.
Lehkoruká kresba Sergia Salmy v mnohdy celostránkových stripech celkem zlehka a vtipně odhaluje a glosuje proměnlivost a původ jinakosti – nejen té zjevné (barvy pleti a podobně), ale té problematičtější, relativní: každý z nás je jinde cizincem, a odlišnost je (minimálně) dvoustranný vztah. Setkávání s „jinakostí“ je už i nás nějakou dobu každodenní realitou – na ulici, v práci, na cestách…
. Z komiksu, jehož vydání z fondů Kanceláře pro oficiální publikace evropských společenství zprostředkovalo Multikulturní centrum Praha, celkem nepřekvapivě dýchá didaktická atmosféra. Ne že by to bylo na škodu, vždyť ostatně s tím záměrem byl vydán – nešťastný je ovšem způsob, jakým se to děje. Pomiňme drobnosti, jakými jsou laciný letttering i zanikající názvy stripů – hlavní problém je jinde. Ačkoliv si komiks „klade za cíl hovořit … formou co možná nejpřístupnější studentům posledních ročníků zíkladních a středních škol“ a je doplněn „přehledem základních základních konvencí Evropské Unie, vývojem institucionáoního přístupu k rasismu a postupy při řešení problémů rasismu a xenofobie, jakož i krátkým slovníčkem klíčových definic a pojmů“, pravděpodobně by si vlastní slovníček vyžádalo už samotné úvodní slovo; a ostatně – jen málokdo by si asi dovolil začínat hned na první stránce něčím jako „Tato humorně psaná a informativní brožurka vznikla jako pomůcka…“ – spíš by u čtenářů dosáhl opačného efektu, než je nějaké přiblížení.
Na druhou stranu je tato brožurka dokladem toho, že tato otázka je důležitá natolik, aby pronikla i do tak okrajového média, jakým je u nás komiks, a zároveň dokazuje, že komiks dokáže i na tuto problematiku s odstupem a zkratkou sobě vlastní směle pohlédnout. Cože? Já, a rasista? ovšem není první komiksovou publikací, zabývající se rasismem, která u nás vyšla – již dva roky (!) po listopadu `89 vydává Knižní podnikatelský klub v edici Sólo. sešit Člověk jménem Son („současný příběh o lásce a přátelství“) Ivo Pechara a Jiřího Petráčka: komiks popisující na pozadí dvou láskyplných vztahů tragický konflikt mezi krajně pravicovou nacionalistickou partou Lvů a vietnamskými přistěhovalci. Samotný komiks je doplněn tematicky blízkými texty Marie Titzlové West Side Story a Vladimíra Veverky Comics contra rasismus, k němuž jsou coby ilustrace použity kresby Dava Gibbonse z komiksu Give Me Liberty, jehož černošská hrdinka Martha Washington se díky nápaditému, ale zároveň parodicky kritickému scénáři Franka Millera zařadila do pantheonu amerických komiksových hrdinů.
Setkání s Marthou Washington se asi hned tak nedočkáme, a tak potkat hrdiny Cože? Já, a rasista? je nepoměrně snazší – v rámci antixenofobní osvěty jej totiž Multikulturní centrum do přibližně 450 knihoven distribuovalo zdarma.
Možná by zde bylo namístě doprovodit recensi nějakou přiměřeně alarmující statistikou a pokusit se odhalit, zda pětlietý skluz za vydáním v jiných zemích EU je pro nás positivním nebo negativním ukazatelem; ovšem domnívám se, že na čtenost a dopad publikace by to mělo vliv stejně minimální – snad tedy postačí několik ukázek. Spolu s Kateřinou Březinovou, ředitelkou Multikulturního centra Praha mi nezbývá než doufat, že sešit „pomůže katalyzovat diskusi ve prospěch kvalitního a všestranně uspokojivého multietnického a interkulturního soužití v České republice.“
.
Sergio Salma u Castermana, jeho bibliografie (obé francouzsky)
stránky Multikulturního centra Praha | odkaz na publikaci
stránky Multikulturního centra Praha | odkaz na publikaci
