Díky tomu se děj odehrával do značné míry na území USA a zalidnil se nejen Kubánci, ale i Apači, kovboji, zlatokopy a nenáviděnými španělskými kolonizátory, s nimiž si Yankeeové rozuměli jen do té doby, dokud se o ostrov neservali. V centru dění se tyčil postavou nevelký, ale energický a bystrý akční hrdina, dnes již nejslavnější kubánská komiksová postavička, plukovník Elpidio Valdés.
Příběh je jednoduchý - Elpidio a jeho věrný kůň Palmiche pašují z floridské Tampy zásilku zbraní pro Ejercito Libertador. Ovšem v rámci tohoto schématu se dějí neuvěřitelné věci - hrdina ztratí a znovuzíská citlivý náklad i opasek se zašitými tisíci dolarů tolikrát, až se čtenář začne obdivovat fabulačním schopnostem autora. Dějovou křivku přitom vymýšlel tehdy pouze třiadvacetiletý Juan Padrón (1947), rodák z Cardesanu v provincii Matanzas, dnes již legenda kubánského animovaného filmu. K světu stříbrného plátna přičichl už na vojně a i s Elpidiem měl od počátku filmové záměry. Leč nepředbíhejme. Komiks je sympatickou verzí dnes již málo známých událostí, které začaly 24. února 1895 povstáním 1500 kubánských bojovníků v provincii Oriente. Proti nim stálo 200 tisíc španělských vojáků v čele s generálem Valerianem Weylerem, přezdívaným "Řezník". Kubánci bojovali zuby nehty, ale po vyhnání Španělů se - podle oblíbeného lidového rčení - nakonec smál třetí, a události skončily roku 1898 americkým protektorátem.
Padrón si sice si trochu vymýšlí, protože pokus kubánských emigrantů o vylodění v roce 1894 americké úřady nepovolily a poslední obrázek z ukázky je tedy jen fikcí, jinak ale dobře těží z událostí, které obohatily Kubu o první (španělské) koncentráky a geny mužské populace o bojechtivost. Volbou tématu navíc autor chytře unikl propagandistickým požadavkům, protože zkomiksování Castrových nebo Che Guevarových osudů by mu mohlo časem vynést i kriminál. Místo toho stvořil drobné, nedidaktické a vtipné dílo, které mu časem vydobylo slávu i na poli filmovém.
Úspěch totiž přiměl kubánské soudruhy, aby Padróna vyzvali k převedení postavičky do animované podoby. V roce 1974 se objevil první krátkometrážní snímek Elpidio Valdés a kontraband zbraní, po němž následovalo 23 pokračování, z toho tři celovečerní. Zatím poslední díl je z roku 1992 a správně by se měl jmenovat Elpidio a rozpad Sovětského svazu.
Následná hmotná nouze totiž kubánskému filmovému průmyslu zatla tipec a s Elpidiem byl konec. To už ale Padrón mohl spát na vavřínech, respektive 30 mezinárodních a 39 kubánských filmových cenách. Nápadná podobnost postaviček s polskými squattery Bolkem a Lolkem sice dává tušit, že bratrské země sovětského bloku si nevyměňovaly pouze uhlí, dolary a teroristické školitele, film ale není komiks, a ten opravdu nemá chybu.
Následná hmotná nouze totiž kubánskému filmovému průmyslu zatla tipec a s Elpidiem byl konec. To už ale Padrón mohl spát na vavřínech, respektive 30 mezinárodních a 39 kubánských filmových cenách. Nápadná podobnost postaviček s polskými squattery Bolkem a Lolkem sice dává tušit, že bratrské země sovětského bloku si nevyměňovaly pouze uhlí, dolary a teroristické školitele, film ale není komiks, a ten opravdu nemá chybu. Naděje na pokračování komiksu je pramalá, ale kdoví, třeba se dočkáme coververze s Pilipem a Bubeníkem v hlavních rolích.
