. Na počátku byl komiks
Kreslená bible je opravdu velkolepé dílo, domácí komiksovou obcí neprávem pozapomenuté. Docela by mne zajímalo, kolik na křídě vytištěných, vázaných komiksů čítajících přes 250 stran uniklo odpovídající pozornosti našeho prestižního periodika? Deset? Pět? Nebo je tohle poslední hříšek takové velikosti?
Kniha vyšla v roce 1999, což podtrhává její význam v rámci naší soudobé komiksové historie - spatřila světlo světa v časech, kdy zbrklý polistopadový boom už pár let neexistoval a nová obrázková renesance se teprve rodila v přeukrutných porodních bolestech. V těch krušných dobách bylo u nás věru zle, když ještě komiksářům nic vyříkala slova jako Mot ani BB/art, a značka Crew se teprve zabydlovala. V porovnání s dneškem bylo v roce 1999 skoro pusto, mrtvo, nevlídno.
Právě do takového historického kontextu vydává Karmelitánské nakladatelství knihu s cudně maskovacím označením Kreslená bible. On ten název trochu mlží, protože Kreslená bible je ve skutečnosti biblí komiksovou, a tak co do zpracování nemá nic společného s množstvím kreslených biblických výtažků pro děti, tenkými omalovánkami počínaje a konče ilustrovanými tlustospisy, konkurujícími v počtu stran své literární předloze.
. Podobenství o trilogii Pán prstenů
Jak jste se asi dovtípili, Karmelitánské nakladatelství nevydalo žádnou svéráznou parafrázi na biblickou látku typu první i druhý díl humoristické Komiksové historie světa, či neobyčejného příběhu Šinkl a jeho velká síla. Autoři Mike Maddox a Jeff Anderson si nevytkli za cíl nic menšího, než celý obsah bible přetavit do komiksové podoby. To znamená zkrocení nekonečného množství postav, příběhů, epizod, motivů, odkazů... Jsme jeden z nejateističtějších národů v Evropě a tak se předchozí informaci pokusím přiblížit - je to něco podobně bláznivého, jako chtít se ctí přenést na stříbrné plátno knižní ságu Pán prstenů. Takový zázrak se nakonec za cenu mnohého ústupku povedl jednomu novozélandskému režisérovi ve třech dlouhatánských filmech, a podobné množství nástrah (ale na podstatně kratší ploše) překonali celkem obstojně i tvůrci Kreslené bible.
Především se muselo u komiksové adaptace "knihy knih" krátit - s citem, ne moc, ne málo, ale krátit. Ve výsledku jen málokterý čtenář pozná, že něco podstatnějšího chybí (detektivní čuch může triumfovat hlavně u posluchačů teologických fakult a šprtů z nedělní školy). Osobně jsem postrádal příběh o babylonské věži i o zničení Sodomy a Gomory - to jsou ve výtvarném umění oblíbené a často ztvárňované motivy, a o to víc jejich nepřítomnost v Kreslené bibli překvapuje. Co naopak může připadat přebytečné, jsou netypické horní a dolní končetiny hada v ráji. Jeho ufónní zjev je vysvětlen až po pár stránkách, kdy ho Bůh prokleje a odsoudí k tomu, že se bude navěky plazit po břiše (Genesis 3, 14). Čili předtím se pohyboval jinak, než jsme dnes u plazů zvyklí - odtud ty údy navíc. Takže co nejdřív vypadalo jako vpád seriálu Akta X na stránky svatých textů, končí jako docela zajímavá vychytávka.
.
Šarlat, purpur, indigo
Při rozsahu 250 stran nelze zbytečně plýtvat s velikostí a počtem jednotlivých polí. U podobně napěchovaných děl proto existuje nebezpečí, že místo přirozeně plynoucího komiksu vznikne těžkopádné pásmo samostatných výjevů plných liter. Uvedené obavy se publikaci brzo daří rozptýlit. Nechci Vám nalhávat, že se u Kreslené bible nenačtete do alelujá, ale ještě se to dá snést. Tolik potřebnou energii dodávají komiksu obrázky Jeffa Andersona (doporučuji neplést s Maxem Anderssonem). Je to bezchybně zvládnutá malba, ať už jde o zpodobnění lidí, zvířat nebo krajiny. Na jednoho člověka to byla práce jako na kostele. Malíř maximálně využívá možností barev, řadě scén k dotvoření atmosféry podstatně pomáhá laděním některých momentů do monochromních tónů. Uznání si zaslouží i nestereotypní komponování jednotlivých stránek. Kniha dokáže zaujmout všechny generace, přestože děti budou asi nejčastějšími čtenáři. V této souvislosti výtvarníkovi patří vděk za to, že se vyhnul polopatickému rozdělení na krásné kladné hrdiny stojící v opozici k postavám ošklivým, a tudíž záporným. Autorská dvojice se nezalekla ani tak svízelných míst k zpracování, jako jsou listy apoštola Pavla (z komiksového pohledu opravdu nevděčný úkol) nebo Zjevení svatého Jana. Kritici mohou na druhou stranu vyčítat Andersonovi občasné sklouzávání na hranici únosné líbivosti - umělec trochu trpí na bambulaté nosy i vykulená prasečí očka a někdy to s to barevností až přehání. (Pokud to chcete nazývat kýčem, prosím - já bych tyto projevy hodnotil jako rub sdělné komerční práce.)
. Kdo je bez hříchu...
Podstatnější výtkou je menší přehlednost komiksu pro ty, kdo ho nechtějí zrovna číst od začátku do konce, ale zajímá je třeba jeden konkrétní příběh. V Kreslené bibli se sice vyskytují nadpisky zasvěcené významným postavám (Abraham, Izák, Mojžíš...), ale co je to platné, když kniha není vybavena obsahem? A na co obsah, když neexistuje stránkování? Paginace i obsah citelně chybí, bez nich se v knize špatně orientuje. Ale v případě nepříliš povedeného ručního letteringu Martiny Špinkové mělo zasáhnout. Písmena v bublinách jsou často špatně zarovnaná, občas textu prostor schází a jinde ho je příliš, někdy se necitlivě mění velikost znaků - to je zejména pro luxusnější titul špatná vizitka.
Nechci ale v žádném případě skončit špatnou zprávou, proto ještě jednou připomenu některá pozitiva - dobrý scenář, nesmírně pracoviný a zdatný malíř, nemalý rozsah. No a samozřejmě je Kreslená bible i dobrou příležitostí k získání alespoň rámcové představy o tom, co se ukrývá v knize, která měla zásadní dopad na celou naší západní civilizaci. Amen.
* Za ten úvod se trochu omlouvám. Psát recenzi Kreslené bible po Štědrém dni a zároveň chtít výsledný článek uveřejnit aktuálně k významnému biblickému svátku - to nejde moc dohromady. A tak jsem z našeho levoslavného gregoriánského kalendáře katolíků a protestantů přešel na ten pravoslavný juliánský, kterým se řídí východní ortodoxní cirkve. Oni slaví Štědrý den, zatímco my už máme 6. ledna, tedy tři krále. Pro úplnost dodávám, že s podobnými kouzly jste se mohli setkat i jinde, například ve filmu Zítra vstanu a opařím se čajem, nebo ve slavné americké sérii Zpátky do budoucnosti.
