Příběh sám je poměrně prostý – a již v tom je síla, jelikož čtenář netápe, bez námahy sleduje dějovou linku, nemusí se vracet zpět, aby pochopil jednotlivé zvraty. Na začátku jsou stručně a názorně představeni hlavní hrdinové, místo i čas děje a ihned poté vidíme římské vojáky, kterak se marně pokouší přemoci Asterixe, posilněného kouzelným nápojem z bylinek, jenž vaří moudrý druid Panoramix. Velitele místní římské posádky Centuriona Caia Bona samozřejmě taková záhada, proč malý neduživec zametá s jeho muži jako s hadrem, nenechává klidným, ba co víc, vysílá k nim zvěda jménem Caligula Minus. Jeho jediným úkolem je přijít tajemství na kloub. A tu se rozvíjí vlastní dobrodružství, jehož výsledek mnozí asi jistě tušíte …
Beze sporu první věcí, která však zaujme, je Uderzova kresba. Veselá, barevná, roztomilá, akční. Rámeček, v něm obrázek, bublina, hop, další, hop, další a další, pěkně v jednom rytmu. Na stránce jsou vždy hezky ve čtyřech řadách, nesetkáme se s žádným přes řady dvě, takže nás nic nerozptyluje, panoramata krajin či záběry bitev, například. Vše je podřízeno svižnosti děje a jeho grotesknosti.
. A to je další plus seriálu. Totiž – humor. Při jeho čtení se především náramně bavíte, dost možná pukáte smíchem od ucha k uchu. Goscinny je zručný scénárista a jeho uměním je právě naroubování série gagů na nesložitou kostru příběhu, kdy vnímáme především ony legrácky, vtípky a šoufky. Na podobném principu je konec konců vystavěná i spousta jiných, úspěšných francouzských komiksů (Lucky Luke, Spirou, Tintin…). Nečeká nás žádné zásadní odhalení, žádná senzace, žádná bomba. Ne. Cílem Asterixe je pobavit a to se mu na sto procent daří.
Kromě výše sepsaného oplývá série dalšími klady, nebo spíše zajímavostmi. Tím je určitě časté užívání latinských citátů, dále ozřejmění základních historických událostí a jistě také absence brutálních scén. Ano, rvačky tady také nalezneme, ale i ty jsou ztvárněny s nadhledem a bez prolití jediné kapky krve.
Tudíž – Asterixe si počtou děti i dospělí. Album, vydané společností Egmont, má slušnou grafickou úpravu, překlad také ujde, uvítal bych jedině tvrdé desky jako obálku. Nejsem nijakým propagátorem Asterixovým (musím přiznat, že dříve jsem jím dokonce opovrhoval), leč musím přiznat, že první díl se mi líbil a mohu ho vřele doporučit všem příznivcům komiksu. A nejen jim!
Beze sporu první věcí, která však zaujme, je Uderzova kresba. Veselá, barevná, roztomilá, akční. Rámeček, v něm obrázek, bublina, hop, další, hop, další a další, pěkně v jednom rytmu. Na stránce jsou vždy hezky ve čtyřech řadách, nesetkáme se s žádným přes řady dvě, takže nás nic nerozptyluje, panoramata krajin či záběry bitev, například. Vše je podřízeno svižnosti děje a jeho grotesknosti.
. A to je další plus seriálu. Totiž – humor. Při jeho čtení se především náramně bavíte, dost možná pukáte smíchem od ucha k uchu. Goscinny je zručný scénárista a jeho uměním je právě naroubování série gagů na nesložitou kostru příběhu, kdy vnímáme především ony legrácky, vtípky a šoufky. Na podobném principu je konec konců vystavěná i spousta jiných, úspěšných francouzských komiksů (Lucky Luke, Spirou, Tintin…). Nečeká nás žádné zásadní odhalení, žádná senzace, žádná bomba. Ne. Cílem Asterixe je pobavit a to se mu na sto procent daří.
Kromě výše sepsaného oplývá série dalšími klady, nebo spíše zajímavostmi. Tím je určitě časté užívání latinských citátů, dále ozřejmění základních historických událostí a jistě také absence brutálních scén. Ano, rvačky tady také nalezneme, ale i ty jsou ztvárněny s nadhledem a bez prolití jediné kapky krve.
Tudíž – Asterixe si počtou děti i dospělí. Album, vydané společností Egmont, má slušnou grafickou úpravu, překlad také ujde, uvítal bych jedině tvrdé desky jako obálku. Nejsem nijakým propagátorem Asterixovým (musím přiznat, že dříve jsem jím dokonce opovrhoval), leč musím přiznat, že první díl se mi líbil a mohu ho vřele doporučit všem příznivcům komiksu. A nejen jim!
