzentské hantýrce říká “komiksová nadsázka” - v podobné publikaci spíše koření, v pravověrném komiksu žánrotvorný prvek, jeden z pilířů, který dělá komiks komiksem (jakkoli to někteří čeští ministři a soudci nejsou s to pochopit :-)
Pravda, stále ještě bychom mohli mít výhrady k formálním stránkám českého vydání - od nedůsledností překladu do jazykového úzu (Plato - Platón, ekvinox - ekvinoxe) přes korektorskou nepečlivost až po grafický primitivismus - ale jelikož to jsou průvodní znaky celé série (stejně signifikanntní, jako celkový skepticko-ironický náhled nebo červená nit mezižánrových koláží), nezbývá než přijmout je coby další svéráznou charakteristiku, a jako takovou ji jakž takž překousnout. Protože zbývá pak jen povzdech, když vedle celkem užitečného slovníčku najdeme v závěru i několik příjemných dodatků, jejichž použitelnost troskotá na jediném - lokaci daleko za lamanšským průlivem...
Ponechávám na p. t. čtenáři, nakolik je pro něj astrologie klíčem a zrcadlem, a nakolik jen šálivou rétorikou. Fakt je ale ten, že není příručka jako příručka, a nebažíte-li propadnout se do hlubin nebeských sfér hned na první pokus, dá se od prahu vznosného zámku astrologie rozhlížet i poměrně zábavnou formou...
Protože přesahuje všechny definice, je astrologie pro opravdové kritiky obtížným cílem, ale stejně obtížný je i pro její propagátory její logický výklad. Teoretizují-li o svém oboru různí astrologové, trochu to připomíná situaci, kdy několik lidí popisuje různé části těla slona, které potmě nahmatali...
