Nejprve bychom měli zdůraznit, jak šílené to bylo. Karikatury Alberta Uderza se mezi herci hledají jen těžko a například takový Obelix, jehož základem . je dokonalá koule, pak na plátně vypadá jako hubeňour, neboť ať se člověk krmí jak chce, do onoho geometrického tvaru se nikdy nevyžere. Stejně tak Asterix by ve filmu vypadal opravdu divně, kdyby jeho výška odpovídala jen polovině výšky Obelixovy (jak je tomu v komiksu), a tak se divák v kinosále musí spokojit . s jen o hlavu menším Asterixem. A vůbec, všichni vypadají tak nějak jinak, ačkoliv nepochybuji, že se filmaři snažili, jak jen mohli. Takové změny jsou však logické, protože natočit hraného Asterixe je stejná magořina, jako udělat komiksovou verzi seriálu Tak jde čas.
Tomuto evropskému mega-filmu však předcházelo ještě několik (často velmi podařených) animovaných celovečeráků, které prakticky vycházely ze sešitových předloh. Tuším, že jich bylo celkem sedm, ale ruku do sloní řitě bych za . to nedal: Asterix a Galové, Asterix a Kleopatra, Asterix v Británii, Asterix a překvapení pro Césara, Asterix a velký boj, Asterix dobývá Ameriku a z řady vybočujících Dvanáct úkolů pro Asterixe. Poslední jmenovaný je vcelku raritka, jelikož jako jediný má vlastní scénář (není to přepis jednoho z Asterixových dobrodružství) a jako jediný se může pyšnit režií samotného Goscinnyho a . Uderza. Nicméně to je výjimka. Zbytek snímků buď přímo vypráví jeden ze známých komiksových příběhů, nebo jich několik zmáčkne dohromady a nějakým způsobem propojí (Asterix a velký boj, Asterix a překvapení pro Césara).
Podobný přístup zvolil i Claude Zidi a jeho spolu-scénárista Gérard Lauzier. Jejich hraný velkofilm tak tlačí do popředí dějové prvky z Asterixe legionáře (Halabala a ten strrrašný hezoun Tragikomix) a z Věštce (to je ten hladový . podvodník). Nicméně dočkáme se citací i z dalších dílů např. Zlatý srp či Asterix z Galie. Ale abychom scénáristům nekřivdili, je nutno poznamenat, že řádnou část děje si vymysleli sami, a ačkoliv to všechno tak trochu připomíná onen legendární dort pejska a kočičky, dějové linie kupodivu nepostrádají logiku a slušně řešenou provázanost - tím pádem se divákův žaludek může dál v klidu převalovat v břišní dutině, aniž by se u toho musel nějak extra zvedat.
Podobný přístup zvolil i Claude Zidi a jeho spolu-scénárista Gérard Lauzier. Jejich hraný velkofilm tak tlačí do popředí dějové prvky z Asterixe legionáře (Halabala a ten strrrašný hezoun Tragikomix) a z Věštce (to je ten hladový . podvodník). Nicméně dočkáme se citací i z dalších dílů např. Zlatý srp či Asterix z Galie. Ale abychom scénáristům nekřivdili, je nutno poznamenat, že řádnou část děje si vymysleli sami, a ačkoliv to všechno tak trochu připomíná onen legendární dort pejska a kočičky, dějové linie kupodivu nepostrádají logiku a slušně řešenou provázanost - tím pádem se divákův žaludek může dál v klidu převalovat v břišní dutině, aniž by se u toho musel nějak extra zvedat.
Leč vše nepadalo jen na bedra literátů. Stejně důležité byly i herecké výkony a obsazení. Kde jenom hledat dobré (a pokud možno ještě k tomu známé) představitele, kteří nosí na hlavě místo obličejů karikatury? . V tomto ohledu se ovšem tvůrcům také zadařilo. Christian Clavier jako Asterix nemusí sice každému tak úplně vyhovovat, nicméně je stále v normě. Jenže sehnat Asterixe zas až takový problém není. Horší je to s jeho plecnatým kamarádem. Gérard Depardieu se musel řádně dokrmit (což on rád), aby jeho proporce alespoň částečně připomínaly přihlouplého, ale dobráckého dodavače menhirů. No, a zbytek se dovybíral podle vzhledu. Ačkoliv ještě jedna třešinka se tu najde… Jistěže tušíte správně: veliký Roberto Benigni alias zákeřný a prohnaný Lucius Detritus, u něhož ani tak nejde o vzhled, nýbrž o jeho dynamický a dokonalý projev: místo sebe nechává většinou mluvit své paže.
Výprava filmu je bohatá (častý odraz rozpočtu), triky na . chudé evropské poměry dobré (častý odraz rozpočtu) a další obsazení štábu v pohodě (no, někdy i tady se rozpočet podepíše). Důležitá je však otázka jak moc se podařilo zachovat komiksovou atmosféru? Jak moc se to režisérovi Zidiovi povedlo? Abych tedy aspoň trošku smetl dohady a všelijaké úvahy, musím poznamenat, že v mnohém je snímek Asterix a Obelix velmi vydařený i co se týče věrnosti originálu (ano, já vím, že legionáři tu mají zcela chybné uniformy, ano . já vím, že hodně detailů není tak, jak by mělo být, ale to nehraje roli v celkovém pocitu z díla). Každý fanda původní komiksové řady se tu dočká svých oblíbených a klasických momentů, např. do nekonečna rvačkou řešeného sporu „Tvý ryby smrděj!“ – „Mý ryby sou čerstvý!“, sóla pro smrtící ultrazvuk na zlatou harfu zneuznaného barda Trubadixe a v neposlední řadě i Obelixovovy chuti napít se kouzelného lektvaru, který samozřejmě nesmí, jelikož – jak každý ví – když byl malý, tak do něj spadl a tak jsou na něm účinky trvalé a bla bla bla…
Výprava filmu je bohatá (častý odraz rozpočtu), triky na . chudé evropské poměry dobré (častý odraz rozpočtu) a další obsazení štábu v pohodě (no, někdy i tady se rozpočet podepíše). Důležitá je však otázka jak moc se podařilo zachovat komiksovou atmosféru? Jak moc se to režisérovi Zidiovi povedlo? Abych tedy aspoň trošku smetl dohady a všelijaké úvahy, musím poznamenat, že v mnohém je snímek Asterix a Obelix velmi vydařený i co se týče věrnosti originálu (ano, já vím, že legionáři tu mají zcela chybné uniformy, ano . já vím, že hodně detailů není tak, jak by mělo být, ale to nehraje roli v celkovém pocitu z díla). Každý fanda původní komiksové řady se tu dočká svých oblíbených a klasických momentů, např. do nekonečna rvačkou řešeného sporu „Tvý ryby smrděj!“ – „Mý ryby sou čerstvý!“, sóla pro smrtící ultrazvuk na zlatou harfu zneuznaného barda Trubadixe a v neposlední řadě i Obelixovovy chuti napít se kouzelného lektvaru, který samozřejmě nesmí, jelikož – jak každý ví – když byl malý, tak do něj spadl a tak jsou na něm účinky trvalé a bla bla bla…
Já osobně měl z hrané verze francouzské klasiky strach. Bál jsem se především toho, že se autoři zaměří hlavně na dětské publikum a pro nás – zastydlé puberťáky – zbude akorát 109 minut nudy. Naštěstí Francouzi dokázali (alespoň do příchodu druhého dílu s názvem Asterix, Obelix a Kleopatra), že malý blonďatý zakrslík, veliký tlustý hromotluk a malinký pejsek Idefix je sestava, k níž se musí přistupovat s delikátní citlivostí.
PS.: Chystal jsem do článku nějaké to klasické zvolání jako „U Teutatise!“ nebo „U Merkura!“ Bohužel se mi to nepovedlo. U Croma!!! (Ale to už jsme trochu jinde… nikoliv však od věci…)
