. . "Svět Blacksadu je opravdovou džunglí, kde se lidé chovají jako zvířata… nebo je jen obrazem naší každodenní reality?"
Náád-he-ra!! Tak tahle kresba musí oslovit každého! Alba série Blacksad totiž rozhodě patří do té kategorie komiksů, u nichž je už jen po zběžném prolistování jasné, že se jedná o mimořádné dílo. V takových 93 % všech případů si je čtenář koupí jen kvůli dojmu z výtvarného zpracování. Zbylých 7 % tvoří úžasné reference, které tento komiks předcházejí: dočkal se vydání nejen v rodné zemi a pochopitelně ve Francii, ale také v USA, Německu, Portugalsku, Itálii, Holandsku, Tchajwanu a Polsku, je ověnčený množstvím cen ("Nejlepší kresba roku 2003" na letošním festivalu v Angouleme, "Objev roku" na festivalu v Sierre, "Nejlepší kresba" na festivalu v Chambéry, "Nejlepší album a kresba" na festivalu v Barceloně atd. atd). Chcete něco víc jako doporučení pro jednu z blízkých Crwí2, kde se Blacksad připravuje k českému vydání? (Tímto posíláme vydavatelství Crew fakturu na 1000,- Kč za skrytou reklamu.)
. Čím je kresba Juanja Guarnida (narozen 1967) tak výjimečná? Používá efektního výrazového prostředku, totiž nahrazuje tváře lidské zvířecími. Postavy obléká jako lidi, kočičí nebo psí ksichty polidšťuje (a dodává jim různé dovednosti) a lidské tělo doplňuje příslušnými zvířecími znaky (tu přidá ocásek, onde drápky nebo chloupky). Rozhodně se nejedná o nějakou záležitost pro děti ve stylu opičky Žofky, byť Disneyho vliv je cítit z každého obrázku. Se zvířecími obličeji korespondují i příslušné povahové rysy a vlastnosti, které jim jsou obecně přisuzovány (úskočnost a nepřímost hadů a plazů, vychytralost koček, bojovnost goril…). Výsledkem je vizuálně zcela nestandardní a nadstandardní komiks s dokonale propracovanou, realistickou kresbou do posledního detailu (gesta, mimika). Atmosféra je temná, jakoby bezútěšná, ale nelze ji srovnávat třeba se Sin City: tam je smrt cítit na každém kroku, zde ji prosvětluje sarkastický humor a jízlivě vtipné narážky.
. Potěšující je, že - což nebývá vždycky úplně pravidlem - ruku v ruce s kresbou kráčí i příběh (scénář Diaz Canales, narozen 1972), zasazený do amerického velkoměsta 30. - 50. let 20. století. Za rohem čeká Jack Nicholson a z báru zachmuřeně hledí Humphrey Bogart: první díl s názvem Quelque part entre les ombres (Někde mezi stíny) je klasickou kriminálkou drsného chandlerovského střihu respektující pravidla žánru. Můžeme se proto těšit na neústupného hrdinu pátrajícího po vrahovi své dávné lásky a milenky i přes zákazy policejního vyšetřovatele Smirnova. Jenže pro Johna Blacksada je tohle více než jen osobní záležitost. Je to pro něj věc citů; vzpomínky na nejkrásnější chvíle jeho života jsou silnější než pud sebezáchovy - celý případ totiž nelibě zavání stopou, vedoucí až k nejvýše položeným místům v mocenské hierarchii města. V takovém případě ho nemůže odradit nic - ani pár vyražených zubů, ani zpočátku nikam nevedoucí a do klubka smotané stopy podezřelých… On se žene dál a po dostatečně krvavém závěru se spravedlnosti dostává zadostiučinění.
. Druhý díl už svým pojmenováním Arctic-Nation (Arktický národ) míří mnohem výše. Symbolem arktických krajů je sníh a proto i jeho obyvatelé jsou bílí - a odtud už cesta k tématu rasové nesnášenlivosti a propagace nacismu není vůbec dlouhá. Blacksadovo pátrání po unesené holčičce může sice zprvu zavánět opět tuctovou detektivkou, ale brzy je jasné, že jde o daleko více. Hemží se to tu odkazy na rasovou nesnášenlivost v USA 50. a 60. let (Ku-klux-klan) a rozehraná hra evidentně skončí hodně krutě. Navíc na nepřipraveného čtenáře na konci čeká série několika zvratů a naprosto nečekaných překvapení.
Další pokračování "animálního urban-thrilleru" je ve Španělsku a hlavně ve Francii netrpělivě očekáváno (má vyjít pod názvem Ame Rouge). Především v zemi galského kohouta vyvolala první alba vysloveně šok, velmi dobře se prodávala a v záplavě současných polit a sci-fi thrillerů zapůsobila jako pohlazení - i když notně krvavé - na duši.
Už teď je Blacksad možné řadit pro svou neotřelou grafickou podobu a drsný vyprávěcí styl mezi výrazné počiny poslední dekády, v přípravě je samozřejmě také film. Laťka je tvůrci posazena tak vysoko, že je téměř nemožné, aby třetí díl nebyl zklamáním - a to prosím nejsou výjimkou čtenářské hlasy, volající po 25 dílech…
