To se přihodilo v prvním čísle stejnojmenného časopisu, které vyšlo 21. dubna 1938. Od té doby se datuje nepřetržitá koexistence časopisu Le Journal de Spirou a neúnavného, . nebojácného, vždy dobře naloženého a mladého grooma Spiroua, který během let své původní povolání vyměnil za profesi reportéra a přibral si ke svým dobrodružstvím dva věrné přátele: veverku Spipa a jiného reportéra jménem Fantasio. Spip představuje do jisté míry Spirouovo druhé já, neboť ve valonském dialektu z oblasti Charleroi znamená slovo "spirou" v doslovném znění "veverku"; v přeneseném smyslu slova je to "bystrý člověk, šibal nebo taškář". Spirou se předlouhá léta pohyboval po světě v nápadné červené livreji hotelového poslíčka. Teprve od roku 1980 dochází k postupným proměnám jeho šatníku a teprve současní autoři jej konečně zbavili kamaší i válcovité pokrývky hlavy. Proměnila se i tématika jeho příhod: od prvních nezávazných dobrodružství, která sloužila čistě pro pobavení, ve kterých čelil různým zlosynům i zločincům, nebo v nichž prožíval neuvěřitelné zápletky a střetával se s fantastickými vynálezy, postupně přešel k angažovanější tématice. Jeho příhody jsou sice nadále zábavné, ale mívají podtext ekologický, antimafiánský či antiteroristický.
Robert Velter kreslil (pod pseudonymen Rob Vel) Spirouovy . příhody jen krátce. V roce 1943 od něj převzal štafetu Belgičan Joseph Gillain, řečený Jijé. Ten vymyslel pro Spiroua přítele a nerozlučného společníka, mírně potrhlého reportéra jménem Fantasio. Fantasio je o něco starší než Spirou, je to hubený dlouhán, blonďák se začínající pleší. Pro svůj temperament se dostává do permanentních obtíží, ze kterých vybředává s rozvážným přispěním svého mladšího kamaráda. V povědomí frankofonní veřejnosti však Jijé (1914 - 1980) zůstává spíše jako autor sérií Valhardi, Jerry Spring a Tanguy et Laverdure.
Roku 1946 se Spirou a Fantasio dostávají do rukou geniálního belgického kreslíře André Franquina (1924 - 1997), který se jim věnoval celých 22 let a . dovedl sérii na vrchol slávy. Franquin obohatil sérii o další charakteristické postavy. K nim na prvním místě patří hrabě de Champignac, obětavý přítel Spiroua a Fantasia, všestranný vědec a vynálezce, který obývá rozpadající se zámek Champignac (ha!) v městečku (pozor!) Champignac. Hrabě je postarší bělovlasý, mírně roztržitý pán, pod nosem se mu na obě strany ježí mohutný knír a většina jeho objevů vychází z detailního studia hub. K Franquinovým přírůstkům dále patří slavná Marsupilami, žluté zvířátko s černými skvrnami a s nesmírně dlouhým, všeho schopným ocasem. Vyskytuje se nesmírně vzácně v amazonské oblasti, přesněji řečeno v palombijském pralese. Přesto, že dokáže říci pouze "Huba huba!", popřípadě "Huba huba hu!", je obdařeno obdivuhodnou inteligencí, důvěřivou povahou a neuvěřitelnou schopností používat svého ocasu na tisíc a jeden způsobů. Marsupilami se poprvé objevila roku 1952 ve čtvrtém albu série v příběhu "Spirou et le héritiers" ("Spirou a dědicové"). Když Franquin opustil sérii Spirou a Fantasio, odešla spolu s ním ze scény i Marsupilami. Nicméně od roku 1987 se datuje oživení zájmu o sympatické zvířátko. Vzniklo specializované nakladatelství "Marsu productions", které . zhruba každý rok vydává další úspěšné album, jehož hlavním hrdinou je jedinečný tvoreček. Třetím významným Franquinovým příspěvkem, který obohatil svět Spirou a Fantasia, je zločinec Zorglub. Věčně zachmuřený a mírně navztekaný zneuznaný geniální vynálezce Zorglub je pravým opakem rozevlátého hraběte de Champignac: je vždy pečlivě upravený, precizní, vyžaduje kázeň a nemá jiný cíl, než ovládnout lidstvo, celou Zemi a následně i naši Sluneční soustavu. Poprvé se objevil v patnáctém albu "Z comme Zorglub" ("Z jako Zorglub"). Jako dokonalý záporný hrdina vydává příkazy tak, že příslušná slova vyslovuje pozpátku.
Roku 1969 se série ujal francouzský kreslíř Jean-Claude Fournier, neboť Franquin se chtěl napříště věnovat pouze příhodám, či spíše nehodám, nešiky Gastona Lagaffa. Fournier kreslil příhody nerozlučné dvojice . zhruba deset let. Představil v nich čtenářům sympatického japonského iluzionistu Itoh Katu, zavedl Spiroua a Fantasia do Tichomoří na ostrov Tora Torapa, do národního parku Niokolo-Koba v Senegalu, do severní Bretaně, kde se seznámí s místním strašidlem Ankou, a do Jižní Asie, kde se střetnou s jedním z místních samovládců.
Další tři roky, to jest v období 1980 až 1983, měli sérii v rukou scénárista Raoul Cauvin a kreslíř Nic Broca. Podepisovali se jako Nic et Cauvin a společně vytvořili 3 alba série. Jejich příhody dvojice Spirou-Fantasio odborná kritika značně strhala; bylo ovšem velmi těžké udržet laťku kvality na té výši, na jakou ji dostali takoví suverénní tvůrci jako Franquin a Fournier. Z příhod hlavních hrdinů navíc téměř vymizel příslovečný humor. Raoul Cauvin se proslavil spíše humoristickou sérií "Les tuniques bleues" ("Modrokabátníci").
Přejděme tedy raději k poslední dvojici autorů, kteří s vervou sobě vlastní dokázali v příhodách dvojice nesmrtelných reportérů znovu skloubit humor a angažovanost, a kteří na sérii pracují dodnes. Jsou to Belgičani Philippe Vandevelde a Jean-Richard Geurts, kteří pod pseudonymem Tome et Janry píší a kreslí nejenom pilotní sérii, ale vytvořili k ní i paralelu, totiž sérii Le petit Spirou ("Malý Spirou"), jejíž úspěch zastínil hrdinské činy Spiroua už dospělého. K jejich výdobytkům navíc patří postava Vita Cortizone, řečeného La Déveine (Smůla), kmotra italské mafie v New Yorku, který spřádá své neblahé intriky zejména ve 39., 43. a 45. dílu série.
První album . série Spirou et Fantasio - 4 Aventures de Spirou... et Fantasio ("4 dobrodružství Spiroua a Fantasia") - vydalo nakladatelství Dupuis roku 1950; poslední v řadě je prozatím 46. díl, který vyšel roku 2000 a nese název Machine qui reve ("Stroj na snění"). Grafický styl se pochopitelně během let měnil, i když se každý autor zpočátku snažil dodržovat Franquinovo pojetí. Stránky prvních alb jsou pravidelně členěny do stripů a půlstránkové záběry se v nich objevují jen výjimečně. Spirou je vytáhlý čahoun, který nejméně o hlavu převyšuje svého přítele. V posledních albech série je již struktura stránek . volnější a dynamičtější, šrafovaná kresba je nápadně expresivní a karikaturní pojetí postav dotahuje kreslíř Janry někdy až na hranice snesitelnosti. Oba hlavní hrdinové jsou již stejně velcí. Spiroua stále charakterizuje tradiční červená barva šatů, i když už dávno nenosí livrej hotelového grooma.
Přesto, že se dnes Tom a Janry z komerčních důvodů zaměřují spíše na čistě humorné příběhy malého Spirou, určitě se v budoucnu dočkáme ještě dalších alb původní série, tím spíše, že tyto příběhy tvoří nezbytnou součást časopisu Le journal de Spirou. Ano, tento týdeník po 65 letech stále ještě vychází! - nedávno vyšlo jeho 3393. číslo…
