Teď, po dlouhých letech, leží tento jediný sešit Comics Arény č. 1 (dále CA) na mém stole a mne přepadá nostalgická nálada. Zkusím se jí však zbavit, nehledět na časopis jako na pojítko s mým dávno odvanutým mládím (jaj bože, jak ten čas letí!) a objektivně ho pro vás zhodnotit.
Úvodní číslo CA vyšlo v prosinci 1993. Je zajímavé, že již toto období označuje odpovědný redaktor Vladimír Veverka za „dobu pro tento žánr v našich krajích tak neveselou“. A to bylo prosím pouhý rok po zániku Komety! Jak se asi cítili zakladatelé Crwe (mezi nimiž opět figuruje jméno Veverkovo) o dalších pár let později, kdy zde existovalo skutečné totální komiksové vzduchoprázdno? Nedá mi to, abych srovnání CA a Crwe nevyužil dál – a nejenom proto, že za vznikem obou stojí jedna a táž osoba. Spojnice mezi nimi je totiž evidentní na první pohled – i proto můžeme CA směle považovat za předchůdce Crwe. Chce taktéž fanouškům přiblížit nejlepší díla žánru se zaměřením na sci-fi, fantasy a akci. Taktéž některé kouskuje na pokračování a jiné zveřejňuje naráz – celé (dle rozsahu), chce stejně udržovat kontakt s čitateli v listárně, má v plánu vydávat čtenářsky nejoblíbenější seriály v albech (v samostatné edici Comics classic).
Ovšem ani opačně: Crew není plagiátem CA! Jsou tu totiž i dosti podstatné rozdíly. Zaměření Arény, alespoň v prvním čísle, bylo především na evropský komiks. Svědčí o tom jak výběr konkrétních komiksů (Storm – Chlapec z Eribanu, Burton&Cyb – Medůza z kosmu) tak publicistické články (profily o kreslířovi Donu Lawrencovi, o postavě Storma, o Tintinovi a jeho tvůrci Hergém v „Komiksové abecedě“). Dále větší prostor pro české tvůrce, odůvodněný hlavně tím, že bylo, na rozdíl od Crwe v roce 1997, na co navazovat (obsáhlý materiál věnovaný Richardu Broschardtovi: rozhovor, komiksy Tutovka a Nepohádky). Publicistice je ostatně věnováno hodně místa, což dokumentuje i rubrika „Pár otázek pro…“ (Stanislava Kadlece, marketingového manažera Egmontu) a článek „Komiksový ráj na východě“ pojednávající o polské komiksové scéně. Taktéž grafická úprava CA je poplatná své době – ještě bez masového nasazení počítačů – a značně pokulhává za Crwí.
Špatně . nevypadá upoutávka na druhé číslo, do kterého jsou slibována další pokračování Storma, Burtona&Cyba, válečný příběh McTaggartův Tiger a články Bemík ´93 a „Konec comics v Čechách?“. Prostě celkově nelze hodnotit CA jinak než kladně, jako jeden z nejlepších komiksových počinů u nás (jemuž lze vytknout pouze nepřehledné dělení a číslování stránek, vzniklé hlavně kvůli vložené černobíle části).
A jediným zásadním problémem tak zůstávají ony sliby… Naznačení obsahu příštího čísla chápu, ale na co všechny ty povídačky kolem, jako že „dotace jsou připraveny na prvních šest čísel“ nebo že „časopisy… zanikly, aniž si leckdy daly alespoň práci dokončit již rozběhnuté příběhy či vrátit předem vybrané předplatné“, když druhé číslo nikdy nespatřilo světlo světa? A ba co víc, nikde se nikdy neobjevilo žádné vysvětlení, které by uvedlo věc na pravou míru! Takhle CA zůstává v očích většiny čtenářů jako jeden veliký, byť dobře a na první pohled upřímně připravený, podvod.
Úvodní číslo CA vyšlo v prosinci 1993. Je zajímavé, že již toto období označuje odpovědný redaktor Vladimír Veverka za „dobu pro tento žánr v našich krajích tak neveselou“. A to bylo prosím pouhý rok po zániku Komety! Jak se asi cítili zakladatelé Crwe (mezi nimiž opět figuruje jméno Veverkovo) o dalších pár let později, kdy zde existovalo skutečné totální komiksové vzduchoprázdno? Nedá mi to, abych srovnání CA a Crwe nevyužil dál – a nejenom proto, že za vznikem obou stojí jedna a táž osoba. Spojnice mezi nimi je totiž evidentní na první pohled – i proto můžeme CA směle považovat za předchůdce Crwe. Chce taktéž fanouškům přiblížit nejlepší díla žánru se zaměřením na sci-fi, fantasy a akci. Taktéž některé kouskuje na pokračování a jiné zveřejňuje naráz – celé (dle rozsahu), chce stejně udržovat kontakt s čitateli v listárně, má v plánu vydávat čtenářsky nejoblíbenější seriály v albech (v samostatné edici Comics classic).
Ovšem ani opačně: Crew není plagiátem CA! Jsou tu totiž i dosti podstatné rozdíly. Zaměření Arény, alespoň v prvním čísle, bylo především na evropský komiks. Svědčí o tom jak výběr konkrétních komiksů (Storm – Chlapec z Eribanu, Burton&Cyb – Medůza z kosmu) tak publicistické články (profily o kreslířovi Donu Lawrencovi, o postavě Storma, o Tintinovi a jeho tvůrci Hergém v „Komiksové abecedě“). Dále větší prostor pro české tvůrce, odůvodněný hlavně tím, že bylo, na rozdíl od Crwe v roce 1997, na co navazovat (obsáhlý materiál věnovaný Richardu Broschardtovi: rozhovor, komiksy Tutovka a Nepohádky). Publicistice je ostatně věnováno hodně místa, což dokumentuje i rubrika „Pár otázek pro…“ (Stanislava Kadlece, marketingového manažera Egmontu) a článek „Komiksový ráj na východě“ pojednávající o polské komiksové scéně. Taktéž grafická úprava CA je poplatná své době – ještě bez masového nasazení počítačů – a značně pokulhává za Crwí.
Špatně . nevypadá upoutávka na druhé číslo, do kterého jsou slibována další pokračování Storma, Burtona&Cyba, válečný příběh McTaggartův Tiger a články Bemík ´93 a „Konec comics v Čechách?“. Prostě celkově nelze hodnotit CA jinak než kladně, jako jeden z nejlepších komiksových počinů u nás (jemuž lze vytknout pouze nepřehledné dělení a číslování stránek, vzniklé hlavně kvůli vložené černobíle části).
A jediným zásadním problémem tak zůstávají ony sliby… Naznačení obsahu příštího čísla chápu, ale na co všechny ty povídačky kolem, jako že „dotace jsou připraveny na prvních šest čísel“ nebo že „časopisy… zanikly, aniž si leckdy daly alespoň práci dokončit již rozběhnuté příběhy či vrátit předem vybrané předplatné“, když druhé číslo nikdy nespatřilo světlo světa? A ba co víc, nikde se nikdy neobjevilo žádné vysvětlení, které by uvedlo věc na pravou míru! Takhle CA zůstává v očích většiny čtenářů jako jeden veliký, byť dobře a na první pohled upřímně připravený, podvod.
Storm: Chlapec z Eribanu (1.díl) – Martin Lodewijk, Don Lawrence
Burton&Cyb: Medůza z kosmu – Jose Ortiz, Antonio Segura
Tutovka - Richard Broschardt
Nepohádky – Vladimír Veverka, Richard Broschardt
