. Jsou dva druhy zločinců: bojovník, který bojuje přímo s hrdinou, a ten druhý, který je skutečným nebezpečím. Génius hrůzných činů, hlavní nepřítel, který bojuje s hrdinou pomocí svého intelektu.
Elijah Price
Vyvolený (2000) nekypí nijak ohromujícími dějovými zvraty ani nadsazenou pyrotechnikou; jde mu o poznání, o hledání vlastní identity. Comicsářům nepřináší přehlídku kostýmů a efektů jako třeba X-men nebo Hulk; přináší proměnu pohledu na superhrdinskou tematiku vůbec.
. David Dunn (Bruce Willis) totiž není mimozemšťan, mutant nebo technohračičkami ověšený vědec, neřkuli zbohatlík. Je docela obyčejným člověkem - bezpečákem na stadióně, jemuž se tak trochu rozpadá manželství; superhrdinu z něj udělá spíš statistický extrém, výjimka z populace. Ostatně právě z tohoto poznatku vychází i jednání hlavního záporáka: Elijah Price v podání Samuela L. Jacksona trpí genetickou poruchou, kvůli níž jsou jeho kosti "křehké jako sklo". Coby majitel obchodu s comicsy ovšem ví, že extrémy musí být vyvážené; jako musí mít každý superhrdina svého záporáka (neboť beze Zla by nebylo Dobra), tak i někde na opačném konci lidského spektra musí být někdo… nezničitelný (Unbreakable, jak zní originální název). Ani on ovšem není zločincem z definice; jestli něčím, pak psychopatem - řada zinscenovaných katastrof, které mají odhalit jeho protiklad, onoho "vyvoleného" (jak zní český překlad), je z jeho pohledu logickým krokem. Shyamalan buduje postavu Elijaha Price téměř soucitně: hledání vlastního protikladu je touhou po zodpovězení záhady sebe sama; sprchou proti takovému vcítění jsou ale novinové články, hovořící o stovkách obětí…
Já vím, kdo jsem. Nejsem omylem. Všechno má smysl. V komiksu můžeš odhadnout, kdo bude hlavní padouch. Je přesným opakem hrdiny, a většina z nich jsou přátelé. Tak jako ty a já.
Elijah Price
. M. Night Shyamalan (Šestý smysl, Znamení; ve filmu se krátce objeví i jako dealer na stadiónu) je mistrem pomalého budování atmosféry; přiměřeně dramatická hudba, dialogy spíš nervózně šeptané ani náladové zatmavení kamery (jejíž jemnou hru měl na starosti Eduardo Serra) ovšem nezakryjí, že po většinu filmu převažuje "pomalého" nad "atmosféry". Nepříliš gradující tempo naruší až pistole v rukou Davidova syna a okamžik, kdy David konečně přijímá svou roli - prochází davem, dotýká se lidí, cítí z nich zlobu; ostatně film, který začíná vlakovou havárií, nemůže být nikdy zas tak poklidný…
