. Nečeká vás obrázek se známou vesničkou "kdesi v Armorice", nedobytou Římany. Do očí vás udeří mapa středomořského ostrova i s městy a s římskými opevněními. A na další straně je preambule, v níž autoři vysvětlují, proč si zvolili zrovna Korsiku. (Korsika je prý jedním z nejkrásnějších míst na Zemi a Korsičani jsou ukázkově nedůtkliví.) Vidíte? Tolik změn, na které jsme nebyli v Asterixovi zvyklí…
Navíc se hned na začátku setkáváme s postavami známými z předchozích dílů, přijíždějícími do naší proslulé vesničky na oslavu - a bitku s Římany. Potkáme mimo jiné Ementalixe, který našim hrdinům asistoval v Helvétii, Svalixe, Asterixova bratrance známého z dobrodružství v Británii, Césara Tenorixe, jenž pomohl Asterixovi na jeho cestě kolem Galie, objeví se i hispánský náčelník Zmasabujon Y Kruton a další. Prostě celá asterixovská společnost… Vlastně jsem z toho setkání národů na rozpacích. Působí to na mě dojmem takového bilancování. I to je možná to mnou avizované novum, které ze sešitu dýchá…
.
Příběh tedy začíná menší oslavou. A masáží Římanů - tedy těch, kteří nestačili utéct. Římané vědí, že když se v galské vesničce slaví, tak přijde útok na okolní vojenské tábory - v době oslav tedy pořádají "manévry" ve vnitrozemí, jen aby se výprasku vyhnuli. Tam se také chtěl vydat se svou posádkou centurio Psikus z opevněného tábora Grogarum. Když už se ale chystá opustit tábor, je mu svěřen vězeň - korsický náčelník Kalamaikamikmikmix, toho času ve vyhnanství. Psikus ví, že musí co nejrychleji zmizet, protože jestli tam vtrhnou Galové a navíc zjistí že má vězně, bude hooodně zle.
Ale reagovat už nestačí, protože Galové do tábora opravdu vtrhnou, a pro Římany je opravdu hooodně zle.
. Korsický náčelník nemešká a ráno se vydává zpět na svůj rodný ostrov, kam Asterix a Obelix přijímají jeho pozvání. Chtějí si užít dobrodružství, chtějí poznat nový kout světa; chtějí napráskat Římanům, protože v okolí jejich vesnice se momentálně žádní nenacházejí... Během plavby samozřejmě potkají staré dobré známé piráty. Dokonce se zmocní jejich lodi (a piráti jim ji rááádi přenechají).
Korsika je zachycena jako ostrov, na nějž posílají Římané vojáky za trest. Tak to tam také vypadá: žádná morálka, žádná kázeň. Navíc Korsičané Římanům moc nepomáhají - se svou vrozenou leností (říkají tomu odborně siesta) toho moc nestihnou. Taková stavba římské silnice se tedy může protáhnout na několik (stovek) let.
Asterix s Obelixem se dostávají do hor, kraje horalských náčelníků, kteří organizují výpady na římské opevnění. A jednoho takového se oba dva nejen zúčastní, ale pomocí kouzelného nápoje ho i ovlivní ve prospěch svých nových, nedůtklivých a hrdých přátel.
.
Kresba Alberta Uderza je charakteristická. Čeká na nás spousta vtipných situací, tak jak jsme naučení - Asterixovy příběhy se čtou samy. Milé, humorné a nenásilné (plné rvaček a bitek) příběhy z hlavy scénáristy René Goscinnyho dokáží vždy potěšit. Jeho legráckám se mohou smát jak děti, tak dospělí. (A myslím si, že z četby Asterixe budou mít dospělí zábavy víc...)
Ale určitě nejde laťku stejně vysoko udržet napořád. Některé příběhy prostě musí být slabší než jiné. Toto Asterixovo dobrodružství nepatří k těm nejlepším.
Něco prostě visí ve vzduchu. Možná to je scénářem, který mě osobně tolik nezaujal. Také jsem nepochopil několik vtípků, což mi u Asterixe ještě nestalo (ale než chyba scénáristy to asi bude vinou mé "kulturní vyspělosti":). Objeví se i sem tam logická chybička v ději, ale přece jenom, jsme stále na půdě comicsu, takže je to snad omluvitelné. A objevuje se i klasická egmonťácká chyba: jména některých starých známých z předchozích dílů jsou změněna (např. Svalix se jmenuje Jaxitax).
Ale pořád to je nadprůmerná zábava, která se určitě vyplatí.
