Pravdou je, že Čtyřlístek byl snad jediný časopis zaplněný obrázkovými příběhy od začátku do konce (včetně dosud nedoceněných závěrečných stripů na zadní straně obálky) a pan Saudek se hravě vyrovnal zahraničním hvězdám oboru (což nesedělo tehdejším držitelům vládnoucího žezla). Ale pokud by se někdo z odvážných pokusil zalistovat ve stránkách předlistopadových magazínů pro děti a mládež, možná by objevil poklad. Známý, dnes již polozapomenutý časopis Ohníček, nesl na svých stránkách nezvyklého formátu klasiku českého komiksu, která, podle všech známek, byla tak trochu opomenuta.
. Pánové Miloslav Švandrlík a Jiří Winter - Neprakta jsou otcové kresleného fenoménu Sek a Zula. Vesměs se jedná o krátké příběhy pravěké rodinky Pimových, která zažívá různá dobrodružství s předpotopními zjevy. Kamarádí s brontosaurem Punťou, ochočili si tygří mládě Drápka a jejich celkové žití se nijak neliší od toho našeho, akorát ty podmínky jsou rozdílné. Trošku to připomíná americký kreslený seriál Flintstoneovi. A není se čemu divit. I zde se totiž často objevují narážky na moderní život a historické souvislosti: otec Pim si stěžuje, že ještě nikdo nevynalezl vzduchovku, megalosaurus chce sežrat akademika Ňau-Ňau za jeho tvrzení, že dinosauři vyhynou, ryboještěr Bonifác má v plánu stěhovat se do Skotska a další. Skvělý je i takový zvláštní humor dvojice Švandrlík - Neprakta. Např. obávaný dravec se představuje nebohým obětem větou: "Jsem strašný tyrannosaurus Bohoušek!", nebo lidožravý megalosaurus Kryšpín si v jednom z příběhů pochvaluje: "Zdejší lidé jsou velice chutní! Že jsem na to nepřišel dřív!". Kapitola sama o sobě pak jsou jména zvířecích hrdinů (kráva Filoména, opičák René, pterodaktyl Inocenc, medvěd Archibald či mravenečník Ferenc – kdo neví jak originálně pojmenovat svou ratolest, tak kniha Sek a Zula je hotový kalendář kuriózních jmen).
Shrnuto a podtrženo: většina příběhů Seka a Zuly nemá chybu a to jak v kresbě, tak i ve scénářích. Faktem je, že tento komiks byl určen hlavně pro děti, ale autoři námět pravěkých dobrodružství využívají se vším všudy – potvory normálně žerou lidi, děti občas poruší pravidla slušného chování (nesundají proroka Čaj-Čaje visícího za vousy na větvi, i když mu to slíbily) a s drzým papouškem to vyřeší opravdu způsobem hodným neandrtálců. Tyto příběhy se čtou fakt velmi dobře.
Sek a Zula se objevili na přelomu šedesátých a sedmdesátých let a byli velmi úspěšní. V roce 1971 vyšla jejich první knížka (dá se říci comicsbook) se sebranými příběhy z Ohníčku. Formátem samozřejmě odpovídala časopisu, který byl horizontálně podlouhlý. Proto jsou pro tento komiks typické širokoúhlé obrázky (jeden má např. rozměry 22 cm délky na 3,5 cm výšky). I po revoluci se snažili vydavatelé Ohníčku navázat na tento úspěch a tak pokračovali s novými příběhy vytvořenými opět touž autorskou dvojicí, ovšem co se pak s Ohníčkem stalo, to opravdu nevím. Asi shořel.
V roce 1994 debutovalo nakladatelství Madagaskar publikací s dalšími příběhy Seka a Zuly. Kromě starších příběhů, včetně toho úplně prvního, v němž otec Pim udeří svou nastávající kyjem do hlavy a za vlasy si ji odtáhne do jeskyně, se tu objevují i novější.
Myslím si, že tento komiks patří mezi špičku totalitní tvorby kreslených seriálů, ostatně výmluvně hovoří již jména jeho tvůrců M. Švandrlíka (autor mj. knihy Černí baroni) a známého ilustrátora a humoristy J. Wintera - Neprakty. Škoda, že se na něj tak trochu pozapomnělo a je často přehlížen v článcích, zmiňujících se o komiksech předrevoluční doby. Mnozí dnešní komiksoví nadšenci vyrůstali buď na Čtyřlístku nebo na Saudkovi – já vyrůstal na Sekovi a Zule.
. Pánové Miloslav Švandrlík a Jiří Winter - Neprakta jsou otcové kresleného fenoménu Sek a Zula. Vesměs se jedná o krátké příběhy pravěké rodinky Pimových, která zažívá různá dobrodružství s předpotopními zjevy. Kamarádí s brontosaurem Punťou, ochočili si tygří mládě Drápka a jejich celkové žití se nijak neliší od toho našeho, akorát ty podmínky jsou rozdílné. Trošku to připomíná americký kreslený seriál Flintstoneovi. A není se čemu divit. I zde se totiž často objevují narážky na moderní život a historické souvislosti: otec Pim si stěžuje, že ještě nikdo nevynalezl vzduchovku, megalosaurus chce sežrat akademika Ňau-Ňau za jeho tvrzení, že dinosauři vyhynou, ryboještěr Bonifác má v plánu stěhovat se do Skotska a další. Skvělý je i takový zvláštní humor dvojice Švandrlík - Neprakta. Např. obávaný dravec se představuje nebohým obětem větou: "Jsem strašný tyrannosaurus Bohoušek!", nebo lidožravý megalosaurus Kryšpín si v jednom z příběhů pochvaluje: "Zdejší lidé jsou velice chutní! Že jsem na to nepřišel dřív!". Kapitola sama o sobě pak jsou jména zvířecích hrdinů (kráva Filoména, opičák René, pterodaktyl Inocenc, medvěd Archibald či mravenečník Ferenc – kdo neví jak originálně pojmenovat svou ratolest, tak kniha Sek a Zula je hotový kalendář kuriózních jmen).
Shrnuto a podtrženo: většina příběhů Seka a Zuly nemá chybu a to jak v kresbě, tak i ve scénářích. Faktem je, že tento komiks byl určen hlavně pro děti, ale autoři námět pravěkých dobrodružství využívají se vším všudy – potvory normálně žerou lidi, děti občas poruší pravidla slušného chování (nesundají proroka Čaj-Čaje visícího za vousy na větvi, i když mu to slíbily) a s drzým papouškem to vyřeší opravdu způsobem hodným neandrtálců. Tyto příběhy se čtou fakt velmi dobře.
Sek a Zula se objevili na přelomu šedesátých a sedmdesátých let a byli velmi úspěšní. V roce 1971 vyšla jejich první knížka (dá se říci comicsbook) se sebranými příběhy z Ohníčku. Formátem samozřejmě odpovídala časopisu, který byl horizontálně podlouhlý. Proto jsou pro tento komiks typické širokoúhlé obrázky (jeden má např. rozměry 22 cm délky na 3,5 cm výšky). I po revoluci se snažili vydavatelé Ohníčku navázat na tento úspěch a tak pokračovali s novými příběhy vytvořenými opět touž autorskou dvojicí, ovšem co se pak s Ohníčkem stalo, to opravdu nevím. Asi shořel.
V roce 1994 debutovalo nakladatelství Madagaskar publikací s dalšími příběhy Seka a Zuly. Kromě starších příběhů, včetně toho úplně prvního, v němž otec Pim udeří svou nastávající kyjem do hlavy a za vlasy si ji odtáhne do jeskyně, se tu objevují i novější.
Myslím si, že tento komiks patří mezi špičku totalitní tvorby kreslených seriálů, ostatně výmluvně hovoří již jména jeho tvůrců M. Švandrlíka (autor mj. knihy Černí baroni) a známého ilustrátora a humoristy J. Wintera - Neprakty. Škoda, že se na něj tak trochu pozapomnělo a je často přehlížen v článcích, zmiňujících se o komiksech předrevoluční doby. Mnozí dnešní komiksoví nadšenci vyrůstali buď na Čtyřlístku nebo na Saudkovi – já vyrůstal na Sekovi a Zule.
