. Trocha historie nikoho nesežere
Je dobrým zvykem u filmových recenzí vzpomenout i na všechny předešlé filmy z téhož vrhu. Nuže: Před ťažkýma jáhrama sa vyhópl prafotr vetřelec na plátno a hlásí, "tady hodíme sicnu!" A dal fachčit jatka z nebohé posádky lodi Nostromo. V roce 1979 ho tam vypustil temný režisér Ridley Scott a netřeba snad dodávat, že sajcna radovanec. Po sedmiletém vorazu se dvojčelistní zrůda vrátila zpět i s kamarády a podívala se zblízka na skupinku vojáků. Adrenalinový nářez s vypjatým, nervy trhajícím finišem poctivě vypotil (i s vetřelčí královnou) James Cameron. Úspěch opět nevídaný.
Ale to už se na ty hemžící škrábající kousající a sající potvory, jak si tu užívají, nemohl dívat jiný zástupce vesmírné fauny. John McTiernan (který se pak zbláznil a dnes už natáčí jenom hovadiny) přilákal na naší modrou planetku Predátora. Hrůzostrašný rituální lovec, jehož metody zpomalují průtok krve žilami a mrazí v zádech, měl ovšem smůlu. Narazil na několikanásobného Mr. Universe Arnolda Schwarzneggera. Úspěch opět zaručen.
. Ba, přátelé, tímto končí naše svatá trojice klasických a kvalitních filmových kousků s tématem vetřelců a predátorů. U Predátora 2 (1990, Stephen Hopkána) se sice vydržet dá, ale v porovnání s jedničkou je to odpad. Alien 3 Davida Finchera z roku 1991 nebyl špatný, nicméně zaostával daleko za prvními dvěma filmy, a podobně si vedl v roce 1997 i Jean-Pierre Jeunet a jeho Vetřelec: vzkříšení. Tolik druhá, již diskutabilnější trojice filmů.
Kromě toho však někdy od začátku devadesátých let chrlila komiksová velmoc Dark Horse Comics kreslené seriály s vetřelci a predátory, slavící nemalý úspěch a na konci tisíciletí tomu všemu nasadila korunu hyperúspěšná počítačová hra AvP - Aliens versus Predator (1999).
A pak: přišel Anderson!
. A teď do masa
Paul W. S. Anderson je režisér béčkových "horrorů" (i když za horrory je považuje jen Anderson; ve skutečnosti vůbec nejsou strašidelné a věková přístupnost dovoluje chodit na ně i malým dětem - "kinder-horror"). Na tom by nebylo nic špatného, koneckonců vzpomeňme na Piraňu 2: létající hrozbu, prvotinu Jamese Camerona (takhle špatných filmů je opravdu málo), a hle, kam se vyšvihl! Jenže Andersonovi se na rozdíl od Camerona "jaksi nedaří" už delší dobu. Pro filmová studia vytváří prvoplánové filmové seriály, které jsou velmi levné na výrobu, a které sází na velká jména v obsazení nebo v názvech, aby přitáhla co nejvíc diváků a s nimi co nejvíc peněz. S oblibou vykrádá jiné filmy a nestydí se zprznit kde co. Prostě taková hollywoodská *** k pronajmutí. Ovšem proč zrovna tahle diletantská pakáž šahá svými nehodnými prsty na nejoblíbenější, nejúctyhodnější a nejhrůzostrašnější dvě mimozemská stvoření? Odpověď je prostá: dolary, šéfe, dolary; jak nemáte dolary...
Zkáza z 20th Century Fox
Kdo však podrazil nohy vetřelcům a predátorům nebyl samotný Anderson, nýbrž jejich macecha, studio 20th Century Fox. Tam někde vysoko v těch velikých budovách sedí deb… producenti s doutníky a čtou si scénáře. Ovšem čtou je trochu jinak, než my, normální lidé. Místo toho, aby byli uchváceni vynikajícími nápady, strhujícím příběhem či originálním přístupem, překládá si jejich komerčně otupený mozek veškerý text scénáře do cifer: kolik by tohle stálo a jak by se to (podle našich výzkumů tím či oním směrem orientovanému publiku) líbilo, a kterou skupinu lidí oslovíme, kolik na tom můžeme vydělat a nešlo by na tom ušetřit ještě víc? A co pokračování, musí to končit otevřeně, aby diváci prvního dílu šli i na druhý, a tak všelijak podobně. A toto degenerativní myšlení velikých šéfů ještě větších filmových studií dokonale mrzačí filmové vizionářství.
. Scénář Alien vs. Predator byl vybrán podle rozpočtu (studio mohlo nasadit velmi nízký rozpočet, jelikož samotné logo AvP přitáhne do kin statisíce) a právě ten od Paula W. S. Andersona nezaváněl vysokými vydáními. Ostatně studio nebylo ani ochotno zaplatit tvůrcům původních kultovních komiksů za klasické logo Aliens versus Predator (Aliens v množném čísle se "s" na konci).
Klady (?)
. V první řadě bych rád poblahopřál všelijakým specialistům na animatronické loutky a všelijaké ty masky a kdesi cosi. Jejich práce byla opět kvalitní, stejně jako v předchozích snímcích. Především vetřelci vypadají opravdu jako vetřelci, a to jak klasičtí válečníci, tak i facehuggeři, a především pak samotná královna. Po trikové stránce není AvP tak špatný, ale nominaci na Oscara samozřejmě nečekejte.
Určitě potěší i těch pár fórků. Tak kupříkladu smrt Bishopa Weylanda, kterého hraje Lance Henriksen. V Cameronových Vetřelcích ho - nebo lépe řečeno jemu podobného androida - roztrhla vetřelčí královna jak hada a z něj pak teklo takový to mlíko. Ovšem Ellen Ripleyová asi tenkrát mohla těžko tušit, že toho původního Bishopa, zakladatele společnosti Weyland - Yutani, dostal predátor. Pak také když je na konci vetřelčí královna zlikvidována (na můj vkus dost snadno), a padá do temných hlubin ledového oceánu, silně to připomíná klasické vypuštění do vesmíru. Ale je tam toho ještě o něco málo víc.
. Na předchozí snímky navazuje i hudba: povědomé tlumené motivy vycházejí jak z původního soundtracku Predátora Alana Silvestriho, tak i z Jerryho Goldsmithe (Vetřelec) a Jamese Hornera (Vetřelci). To je vcelku příjemné zjištění, nicméně v jiných případech má bohužel podobnou povahu jako celý samotný film: efektnosti se snaží dosáhnout rámusem.
Zápory (!!!)
Prvním hlavním a zásadním vykřičníkem je hrubé režisérovo nepochopení uchopené látky. I když o sobě Anderson tvrdí, jakým je fanouškem těchhle potvor, a že všech šest filmů umí nazpaměť slovo od slova, asi mu totálně unikla celá hlavní podstata fenoménu. Jinak by ho těžko napadlo udělat z predátorů dávné bohy starověkých kultur, kterým lidé slouží. To se totiž tak trochu tříská s původním filmem, kdy predátoři cestují na naši malou zem za účelem lovu lidí a sbírání jejich trofejí. Proč by jinak lidi lovili, když by tu byli doma? Copak si myslivec pověsí na barák lebku z králíka?
Ale budiž, o tomhle se dá polemizovat. Horší už je fakt, že predátoři si libují v teple (podle slov té ženštiny z původního Predátora navštěvovali zemi jen ve velmi horkých letních dnech) a tak je jejich pyramida v ledovém masivu tak trochu mimo.
. A mimo je i jejich vzhled a charakter. Anderson z nich udělal tupá stvoření, která se spoléhají jen na své technické vybavení a bez pořádné ochrany jsou úplně v háji. (A ke všemu ještě tak nějak podivně chrochtají.) No a u konce, když si jeden z nich konečně sundá přilbu a my mu vidíme do "obličeje", jen těžce poznáváme predátorovy rysy. V záchvatu touhy po tom, něco zdokonalit, vylepšit, udělat to děsivější, opatřili tvůrci predátorovu pleť množstvím beďarů a bradavic a jeho velmi složitou a nápaditou tlamu totálně zprznili. Dokonalost krabovitých čelistí od mistra filmových příšerek Stana Winstona je tatam.
Anderson se z těchto námitek snažil vybruslit trapným tvrzením, že predátorů je víc ras a víc druhů, a že ten "jeho" je zkrátka jeden z těch jiných, kteří ještě v žádném snímku nebyli. Aha! Jenže to si může vzít židli a před každým promítáním sedět před plátnem a divákům vysvětlovat a vysvětlovat a vysvětlovat.
. Líp dopadla rasa vetřelců, kteří výjimečně jako vetřelci opravdu vypadají, a mnozí se tak dokonce i chovají. Až tedy na Královnu. Ta sice také vypadá tak jak má (je cool a sexy, má nestydatě obnažené své obří baňaté slizovité kladélko), a vejce snáší jako na běžícím pásu... Tedy... ona je doopravdy snáší na běžícím pásu, což mě vcelku rozesmálo. Po těch letech v hibernaci ale asi hodně otupěla a stala se z ní jen průměrná příšerka, která svou záporáckou povahu dokazuje tím, že zničí pár dřevěných chatrčí. Nebo že by byla tahle Královna ve srovnání s ostatními jen mentálně zaostalá? Těžko říct. Nevím, jestli i mezi vetřelci mohou být duševně choří.
Zřejmě v domnění, že průměrný divák je dement, snaží se režisér už tak dost jednoduchý příběh vyprávět co nejpolopatičtější formou, čímž dospělého diváka silně podceňuje. Libuje si v 3D průřezech stavbou, aby co nejsnadněji divákovi sdělil, kde se hrdinové zrovna nacházejí (to už mi jsou milejší titulky, kterými si režiséři velmi usnadňují práci). Místy napasuje něco trikových scén z doby starověku, kdy predátoři byli uctívanými bohy a bojovali proti stádům vetřelců - vše je hezky ilustrováno působivými záběry, které vznikly hlavně proto, aby bylo co dát do traileru. Zkrátka kalkul a prachy jsou z tohoto filmu cítit silněji, než dech z mordy vetřelčí královny.
Pokud by se Anderson dal na dětský film, dozajista by úspěchy slavil - vymýšlet nekomplikované zápletky a držet se jednoduchosti vyprávění by mu šlo. (Není to tím, že by děti byly pitomé, ale zkrátka ještě nestačily nabýt tolika informací, které jsou zapotřebí ke sledování náročnějšího filmu). Navíc by se žádný rodič nemusel obávat toho, že by se v těchto filmech vyskytovaly nějaké brutální či násilnické scény.
. Sečteno a vytrženo
Nebudu vám prozrazovat konec, ačkoliv bych jej moc rád obdařil několika velmi pohoršlivými poznámkami. (Druhý díl bude!… Kdy se ale konečně dočkáme chytrého a zajímavého děje s pořádným, neotevřeným koncem?! Hollywood je prostě jenom obchod, obchod, obchod a nic jinýho a právě na filmech, jako je Alien versus Predator to je dost vidět.)
Jak se po plátně rozeběhly závěrečné titulky, uvědomil jsem si, že velmi podobný film jsem už viděl a jmenoval se Resident Evil. Jen hlavní hrdinka AvP je tak nesympatická a nepohledná, že je vám úplně jedno, co nebo kdo ji zabije; a když ji nakonec nikdo nezabije, začnete ten film nenávidět ještě víc. Všechny znaky shodné s Resident Evil pro jejich množství ani vyjmenovávat nebudu, každopádně svědčí o nedostatečné originalitě režiséra. Člověku, jako je Paul W. S. Anderson se vetřelec s predátorem nikdy do rukou dostat neměli. Studio 20th Century Fox, které tohohle režiséra najalo, by mělo slehnout se zemí. A Peter Jackson by měl natočit konečně pořádný filmový crossover Aliens versus Predator.
P.S.: Jasně, jasně, zapomněl jsem na ten urychlený vývoj vetřelce, který je všude tolik propírán: od nakladení zárodku přes facehuggera to do vyhřeznutí z lidské hrudi trvá jen pár minut - v předchozích filmech několik hodin. Ano, tenhle druh vetřelců by skutečně mohl být speciálně šlechtěný a my dobře víme, jak jsou tyhle potvory adaptabilní (když třeba vlezou do psa). Horší je, že v rozhovorech si Anderson trvá na svém: jeho vetřelci se údajně klubou po stejně dlouhém časovém úseku jako Cameronovi…
