Český komiks kreslíře Jana Tatarky měl velmi kvalitní základnu. Příhody dvou soukromých detektivů Čoláka a Doláče stály na pevných pilířích poutavého vyprávění a vysoké koncentrace gagů. Dějové jádro se zajímavými náměty (podzemní gangsteři ukrývající se v popelnicích, lupič loupící skrz zeď apod.) neoplývalo nijak náročnými strukturami zápletek, čímž dávalo bohatý prostor pro fórky a situační a akční komiku. Proč se tedy nedočkali vlastní velké komiksové série jako tomu bylo např. u zahraničních Clevera a Smarta F. Ibañeze, kteří jsou Čolákovi a Doláčovi velmi podobní?
Odpověď je velice jednoduchá. První sešit s názvem Čolák a Doláč – Král podzemí vyšel roku 1990 pod nakladatelstvím Talent a tehdejší přístup veřejnosti ke komiksu byl spíše ve smyslu, že je to úpadkový žánr pro děti. Vždyť i samotný úvodník Krále podzemí oslovuje hlavně je a přitom Tatarkův osobitý humor patří spíše odrostlejším. Děti tak dávali přednost Čtyřlístku a dospělí Čoláka a Doláče jen přejížděli na stáncích zrakem. Teprve o tři roky později přišlo vydavatelství a nakladatelství Trnky-brnky na to, kam vlastně tento jedinečný fenomén zařadit. Do prodeje se tak dostal comicsbook Čolák a Doláč - Na stopě a rovnou na titulní straně hlásal, že je to čtivo pro čtenáře od 10 do 100 let. Vzhledem k celkovému úspěchu Trnek-brnek se dá soudit, že tentokrát to dopadlo o něco lépe, ale další album se již v prodeji neobjevilo a zřejmě ani nevyšlo (nebo o něm alespoň nevím). Pak už se jen objevoval sešit, který vedla vedlejší postava seriálu – sluha Ufin; více než komiksu se však věnoval výuce cizího jazyka a tentokrát už byl opravdu určen dětem.
.
Král podzemí je brilantní groteska, která se drží daného žánru. Nejprve předhodí hrubý náčrt děje a jasně zadá, kdo je kdo, aby se posléze hlavní hrdinové mohli pořádně rozjet v nepřetržitém sledu scének a vtipů. Stupňované gagy rostou, akce přibývá a s tím vším i tržných zranění, která jsou však v následujícím obrázku beze stopy zahojena a tělo hrdiny je opět zdárně připraveno na další nájezd nákladního vozidla. A tak, zatímco Čolák s Doláčem neúnavně pasou po zločinném Varakovi a Varaka zase po nich, čtenář se dobře baví a doufá, že na konci toho všeho snad konečně Ufin přinese pořádný a nedotčený dort. Škoda jen, že celý book vypadá spíše jako reklamní leták státního podniku Oděvní průmysl Prostějov.
.
Jestliže bychom mohli Krále podzemí označit za nabušenou grotesku, nevím, jak pak říkat příběhu Na stopě. Počet stran je skoro stejný, ale hojnost humoru by vystačila na tři takové Krále podzemí. Hned první řádek první strany by mohl fungovat jako samostatný komiksový strip a jen co se tzv. pracháč prokope skrz zeď do Doláčovy kanceláře, rozjede se kolotoč šíleností a pokračuje a pokračuje… V polovině graduje dobýváním blázince Dr. Děsíka a neúspěšnými pokusy agenta Generálního štábu špionáže (který si doslova vyžírá to nejhorší), a když už si myslíte, že si to vyžral i s úroky, přiletí najednou odkudsi řada citoslovcí BIM, CRAS a BONG a z našeho špiona je živá mumie s berlemi. Pan Autor nemá slitování ani s dětmi (jedno slouží místo kopacího míče), ani s roztomilými pejsky („Takhle jsi mi dupl na Alíka! Tu máš!“), ani s mentálně postiženými (co říkáte na takové kaktusové zábaly či na uklidňující studenou sprchu vroucí vodou?) a dokonce ani se samotnými hrdiny („Chyťte je! Dáme jim nažrat uhlí jak oni nám!“). Celý příběh je možná ukončen trochu narychlo, ale každopádně překvapivě a vy po zaklapnutí sešitu čtvercového formátu, když se konečně prochechtáte až na poslední stranu, máte chuť dát si před spaním ještě jeden.
Čolák a Doláč by měli prožít renesanci! Volám po dalším komiksovém albu! V dnešní době, kdy jsme si na komiks už tak nějak navykli a řady komiksofilů se o několik desítek jedinců rozrostly, by možná měl větší šanci. Jak krásný je svět, v němž oba detektivové žijí – ve skutečnosti úplně jiný, než ten náš (protože se vše odehrává na planetě Lokáturum a celé je to vlastně takové sci-fi) a přitom naprosto shodný (že se nacházíte stovky světelných let od Země vám vlastně ani nepřijde). Ale hlavně plný humoru (aspoň pro čtenáře) a absurdních situací. Bravo, pane Tatarko, čoláci se vám fakt povedli.
P. S. Pro srovnání jsem četl i česky vydaný komiks Clever a Smart – V tajném poslání. Nevím, možná je to špatným překladem, ale polovinu vtipů jsem odhadl už dva obrázky předem a ze zbytku mi přišla opravdu vtipná asi tak čtvrtina, což k celkové koncentraci humoru nebylo mnoho. Až někdy bude vedle sebe v knihkupectví nový Čolák a Doláč a nový Clever a Smart, sáhnu po českých detektivech a rozhodně ne z vlasteneckých pohnutek.
D. P. S. Kolik sešitů s Čolákem a Doláčem celkem vyšlo, bohužel nevím. Našel jsem jen dva a v prvním zmínku ještě o třetím s názvem To je ale smůla! Smůla je, že pokud opravdu vyšel, nedostal se mi nikdy do rukou.
A J. P. S. Rád bych se také zmínil, že ani jedno z obou sešitových vydání se k celkovému fenoménu nezachovalo nejlépe – přece jenom neurvalé reklamy přerušující neustále tok děje (Král podzemí) a křížovky s osmisměrkami degradující celý comicsbook na konzumní škvár typu „až to vyluštím, půjde to do sběru“ (Na stopě) nejsou důstojným kabátem pro tak kvalitní komiks.
