I podle způsobu čtení comicsu by se dala rozdělit čtenářská obec. Skalní fanoušek a čtenář si okáže četbu řádně vychutnat. Na četbu comicsu se těším třeba celý den, udělám si čas, řeknu matce ať mě neruší, vypnu telefon a vstupuji do toho druhého světa. Nejím, nepiji, minimálně chodím na záchod (při sedmihodinové četbě Z pekla jsem musel udělat pochopitelně výjimku :-).
Ještě dodnes si vzpomínám, to bylo ještě na základce, kdy jsem si koupil CREW číslo 8 a doslova se ponořil do toho malovaného světa. Vidím to jako včera, kdy jsem jí dočetl, a mrzelo mě, že musím zpět, pryč od těch kouzelných příběhů. Četba comicsu je v tomto případě něčím, na co se člověk těší třeba celý den.
Takže to máme variantu první.
Poslední dobou vídám čím dál více lidí číst comics v dopravních prostředcích. Je to dobrá zpráva, protože přeci jenom comics začíná i v naší zemičce zakořeňovat a lidé už se nemusejí stydět za to, že čtou "ty věci jako Čtyřlístek". Cesta dopravními prostředky je nudná, zdlouhavá, tak proč si jí tedy nezpříjemnit, jistě. Ale třeba pro mě je to nepochopitelné, protože si musím opravdu četbu comicsu náležitě vychutnat a potřebuji k tomu klid. Nemluvě o tom, že třeba v metru či tramvaji si člověk moc nepočte, musí četbu přerušovat např. přestupováním nebo hádkami s revizorem; prostě se nemůže plně soustředit...
Proto vidím rozdíl četby ve vlaku, když člověk někam jede dlouhé hodiny, a třeba právě v metru. Comicsová kniha může být na dlouhou nudnou cestu dobrým společníkem, při krátkých jízdách a přestupech si čtení člověk opravdu neužije. Ostatně nejvhodnější na cesty jsou pravděpodobně stripové série, kdy můžete četbu kdykoliv přerušit.
Občas natrefím na lidi, kteří třeba ve vlaku čtou Vránu či v metru Z pekla. V tomto případě slouží comics jako zaháněč nudy. To byla varianta číslo dvě.
Varianta číslo tři je velmi podobná variantě dvě: místo dopravního prostředku ale čtenář sedí ve škole a krátí si nudnou hodinu. Je pak nezřízeně často vyrušován, ať vyučujícím či třeba konci hodin a přestávkami. Nemůže se, chudák, na četbu v plné míře soustředit. Navíc situace může skončit zabavením comicsu ze strany rozlíceného pedagoga, který vyloženě nemá radost, že někdo opovrhuje jeho znalostmi.
Tato možnost je tedy nejrizikovější. Z vlastní zkušenosti vím, že když půjčím na přečtení comics nějakému spolužákovi, tak si ho přečte prostě ihned. Domů si ho vezme jen v případě, že to nestihne ve škole.
I v tomto případě slouží comics jako nástroj proti nudě.
Nakonec je samozřejmě jedno, kde a za jakých okolností čtenář comics čte. Vždy záleží na tom, jak to komu vyhovuje a jak je zvyklý. A také především, jak comics vnímá. Četba comicsu může zahnat nudu stejně jako být třeba událostí dne.
Co u Vás?
