. Opakované znásilnění pod rouškou "rekonstrukce" nebo obětování nevinných (vinné nepočítaje) je samozřejmou součástí Basketových metod, a jen opravdu kachní žaludky se snad ještě dokážou ohánět "nadsázkou". Pelcova undergroundová minulost (i přítomnost) čiší z každé stránky - nejen co do prehršle vulgárnosti a "cynismu" za hranicí vkusu, ale i v mnoha nelichotivých narážkách na polistopadovou situaci a lidskou slabost, vůči níž se do protikladu snaží stavět Basketovu bezohlednou "autoritu". Basketovy kroky v prohnilém policejním sboru i ve špeluňkách a ulicích jsou svým způsobem logické a pochopitelné - alespoň natolik, nakolik jsou logické a pochopitelné kroky kteréhokoliv jiného psychopata. Basket Flora neprosazuje zákon, ani nepotírá zločin zločinem - přichází k němu z druhé strany.
. Samotná literární předloha se dočkala několika vydání; jeho zcomicsováním dostál nakladatel Lubor Maťa vlastním přáním i slovům, a založil tak edici Glum, jejíž pojmenování symptomaticky naznačuje jak postavení edice v kontextu mnohem bohatších řad nakladatelství, tak pozici comicsu na trhu vůbec. (Sousedem Basketa Flory by se v edici Glum měl stát Haňťa z francouzského zpracování Příliš hlučné samoty.)
První zmínky o Basketově zcomicsování se objevily před více než třemi lety - kromě Danglára byl jedním z kreslířů ve hře, jemuž dokonce na závěr druhého dotisku knihy vyšla "ochutnávka", také Ondřej Svátek, druhdy kmenový grafik CRWe a autor originální české obálky Krajiny půlnočních stínů. O to více překvapí, že po tak dlouhé době je výsledné vydání ukázkovým příkladem uspěchané a nezvládnuté redakční práce: některé bubliny mají nadbytečně vzduchu, jindy dolepovaný text usekává z políček, místy je jejich klad až nesmyslný, diskontinuální.
. Ruka Andreje Sujetova Kostiće nepostrádá vykreslenou rutinu, osvědčenou na storyboardech k filmům; jeho ilustrace dotvářely i maťovské tisky Vyhoďme ho z kola ven nebo Teplouš. Kostićově kresbě by ovšem znatelně prospěl menší formát, který by usnadnil mnohdy náročnou orientaci v obrázcích, zjemnil tahy, zpřehlednil detaily a umožnil celkovější pohled na stránku. Doplňková oranžová barva sice napomáhá čitelnosti, zároveň jí ale ubírá kreslířova neschopnost udržet jednotnou typologii postav; stránky jsou navíc zaneseny zbytečnými popisy, převzatými z předlohy, které kreslíře usvědčují z nedůvtipnosti. Právě nemístná hypertrofie textových pasáží odkazuje výsledek někam do sedmdesátých let, kdy domácí kreslený seriál teprve hledal vlastní výrazové prostředky…
.
Maťovský slajd od "comicsové" předlohy k předloženému comicsu lehce zavání žánrově omezeným škatulkováním. Ani Kostićovi se - až na pár vypointovaných sekvencí - z Basketa Flory comicsového hrdinu udělat nepodařilo.
Fotografie ze křtu comicsu převzata s laskavým svolením Zdeňka Tichého.
