Její příběh začíná někdy v roce 1965: tehdy se . Petr Sadecký, čerstvý absolvent pražské FAMU, rozhodl prorazit na Západě s komerčním komiksovým projektem. Do tohoto plánu zasvětil svého přítele, talentovaného ilustrátora Bohumila Konečného, a začal pracovat na scénáři. Jeho hrdinkou měla být vnadná bojovnice Amazona, která vede divochy v boji proti civilizaci. K projektu byl přizván i proslulý malíř Zdeněk Burian, jenž dostal za úkol namalovat k černobílému komiksu barevné obálky. Jenomže Sadecký v roce 1967 emigroval a odvezl s sebou většinu Konečného i Burianových výtvorů. Brzy pochopil, že s tímto komiksem, který po formální stránce působil notně zastarale, žádnou díru do světa neudělá.
Proto vymyslel způsob, jak ke svému projektu přilákat pozornost západních médií: přejmenoval Amazonu na Octobrianu, na čelo ji domaloval . rudou hvězdu a udělal z ní bojovnici za pravdivý odkaz Velké říjnové socialistické revoluce (odtud onen „October“ v jejím jméně). Ke všemu ji začal vydávat za dílo fiktivní ukrajinské undergroundové organizace PPP – Progressive Political Pornography. Z komiksu se rázem stala senzace a album s Octobrianinými dobrodružstvími vyšlo během krátké doby ve Velké Británii, Spojených státech a Německu. Celý podvod se sice zanedlouho provalil, nicméně Burian a Konečný měli kvůli plavovlasé divošce dlouhé roky veliké problémy se socialistickým režimem. Burian už měl v té době na mezinárodní scéně takovou pozici, že si ho komunisté netroufli . úplně zakázat, zato Konečný mnoho let doslova živořil a k dovršení celé smolné historie zemřel těsně po Sametové revoluci.
Nejparadoxnější na celém příběhu je ale skutečnost, že část západní veřejnosti odmítla uvěřit Octobrianině skutečnému původu, a postava začala žít vlastním životem: do dnešních dní vznikla v Británii, USA a Finsku slušná řádka komiksů o neohrožené bojovnici s rudou hvězdou na čele, pro kterou se vžilo familiérní označení „Octo“. A stále to nevypadá, že by její popularita uvadala, třebaže by se to po skončení studené války dalo očekávat.
Proto vymyslel způsob, jak ke svému projektu přilákat pozornost západních médií: přejmenoval Amazonu na Octobrianu, na čelo ji domaloval . rudou hvězdu a udělal z ní bojovnici za pravdivý odkaz Velké říjnové socialistické revoluce (odtud onen „October“ v jejím jméně). Ke všemu ji začal vydávat za dílo fiktivní ukrajinské undergroundové organizace PPP – Progressive Political Pornography. Z komiksu se rázem stala senzace a album s Octobrianinými dobrodružstvími vyšlo během krátké doby ve Velké Británii, Spojených státech a Německu. Celý podvod se sice zanedlouho provalil, nicméně Burian a Konečný měli kvůli plavovlasé divošce dlouhé roky veliké problémy se socialistickým režimem. Burian už měl v té době na mezinárodní scéně takovou pozici, že si ho komunisté netroufli . úplně zakázat, zato Konečný mnoho let doslova živořil a k dovršení celé smolné historie zemřel těsně po Sametové revoluci.
Nejparadoxnější na celém příběhu je ale skutečnost, že část západní veřejnosti odmítla uvěřit Octobrianině skutečnému původu, a postava začala žít vlastním životem: do dnešních dní vznikla v Británii, USA a Finsku slušná řádka komiksů o neohrožené bojovnici s rudou hvězdou na čele, pro kterou se vžilo familiérní označení „Octo“. A stále to nevypadá, že by její popularita uvadala, třebaže by se to po skončení studené války dalo očekávat.
. . .
Za pozornost pak určitě stojí i to, že celá kauza znovu ožívá i u nás. Z důvodů, které by asi bylo docela obtížné vysledovat, začala v posledních pár letech o Octobrianu projevovat zvýšený zájem také řada lidí v České republice. Zřejmě největším znalcem podivuhodných a často dost nejasných osudů kontroverzní komiksové postavy a především jejího tvůrce-padělatele Petra Sadeckého je v tuto chvíli kunsthistorik Tomáš Pospiszyl, který po třech letech bádání připravil rozsáhlý erudovaný článek, jenž by měl vyjít rozdělen do dvou částí na podzim tohoto roku v časopise Umělec. O dalšího octobrianologa, Milana Krejčího, svedly na dálku souboj dva magazíny – Živel a Aargh. Z klání nakonec vyšel úspěšněji druhý jmenovaný a Krejčího text vyjde ve čtvrtém čísle, kde jej doprovodí i zbrusu nový český komiks s touto hrdinkou, již tentokrát adoptoval Karel Jerie. . Jiné pojednání o Octobrianě připravuje country magazín Western world, v tomto případě jej bude mít na svědomí František Ulč, dlouholetý Konečného přítel a archivář. Někoho, kdo by byl schopen sepsat zprávu o celém případu, sháněl rovněž Vladimír Veverka. Ovšem vzhledem k situaci, v níž se magazín Crew opět ocitl, je celkem jisté, že odsud na nás Octo nevykoukne. Na zimním comXconu 2001 se pak nechal slyšet i calibrovaný Václav Dort, že do připravované komiksové monografie Milana Krumla shánějí podklady o této podivuhodné postavě. A vzhledem k tomu, kolik dalších lidí se v poslední době začalo tímto tématem zabývat, by vůbec nebylo překvapivé, kdyby se na scéně objevil i někdo další.
Pročež doufejme, že se díky této náhle probuzené vlně zájmu dočká Octobriana přiměřené pozornosti i ze strany českých čtenářů komiksu a že se zároveň konečně podaří objasnit všechny záhady, které kolem sebe velký mystifikátor Petr Sadecký zasel….
