Není těžké si z paměti vybavit některé významnější filmové adaptace komiksových předloh, horší je to ale s jejich kvalitou, s nesourodým spojením obou médií, neschopností symbioticky implementovat poetiku a zákonitosti kresleného světa do podoby reálného obrazu. Jmenujme jen pár: Pancéřová holka (režie Rachel Talalay), Spawn (režie Mark A. Z. Dippé) nebo z poslední doby Asterix a Obelix (režie Claude Zidi). Ve všech těchto snímcích je přítomná křečovitost komiksových specifik, násilně převáděných na filmový jazyk. Chybí pružnost spojení obou poetik, a v důsledku se díváme na až místy kýčovitý hybrid.
Opačný postup - překreslení již existujícího filmového díla bývá méně časté; většinou se jedná o populární seriály (polští Čtyři v tanku a pes, Třicet případů majora Zemana ad.) nebo známé náměty (King-Kong, Hvězdné války, atd.).
Za zmínku stojí zajímavý projekt z poslední doby, jehož iniciátory byli bratři Wachovští, tvůrci filmu Matrix. Již poetiku samotného filmu bychom mohli bezesporu označit jako komiksovou: námět, samotné zpracování a spojování různých mytologií a náboženství (typické pro komiks), to vše navíc umocněno revolučním . řešením pohybu (které má mimochodem s komiksem také mnoho společného - typické fázování pohybu atd.). Bratři Wachovští po natočení tohoto filmu oslovili několik význačných komiksových tvůrců (kreslíře - Teda McKeevera, Billa Sienkiewicze, Paula Chadwicka, Geofa Darrowa, scenáristu Neila Gaimana a další), aby na motivy Matrixu (respektive podle jejich scénářů na motivy Matrixu) vytvořili svou vlastní výtvarnou vizi Neova světa. Scenárista a spisovatel Neil Gaiman (Sandman, Nikdykde) přispěl originální povídkou a podobně jako ostatní tvůrci podřídil látku svému nezaměnitelnému stylu. Ostře řezaná černo-bílá depresivní kresba Teda McKeevera, pastelová zamlžená poezie Billa Sienkiewicze a precizní minimalistické linie Geoffa Darrowa – ti všichni představili to nejlepší, na co jsme od těchto tvůrců zvyklí, se zpětnou vazbou na filmové dílo výrazně ovlivněné komiksovou poetikou.
Batman Tima Burtona
Tim Burton vyrůstal v americkém Burbanku, samotném středu disneyovského království. Paradoxně tato nudná sterilnost v něm probudila představivost, která ve spojení s výtvarným talentem a oblibou kultovních hororů produkční společnosti Hammer vyústila v nenapodobitelný pohádkově-komiksový styl autora. Na spojení s kreslenými příběhy poukazuje také skutečnost, že Burton začínal jako animátor ve Walt Disney Studios a jeho filmový debut byl sedmiminutový kreslený snímek Vincent z roku 1982 o chlapci, který si přeje stát se hercem Vincentem Pricem.
Rok 1989 . byl ve Spojených státech vyhlášen rokem Batmana - postava slavila 50. výročí své existence a Tim Burton byl pověřen natočením filmu o netopýřím muži. Zastavme se na chvíli u postavy Batmana. Tento hrdina se objevuje na americkém komiksovém trhu již v roce 1939, necelý rok po Supermanovi Jerryho Siegela a Joea Schustera, a jeho tvůrcem je Bob Kane. Podobně jako Superman vede dvojí život, maskuje se, bojuje proti zlu - jedině snad s tím rozdílem, že všeho toho je schopen díky své dokonalé fyzické kondici, důmyslným vynálezům a vysokého kvocientu inteligence. V roce 1986, kdy prodejnost batmanovské série už dlouho jen klesá, se objevuje opus Návrat temného rytíře libretisty Franka Millera a kreslíře Klause Jansona - a právě temnou elegičnosti tohoto díla se zjevně inspiroval Tim Burton při natáčení snímků Batman (1989) a Batman Returns (1992). Album zaujalo nejen netradiční (zjevné ovlivnění evropskou komiksovou školou) grafikou, ale hlavně obsahem. Miller ukazuje padesátiletého zahořklého muže, zmítaného výčitkami svědomí, neustále vzpomínajícího na své neúspěchy pramenící z vlastní neschopnosti, muže, který má v sobě už jen zlost a touhu po pomstě. . Krátce po vydání vychází další Millerovo dílo Batman - A Year One (tentokrát se vracíme do minulosti ), kde podrobně pojednává o začátku hrdinovy kariéry. Burtonovo Gotham City tedy především evokuje atmosféru těchto alb, nikoli klasické série Detective Comics (DC). „(...) Batman poukázal na silná a slabá místa Burtonova talentu. Díváme se na nesmírné bohatství vizuální představivosti, na schopnost vyvolat temnou, expresionistickou atmosféru, na vytváření symbolických významů obrazů... Gotham City, město ze zlého snu se vynořuje z temnoty, aby se do ní vzápětí opět ponořilo (...). Ukázalo se, že režisér má problémy s vyprávěním a dynamičností akce, která se každou chvíli zasekává (...). Film se rozpadá do efektních epizod, připomínající svou strukturou filmy Federica Felliniho; i hlavní zápornou postavu - Jokera - můžeme označit za felliniovskou.“ (Konratowska Maria, „Demiurg melancholijny i anarchiczny - o twórczości Tima Burtona“, Kino, 2000, č.4, s.17.)
Text je součástí ročníkové práce Patrycje Twardowské Komiks a film, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, obor Filmová věda; Brno 1999. Redakčně uprave
Opačný postup - překreslení již existujícího filmového díla bývá méně časté; většinou se jedná o populární seriály (polští Čtyři v tanku a pes, Třicet případů majora Zemana ad.) nebo známé náměty (King-Kong, Hvězdné války, atd.).
Za zmínku stojí zajímavý projekt z poslední doby, jehož iniciátory byli bratři Wachovští, tvůrci filmu Matrix. Již poetiku samotného filmu bychom mohli bezesporu označit jako komiksovou: námět, samotné zpracování a spojování různých mytologií a náboženství (typické pro komiks), to vše navíc umocněno revolučním . řešením pohybu (které má mimochodem s komiksem také mnoho společného - typické fázování pohybu atd.). Bratři Wachovští po natočení tohoto filmu oslovili několik význačných komiksových tvůrců (kreslíře - Teda McKeevera, Billa Sienkiewicze, Paula Chadwicka, Geofa Darrowa, scenáristu Neila Gaimana a další), aby na motivy Matrixu (respektive podle jejich scénářů na motivy Matrixu) vytvořili svou vlastní výtvarnou vizi Neova světa. Scenárista a spisovatel Neil Gaiman (Sandman, Nikdykde) přispěl originální povídkou a podobně jako ostatní tvůrci podřídil látku svému nezaměnitelnému stylu. Ostře řezaná černo-bílá depresivní kresba Teda McKeevera, pastelová zamlžená poezie Billa Sienkiewicze a precizní minimalistické linie Geoffa Darrowa – ti všichni představili to nejlepší, na co jsme od těchto tvůrců zvyklí, se zpětnou vazbou na filmové dílo výrazně ovlivněné komiksovou poetikou.
Batman Tima Burtona
Tim Burton vyrůstal v americkém Burbanku, samotném středu disneyovského království. Paradoxně tato nudná sterilnost v něm probudila představivost, která ve spojení s výtvarným talentem a oblibou kultovních hororů produkční společnosti Hammer vyústila v nenapodobitelný pohádkově-komiksový styl autora. Na spojení s kreslenými příběhy poukazuje také skutečnost, že Burton začínal jako animátor ve Walt Disney Studios a jeho filmový debut byl sedmiminutový kreslený snímek Vincent z roku 1982 o chlapci, který si přeje stát se hercem Vincentem Pricem.
Rok 1989 . byl ve Spojených státech vyhlášen rokem Batmana - postava slavila 50. výročí své existence a Tim Burton byl pověřen natočením filmu o netopýřím muži. Zastavme se na chvíli u postavy Batmana. Tento hrdina se objevuje na americkém komiksovém trhu již v roce 1939, necelý rok po Supermanovi Jerryho Siegela a Joea Schustera, a jeho tvůrcem je Bob Kane. Podobně jako Superman vede dvojí život, maskuje se, bojuje proti zlu - jedině snad s tím rozdílem, že všeho toho je schopen díky své dokonalé fyzické kondici, důmyslným vynálezům a vysokého kvocientu inteligence. V roce 1986, kdy prodejnost batmanovské série už dlouho jen klesá, se objevuje opus Návrat temného rytíře libretisty Franka Millera a kreslíře Klause Jansona - a právě temnou elegičnosti tohoto díla se zjevně inspiroval Tim Burton při natáčení snímků Batman (1989) a Batman Returns (1992). Album zaujalo nejen netradiční (zjevné ovlivnění evropskou komiksovou školou) grafikou, ale hlavně obsahem. Miller ukazuje padesátiletého zahořklého muže, zmítaného výčitkami svědomí, neustále vzpomínajícího na své neúspěchy pramenící z vlastní neschopnosti, muže, který má v sobě už jen zlost a touhu po pomstě. . Krátce po vydání vychází další Millerovo dílo Batman - A Year One (tentokrát se vracíme do minulosti ), kde podrobně pojednává o začátku hrdinovy kariéry. Burtonovo Gotham City tedy především evokuje atmosféru těchto alb, nikoli klasické série Detective Comics (DC). „(...) Batman poukázal na silná a slabá místa Burtonova talentu. Díváme se na nesmírné bohatství vizuální představivosti, na schopnost vyvolat temnou, expresionistickou atmosféru, na vytváření symbolických významů obrazů... Gotham City, město ze zlého snu se vynořuje z temnoty, aby se do ní vzápětí opět ponořilo (...). Ukázalo se, že režisér má problémy s vyprávěním a dynamičností akce, která se každou chvíli zasekává (...). Film se rozpadá do efektních epizod, připomínající svou strukturou filmy Federica Felliniho; i hlavní zápornou postavu - Jokera - můžeme označit za felliniovskou.“ (Konratowska Maria, „Demiurg melancholijny i anarchiczny - o twórczości Tima Burtona“, Kino, 2000, č.4, s.17.)
Text je součástí ročníkové práce Patrycje Twardowské Komiks a film, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, obor Filmová věda; Brno 1999. Redakčně uprave
