.
.
Grrr!!! Žbuch! 2 čilitéž druhý festival komiksu se tentokrát namísto klubu v Jelení odehrává v galerii Display (Bubenská 3), kde vystavená díla zůstala viset do 29. září, a jednak v zajímavě strukturovaném prostoru tramvajové křižovatky pod magistrálou u stanice metra Vltavská, kde zřejmě „výstava“ potrvá do doby, než budou jednotlivé plochy strženy či „uklizeny“… I přes výpadek metra je Vltavská poměrně tepajícím dopravním uzlem a parakomiksové výtvory jsou v exteriéru jen těžko přehlédnutelné…
.
Grrr!!! Žbuch! 2 čilitéž druhý festival komiksu se tentokrát namísto klubu v Jelení odehrává v galerii Display (Bubenská 3), kde vystavená díla zůstala viset do 29. září, a jednak v zajímavě strukturovaném prostoru tramvajové křižovatky pod magistrálou u stanice metra Vltavská, kde zřejmě „výstava“ potrvá do doby, než budou jednotlivé plochy strženy či „uklizeny“… I přes výpadek metra je Vltavská poměrně tepajícím dopravním uzlem a parakomiksové výtvory jsou v exteriéru jen těžko přehlédnutelné…
.
.
Ačkoliv se autorská stáj Divusu rozrostla i o několik zahraničních jmen, rozpačitost z extraordinérního autorského přístupu ke komiksu, jak ji pociťovali návštěvníci už loňského ročníku, byla cítit i z letošní instalace – příznakem většiny děl byla nevýrazná intelektuálština a absence alespoň řemeslné výtvarnosti.
.
.
.
.
Proměnit betonový sloup magistrály v komiksové médium vypadá na první pohled originálně, nicméně z hlediska „pouliční“ komunikace jde o pouhý graffiti derivát – k němuž ostatně některá vystavená díla měla po vizuální stránce poměrně blízko (viz konglomerát stripů grafiťáckého ražení při tramvajové zastávce směrem ku Florenci).
.
.
.
. Vizuální stránkou se od zbytku venkovní instalace výrazně odlišovala dvojice modrozelených sprejovaných komiksů pozoruhodné atmosféry, dosahované promyšlenou prací s ostrými hranami šablon i jemnou mlhou sprejového aerosolu. Nejširší zastoupení i nejzajímavější prezentaci však měl pod širou oblohou Petr Pavlán, už z prvního festivalu známý svou minimalisticky sarkastickou Planetou Inspiro – jemu patřily plochy zábradlí na rampě vedoucí k magistrále, které na střídačku obsadil dvojím seriálem: červenočernými (a to nejen použitím barev, ale „zabarvením“ humoru) anekdotami z Inspira a kresbami s „červenou nití“ modrého spreje. Právě Pavlánova tvorba přinesla do festivalu vyrovnanost experimentální i narativní složky komiksu – kontinuum stripů z Inspira i modrotrefná políčka lze minimálně co do formální stránky (díky zjevné návaznosti mezi jednotlivými políčky každé série) bez pochybností označit za komiks. (Ostatně vtipový či stripový seriál má u nás svou mnohaletou tradici, vzpomeňme jen pánů Renčína či Jiránka…)
.
.
.
.
.
Jako by snad exkluzivita galerijního prostoru dodala vystavujícím na vážnosti, shromáždila se v Displayi nepoměrně příjemnější dílka – intro představovaly A4 výjezdy z reedice Inspira, jimž sousedil rodinný sci-fi námět beze slov (z computeru autorky, jejíž maďarsky znějící jméno jsem si já hlupák nezapsal); vedlejší místnost pak – zřejmě v parodii na obskurnost a množství komiksových hrdinů – zahemžil Josef Bolf blíže neurčeným kvantem pitvůrek, jejichž rozmanitost a zjev by mu mohlo závidět leckteré obludárium. V skrytu nejzazší místnosti pak čekalo malé překvapení celé výstavy – počítačové grafiky slovenského umělce Marka Blaža: téměř escherovsky poskládané a na tucet způsobů kombinované motivy, kouzlící ze svých tvarů (od Fredy Mravence přes sudy a koleje až po kostely a mašinky) hříčky zároveň geometricky chladné a zároveň plné živé fantazie a humoru…
.
.
.
.
Tolik alespoň zběžný pohled do zákoutí festivalu… Slovy jednoho z inspirových vtipů Petra Pavlána: „Dobré jméno lze rychleji ztratit než nalézt.“ Druhdy poměrně obsáhlá akce s řadou zainteresovaných nakladatelů a autorů (a s výrazným přesahem mimo domácí scénu a s doprovodnými projekcemi a…) se jako mávnutím kouzelného proutku ztenčila na extravagantní divusovský kabaret. Jak se zdá, pražský festival zachází na úbytě a nekomunikaci, plánované olomoucké komiksové bienále skončilo s prvním Pohádkovým jarem a těžko říci, nakolik se můžeme ještě těšit na další výstavy v Památníku národního písemnictví; ze svátků komiksové kultury tak zbývá jediný – Comiczcon, náznaky jehož dalšího ročníku už začínají vystrkovat růžky… Ale ať už jsou výhrady vůči druhému Festivalu komiksu jakékoliv, jedno ještě zbývá závěrem říci: i při vědomí ambivalentního diváckého zážitku jde pravděpodobně (alespoň u venkovních děl) o nejčtenější komiksový počin za poslední dobu…
