Vmetu vám to do tváře rovnou: film Matrix Reloaded je humus. Obsah jakoby se kamsi vytratil a za sebou zanechal jen prázdnou formu. Ano, triky . jsou o něco lepší než v roce 1999 a je jich tam o moc víc, co je to ale platné, když většinou působí zbytečně a neúčelně. Tak hned třeba ta přeslavná scéna, kdy Neo sám mlátí hlava nehlava kupu agentů Smithů (teda on ten Smith už jako není agent, ale víte koho myslím, ne?). Ono je to všechno moc hezké, že kvůli tomu vynalezli nějaký nový snímací systém, takovou vylepšenou verzi bullet-timeu a že se u toho všichni pořádně zapotili. Já tomu dokonce i věřím, jenže celá ta scéna je jaksi zbytečná. Jen nám tím tvůrci zdůrazňují, že se pan Smith umí naklonovat. Neo pak někam odletí a konec. A takových akčních scén je tam celá řada.
Zatímco v prvním Matrixu ty akční scény byly o NĚČEM – jen si vzpomeňme: dech beroucí výcvik Nea Morpheem v simulaci starého Japonska . nebo závěrečná gigantická akce za účelem Morpheovy záchrany, všechno tohle mělo v tom filmu své místo a svůj smysl, který posouval tok děje o něco dopředu – v druhém dílu je naprostá většina akčních scén úplně zbytečných. Nebo si snad myslíte, že by divákovi nějak chyběla jedna z prvních kung-fu scén, kdy Nea navštíví staří známí tři agenti? No... asi chyběla, ale s dějem nemá prakticky nic společného. Jenom nám zase připomene, že agenti jsou živí a zdraví (a mírně upgradovaní, což jim ale stejně nepomůže).
Když už jsem u děje, tvůrci se ho snažili co nejvíc odříznout od akce. To má (kromě . zbytečných akcí) za následek i to, že příběh je nám doslova vyprávěn prostřednictvím herců. To totiž skončí nějaká další samoúčelná bojová scéna a pak se dlouze mluví o tom, co se zrovna děje a co mají postavy v plánu. Tady je velká slabina filmu, protože příběh by měl nenuceně plynout jaksi sám o sobě a nenápadně se vyvíjet (přesně jako v prvním Matrixu). V Matrixu Reloaded vše velmi těžkopádně tlačí dopředu dialogy, které navíc postrádají lehkost a vtip.
A přesně tohoto nudného žvanivého bahna je nejvíce v první části filmu – v Siónu. Ano, v posledním útočišti lidí vybudovaném hluboko pod zemí. . Právě velmi – až hořce špatně – nestylově pojaté místo, které z Matrixu dělá něco jako pokus o další Hvězdné války. A že mám Hvězdné války rád, tím právě hůř snáším, když se je snaží někdo uboze napodobovat, což ještě graduje skutečnost, že je napodobuje právě druhý díl tak originálního filmu jako je Matrix. V roce 1999 nám bratři Wachowští představili post apokalyptický svět naší Země, kdy vládnou stroje a lidský druh už jen přežívá jak se dá. Nyní se dozvídáme, že lidský druh si ve svém posledním útočišti dovoluje ještě takový přepych jako je nějaký pokus o parlament nebo senát a dokonce se snaží organizovat všechny . létající lodě (docela mě zklamalo, že tyto vzdušné koráby jsou naprosto stejné, já myslel, že v takových pro lidstvo zoufalých podmínkách se bude létat v čem se dá, ať je to sebevětší kraksna) do jakési armády, což působí když už ne vyloženě trapně, tak alespoň směšně. Tím spíš, že všichni (i ti nejvyšší představitelé tamější politiky) chodí v odrbaných svetrech. Do toho si ještě prolněme rádoby filozofické tlachy těžkého kalibru, z nichž stejně nejsme moudří a kdyby je někdo vystřihl nikomu by to nevadilo (ba naopak) a máme obrázek té lepší stránky Siónu, protože zbytek je fakt maximální děs!
U čeho jsem si vážně rval vlasy je rodina černocha Linka (Link je brácha Tenka z prvního filmu). Ježišmarjá, co to tam má co dělat?! Copak . je to nějaká telenovela?! Copak by vůbec na Matrix šel někdo, kdo se dívá na telenovely?! (Pokud ano, byl by mile potěšen.) To už jsem vážně popadal dech a říkal si pro sebe, že níž už tenhle film nemůže klesnout. A pak to přišlo! Morpheův projev k nekonečnému davu obyvatelů Siónu následovaný těžkou house patry, kdy sledujeme dvě děsivé roviny – hopsající černochy ve zrůdném rytmu jakýchsi plechových bubnů a Nea souložícího s Trinity. Nic proti černochům pochopitelně nemám! Laurence Fishburne je jako Morpheus fakt fajn týpek a za nikoho bych ho nevyměnil, ale čeho je moc, toho je příliš. A k tomu ještě Neo s Trinity! Kam se sakra poděl matrixovský styl?! Vždyť tohle je jako vystřižené z nějaké teenagerské stupidity o těžce cool životě, kde kdo není černoch a nehopsá v rozdrbaných hadrech v rytmu tuc-tuc-tuc není zkrátka in. Jak říkám, rasista nejsem a tohle by bylo docela v pohodě, kdyby to ovšem nebyl Matrix!!!
V tu chvíli začala má sympatie k robotům, kteří se město Sión snaží zničit. Škoda, že je předem jasné, že stroje budou poraženy, protože . to všechno musí skončit happyendem. Dokud to byl ještě původní Matrix, happyend nebyl tak moc jistý, protože Wachowští měli volnější ruce. Teď jim je pevně svázaly prachy. Jednak jako vidina zisku a jednak jako nehorázně vysoký vklad studia Warner brothers. Tenhle neuvěřitelný dort Pejska a Kočičky Wachowských je patrně výsledek snahy vyhovět všem divákům, což (a to by měli všude na světě na všech filmových školách vyučovat hned první hodinu) je pěkná hovadina. Na druhý díl Matrixu přijdou hlavně fandové původního Matrixu, zbytek to většinou nezajímá (kromě ještě hrstky odpůrců, kteří se jdou podívat jen proto, aby jej mohli . pak lépe kritizovat – upozorňuji, že já patřím mezi fandy Matrixu a tím víc jsem rozhněván). Těžko byste čekali sci-fi nadšence a příznivce kyber-punku na romantické komedii s Julií Robertsovou a Hughem Grantem, že?... no, a teď si představte, že by například v takovém milostném snímku čas od času přeběhl přes ulici robot a postřílel pár důchodců. Jistě, scifisty by to nadchlo, ale co příznivci romantických slátanin? Proto i druhý Matrix by měl být stylový a vyhovět především svým příznivcům. Avšak nestalo se tak. Vytratila se originalita a nenucenost (a vůbec to . není tím, že by se vše vyčerpalo už před čtyřmi lety!) a nějaký výrazný posun v příběhu se také neudál. Kdyby se stalo aspoň pár zlomů nebo něco zásadního (tím myslím fakt něco zásadního). Ale ono nic (až na jednu výjimku, ale o tom za moment). Jo, v závěru se dostaneme do centrálního počítače a dozvíme se pár neuvěřitelných věcí, no jo, ale co s tím? Mnozí jistě navrhnou, ať vyčkám na Matrix Revolutions, než vyřknu konečný ortel, ale to pak trojka musí být něco tak hyper-extra-giga-hyga-mega-ultra převratného, protože jinak nezachrání ani polovinu dvojky.
Ale abych nebyl tak moc negativní, tak musím přiznat, že dvě věci se mi tam líbily a jedna mě dokonce i nadchla, ale to jenom proto, že otevírá novou možnost, kterou však trojka může velmi snadno potopit (což nejspíš asi potopí). . Ty první dvě se týkají automobilové honičky. Celkově je pro mě tahle akční scéna zklamáním a to hlavně díky tomu, jak moc se o ní psalo (znáte to: „Redefinice automobilových honiček, absolutní vrchol všeho co kdy bylo s auty natočeno“ ap., přičemž ani jedno z toho není pravda), ale musím uznat, že Trinitin úprk na motorce s Klíčníkem své kouzlo má a stejně tak i bojová scéna na střeše kamiónu s Morpheem a agentem. A ta třetí je v samém závěru, který bych však neměl prozrazovat, takže objasním jen to, že Neo tam udělá něco, co jsem vážně nečekal a co by mohlo znamenat, že i ten pravý postapokalyptický svět s těmi roboty a s tím šíleným Siónem je vlastně také jen jakási virtuální simulace nějaké úplně jiné reality, kterou jsme doposud nepoznali.
To byla tedy trocha optimismu na konec, ale jinak jak říkám: Matrix Reloaded mě velmi zklamal. Co ovšem zmůže smrtelný divák, který očekával alespoň důstojné pokračování kultovní záležitosti? Nic! Nic, než čekat, co přinese podzimní Revolutions a tiše doufat, že závěr trilogie postaví na chromé nožky i dvojku.
Dobrou noc, milé děti a nechte si zdát pěkné sny, protože vám stejně nic jiného nezbývá. Celý váš život je totiž pouhý sen. Sen zvaný Matrix, který se čas od času může změnit v noční můru zvanou Reloaded. Nic si z ní však nedělejte. Je to jen systémová chyba... (doufejme)
Zatímco v prvním Matrixu ty akční scény byly o NĚČEM – jen si vzpomeňme: dech beroucí výcvik Nea Morpheem v simulaci starého Japonska . nebo závěrečná gigantická akce za účelem Morpheovy záchrany, všechno tohle mělo v tom filmu své místo a svůj smysl, který posouval tok děje o něco dopředu – v druhém dílu je naprostá většina akčních scén úplně zbytečných. Nebo si snad myslíte, že by divákovi nějak chyběla jedna z prvních kung-fu scén, kdy Nea navštíví staří známí tři agenti? No... asi chyběla, ale s dějem nemá prakticky nic společného. Jenom nám zase připomene, že agenti jsou živí a zdraví (a mírně upgradovaní, což jim ale stejně nepomůže).
Když už jsem u děje, tvůrci se ho snažili co nejvíc odříznout od akce. To má (kromě . zbytečných akcí) za následek i to, že příběh je nám doslova vyprávěn prostřednictvím herců. To totiž skončí nějaká další samoúčelná bojová scéna a pak se dlouze mluví o tom, co se zrovna děje a co mají postavy v plánu. Tady je velká slabina filmu, protože příběh by měl nenuceně plynout jaksi sám o sobě a nenápadně se vyvíjet (přesně jako v prvním Matrixu). V Matrixu Reloaded vše velmi těžkopádně tlačí dopředu dialogy, které navíc postrádají lehkost a vtip.
A přesně tohoto nudného žvanivého bahna je nejvíce v první části filmu – v Siónu. Ano, v posledním útočišti lidí vybudovaném hluboko pod zemí. . Právě velmi – až hořce špatně – nestylově pojaté místo, které z Matrixu dělá něco jako pokus o další Hvězdné války. A že mám Hvězdné války rád, tím právě hůř snáším, když se je snaží někdo uboze napodobovat, což ještě graduje skutečnost, že je napodobuje právě druhý díl tak originálního filmu jako je Matrix. V roce 1999 nám bratři Wachowští představili post apokalyptický svět naší Země, kdy vládnou stroje a lidský druh už jen přežívá jak se dá. Nyní se dozvídáme, že lidský druh si ve svém posledním útočišti dovoluje ještě takový přepych jako je nějaký pokus o parlament nebo senát a dokonce se snaží organizovat všechny . létající lodě (docela mě zklamalo, že tyto vzdušné koráby jsou naprosto stejné, já myslel, že v takových pro lidstvo zoufalých podmínkách se bude létat v čem se dá, ať je to sebevětší kraksna) do jakési armády, což působí když už ne vyloženě trapně, tak alespoň směšně. Tím spíš, že všichni (i ti nejvyšší představitelé tamější politiky) chodí v odrbaných svetrech. Do toho si ještě prolněme rádoby filozofické tlachy těžkého kalibru, z nichž stejně nejsme moudří a kdyby je někdo vystřihl nikomu by to nevadilo (ba naopak) a máme obrázek té lepší stránky Siónu, protože zbytek je fakt maximální děs!
U čeho jsem si vážně rval vlasy je rodina černocha Linka (Link je brácha Tenka z prvního filmu). Ježišmarjá, co to tam má co dělat?! Copak . je to nějaká telenovela?! Copak by vůbec na Matrix šel někdo, kdo se dívá na telenovely?! (Pokud ano, byl by mile potěšen.) To už jsem vážně popadal dech a říkal si pro sebe, že níž už tenhle film nemůže klesnout. A pak to přišlo! Morpheův projev k nekonečnému davu obyvatelů Siónu následovaný těžkou house patry, kdy sledujeme dvě děsivé roviny – hopsající černochy ve zrůdném rytmu jakýchsi plechových bubnů a Nea souložícího s Trinity. Nic proti černochům pochopitelně nemám! Laurence Fishburne je jako Morpheus fakt fajn týpek a za nikoho bych ho nevyměnil, ale čeho je moc, toho je příliš. A k tomu ještě Neo s Trinity! Kam se sakra poděl matrixovský styl?! Vždyť tohle je jako vystřižené z nějaké teenagerské stupidity o těžce cool životě, kde kdo není černoch a nehopsá v rozdrbaných hadrech v rytmu tuc-tuc-tuc není zkrátka in. Jak říkám, rasista nejsem a tohle by bylo docela v pohodě, kdyby to ovšem nebyl Matrix!!!
V tu chvíli začala má sympatie k robotům, kteří se město Sión snaží zničit. Škoda, že je předem jasné, že stroje budou poraženy, protože . to všechno musí skončit happyendem. Dokud to byl ještě původní Matrix, happyend nebyl tak moc jistý, protože Wachowští měli volnější ruce. Teď jim je pevně svázaly prachy. Jednak jako vidina zisku a jednak jako nehorázně vysoký vklad studia Warner brothers. Tenhle neuvěřitelný dort Pejska a Kočičky Wachowských je patrně výsledek snahy vyhovět všem divákům, což (a to by měli všude na světě na všech filmových školách vyučovat hned první hodinu) je pěkná hovadina. Na druhý díl Matrixu přijdou hlavně fandové původního Matrixu, zbytek to většinou nezajímá (kromě ještě hrstky odpůrců, kteří se jdou podívat jen proto, aby jej mohli . pak lépe kritizovat – upozorňuji, že já patřím mezi fandy Matrixu a tím víc jsem rozhněván). Těžko byste čekali sci-fi nadšence a příznivce kyber-punku na romantické komedii s Julií Robertsovou a Hughem Grantem, že?... no, a teď si představte, že by například v takovém milostném snímku čas od času přeběhl přes ulici robot a postřílel pár důchodců. Jistě, scifisty by to nadchlo, ale co příznivci romantických slátanin? Proto i druhý Matrix by měl být stylový a vyhovět především svým příznivcům. Avšak nestalo se tak. Vytratila se originalita a nenucenost (a vůbec to . není tím, že by se vše vyčerpalo už před čtyřmi lety!) a nějaký výrazný posun v příběhu se také neudál. Kdyby se stalo aspoň pár zlomů nebo něco zásadního (tím myslím fakt něco zásadního). Ale ono nic (až na jednu výjimku, ale o tom za moment). Jo, v závěru se dostaneme do centrálního počítače a dozvíme se pár neuvěřitelných věcí, no jo, ale co s tím? Mnozí jistě navrhnou, ať vyčkám na Matrix Revolutions, než vyřknu konečný ortel, ale to pak trojka musí být něco tak hyper-extra-giga-hyga-mega-ultra převratného, protože jinak nezachrání ani polovinu dvojky.
Ale abych nebyl tak moc negativní, tak musím přiznat, že dvě věci se mi tam líbily a jedna mě dokonce i nadchla, ale to jenom proto, že otevírá novou možnost, kterou však trojka může velmi snadno potopit (což nejspíš asi potopí). . Ty první dvě se týkají automobilové honičky. Celkově je pro mě tahle akční scéna zklamáním a to hlavně díky tomu, jak moc se o ní psalo (znáte to: „Redefinice automobilových honiček, absolutní vrchol všeho co kdy bylo s auty natočeno“ ap., přičemž ani jedno z toho není pravda), ale musím uznat, že Trinitin úprk na motorce s Klíčníkem své kouzlo má a stejně tak i bojová scéna na střeše kamiónu s Morpheem a agentem. A ta třetí je v samém závěru, který bych však neměl prozrazovat, takže objasním jen to, že Neo tam udělá něco, co jsem vážně nečekal a co by mohlo znamenat, že i ten pravý postapokalyptický svět s těmi roboty a s tím šíleným Siónem je vlastně také jen jakási virtuální simulace nějaké úplně jiné reality, kterou jsme doposud nepoznali.
To byla tedy trocha optimismu na konec, ale jinak jak říkám: Matrix Reloaded mě velmi zklamal. Co ovšem zmůže smrtelný divák, který očekával alespoň důstojné pokračování kultovní záležitosti? Nic! Nic, než čekat, co přinese podzimní Revolutions a tiše doufat, že závěr trilogie postaví na chromé nožky i dvojku.
Dobrou noc, milé děti a nechte si zdát pěkné sny, protože vám stejně nic jiného nezbývá. Celý váš život je totiž pouhý sen. Sen zvaný Matrix, který se čas od času může změnit v noční můru zvanou Reloaded. Nic si z ní však nedělejte. Je to jen systémová chyba... (doufejme)
