Sborník krátkých komiksů Švýcara Thomase Otta byl dlouhodobě jedním z nejočekávanějších projektů domácí scény – těch pár ukázek a informací, které nakladatelství Mot vypustilo na svých stránkách, stačilo nejen komiksové fajnšmekry pořádně namlsat. Prvoplánovitě bezútěšná témata, originální kresba i mohutná šíře uměleckého záběru poněkud připomněly jinou z moťáckých akvizic: Maxe Anderssona. Ačkoliv se to na první, a mnohdy ani na druhý pohled nezdá, spojuje oba autory minimálně jedno: životní optimismus.
.
Thomas Ott, jinak též ilustrátor (limitované edice výběru jeho grafických prací t.o.t.t. by měla vyjít nedlouho po EXITu), filmař a rocker (jehož bibliografie, filmografie, diskografie a ocenění zabírají v knize celou jednu stránku, zaplněnou opravdu drobným písmem) se drží jediné, zato k dokonalosti vyprecizované techniky, připomínající jakoby inverzní suchou jehlu - vyškrabávání do scratchboardu, černou vrstvou pokrytého bílého kartónu. Hustou šrafurou dosahuje jemné práce se světlem a stíny, ačkoliv nemenší úlohu hrají v jeho komiksech čistě černé plochy – proto tolik tiskařské „vůně“. Sevřené tempo děje připomíná svou úderností filmový storyboard; neméně, než práce s perspektivou a „záběry“, které mnohdy při navršení čtyř políček nad sebe mají výraznější stranový poměr, než širokoúhlé plátno (v přepočtu 27:9), což Ottovi umožňuje vyhrávat si kromě figur i s pozadím a ději schovanými (ale tušenými) i mimo takto extrémní perspektivu…
. Co říci o knize, na jejíž prvních stránkách Vás vítá smrtka s pohostinně pozvednutým cylindrem? Ott se nebojí sáhnout po jakémkoliv námětu, padne-li mu alespoň trochu do jeho chmurné noty – v souboru osmnácti příběhů, které bez jediného tvoří téměř ucelený průřez Ottovou tvorbou, se vzájemně prolínají krimi a film noire, horror, voodoo a magie, surrealismus a halucinace, sci-fi motivy, válka a mord, obskurní groteska… Snad postačí výběr z názvů: Hrdina, 10 způsobů, jak se zbavit manžela, Písně hrdlořezné, Místo, kde Tě nenajdou, B. Ú. H., Sbohem! Svou část inspirace ryze literární prozrazuje Ott ve dvou jednostránkových kraťasech Alenka v říši divů (aneb jak to s Alenkou bylo doopravdy…?) a Portrét Doriana Graye (sled obrazů, odrážející – včethě pointy – Grayův portrét, jak jeho proměny ve stejnojmenné povídce popisoval Oscar Wilde). Ovšem nejpříznačnější pro Ottovu práci s komiksem je Klaun, povídka o mužíčkovi, který si s vážností vlastní svému povolání připraví kostým včetně květinky, z níž stříká voda, a bedlivě dodrží vší pečlivost v maskování – jen proto, aby si nakonec prostřelil hlavu devítkou… Ponaučení? Komiks není jen „zábavný“ žánr: EXIT je jako kulka z devítky…
Co říci o knize, která má v názvu to jediné, čeho její hrdinové nemůžou nikdy dosáhnout: EXITu – úniku? Kromě názvů (respektive podtitulků) povídek a popisků pod dvěma z nich, nenajdeme v Ottových absurdeskách ani písmenko dialogu; chybějící slova, která jsou pro člověka primárními nositeli významů (však i přemýšlíme ve slovech, ne v obrazech), anonymita hrdinů, ba dokonce absence jakéhokoliv zvuku dodává příběhům atmosféru nezachytitelnosti, bezesmyslovosti, jakéhosi absurdního vakua, ve kterém chybí důvody, vysvětlení či záměr. Horrorového nádechu nedosahuje Ott „pouhou“ krvavostí či brutalitou – nejstrašidelnějším vjemem celé sbírky je absolutní nepřítomnost jakéhokoliv „protože“. Ott se pohybuje na samé hranici absurdity, kde nesmyslnost přestává být pointou vtipu a začíná být existenciální nejistotou…
Co říci o knize, který začíná citátem Freddyho Kruegera, svého času noční můry z Elm Street: Může to být TVŮJ sen, ale platí MOJE pravidla? Autor sám v rozhovoru Potřebuju svou denní dávku noční můry na konci knihy tvrdí, že se svými náměty a svými postavami pracuje metaforicky: Moje postavy jsou konec konců jenom jako projekční plátno. … co je to vlastně zombie? – Oživlá mrtvola. A to je stav, který všichni dobře známe – všichni jsme zažili období, kdy jenom přežíváme. Klauna pak můžeme brát jako podobenství o maskách, které nosíme, o falešných úsměvech a náladách za nimi skrytých… Stejně tak B. Ú. H. - orwellovská fraška o osvícení a o propasti mezí vírou a církví; nebo Kolaps - do prostředí kosmického letu přenesený antický mýtus o sirénách, parabola dilematu mezi tužbami a povinnostmi… . Et cetera: rozebírat každou povídku by asi bylo nošením sov do Athén, a konec konců, proč čtenáře připravit o vlastní setkání a vlastní výklady… A nebo – proč se tím vůbec trápit? Proč hledat tragédii tam, kde možná hrají komedii? Člověk nemusí být intoš a hnidopich, aby si zkazil zábavu a dosyta si užil humoru (nebo horroru?) tak černého, že až uvažuje, zda by úsměv nebyl vlastně zlehčováním…
Proč jsem ale zpořátku psal cosi o optimismu? Inu, posuďte sami: Lidé jsou špatní, my všichni jsme nemocní nebo se nějak rozpadáme. Ale sledovat tenhle rozpad je zábavné, a i tak si myslím, že můžeš mít svět rád. To jsou protiklady, se kterými se musím vyrovnat, a myslím, že to má hodně co dělat s láskou a nenávistí. … A po každé dávce noční můry můžete zase jít a věnovat se příjemnějším stránkám života.
. Základní údaje:
název: EXIT
kresba, scénář: Thomas Ott
vydal: Mot
místo a rok vydání: Praha 2002
počet stran: 144 stran
cena: 320,- Kč
název: EXIT
kresba, scénář: Thomas Ott
vydal: Mot
místo a rok vydání: Praha 2002
počet stran: 144 stran
cena: 320,- Kč
Ukázky z rozhovoru i z komiksů a stručný Ottův profil najdete na stránkách Motu, informace o jednotlivých jeho albech na stránkách jeho domovského vydavatele, Edition Moderne.
