Komiks.cz


Logo Komiks.cz
     Hlavní stránka      Mapa webu      Úvodní seznámení s komiksem      Seznamy komiksů      Komiksy zdarma

„KALAMELKY JÁ LÁD – BOBO PAPÚ“ ANEB COMICS JAKO ONTOGENETICKÁ KONSTANTA

02.05.2005, autor: Hibi

Neskromným účelem této skromné statě je dokázat, že nejen comics jako umělecká forma, ale především prostředky, které využívá, se prolínají celým lidským životem coby červená nit. A to od forem ještě před-písemných až po vědomí vlastní smrti, která je podstatným tématem lidského života vůbec, a tedy i umění. A tedy i comicsu…




ÚVODNÍ POZNÁMKY + POKUS O DEFINICI KOMIKSU

V úvodu, jak je oblíbenou manýrou akademických prací, se pokusme o definici comicsu, abychom mohli soustředěně sledovat vytýčené téma - comics z hlediska vývojové psychologie – a držet tak na uzdě použitý materiál: Comics je statická, vizuálně-narativní forma, využívající svébytných syntaktických a sémantických prvků pro vyjádření sledu motivů a interakce mezi nimi.
Jedním z podstatných znaků, který formoval comics jako svébytný výrazový prostředek, je neoddělitelné propojení obrazu a textu; přesto text není v definici zmíněn, neboť se řada comicsů obejde zcela bez něj (viz dále).
Z pochopitelného důvodu se zaměřuji na čtenářům dostupnější český comics, a naopak se pro její šíři vyhýbám japonské manze/anime.

COMICS JAKO ONTOGENETICKÁ KONSTANTA 

Protocomicsy
Protocomicsy jsou obrazově-textové „formáty“, které splňují některé charakteristiky z definice, ale nevyhovují jí zcela; zavádějí některé čtenářské rutiny, které se pak zúročí pří vlastní četbě comicsů. S takovými formáty se dítě setkává už ve velmi raném věku (například jednoduché tří- čtyřpolíčkové comicsy ve žvýkačkách, bez textu – ostatně se k nim jako ke zdroji inspirace hlásí i Roy Lichtenstein). Jak se dítě učí číst, poznává pak některé formáty další, comicsu blízké: například v dětských časopisech oblíbené rébusy - texty, ve kterých jsou některá slova nahrazena obrázkem (např. holčička, coby hlavní hrdinka, domácí zvířátka, květiny apod.). Už zde vidíme nerozdělitelné sepjetí textu a obrazu, objevují se některé comicsové znaky: např. hrdina musí být stále rozeznatelný (holčička má stále stejné vlásky, Superman má stále stejný kostým). Podobně jsou na tom obrázkové knihy: model „co strana, to jedna věta+jeden obrázek“ může u šikovnějších autorů text s obrazem propojovat nerozlučně; i když z comicsové „syntaxe“ chybí např. stránková komposice, přistupuje alespoň posloupnost motivů za více než jednu stránku… Formálně hraničním formátem je i flipbook – raná to forma animace, v níž pomalu otáčené stránky vlastně dávají comics (srv. s McCloudovým zastaveným filmem).

Je tedy comics dětská forma?
Díky velkému (mnohdy převažujícímu) podílu obrazové složky se může zdát, že pro tuto snadnou čitelnost je comics „odsouzen“ být dětskou formou. Ovšem původně vznikl z kresleného humoru a karikatury v novinách jako žánr pro dospělé (kde v paralele s taktéž vznikající němou groteskou převažoval gag nebo dosti syrové uličnictví). Teprve později se comics „uvolnil“ k dětským variantám – i Mickey Mouse (původně animovaný film, teprve později comics!) nebo Pepek námořník byli původně hrdiny pro dospělé. (Ostatně tento osud postupného podětšťování sdílí comics právě i s animovaným filmem nebo loutkovým divadlem.)
Kromě podětšťování se ale přes mnohé peripetie zároveň vyvíjel i jako masmédium a umělecká forma, až vydáním některých děl, která ve své kategorii snesou srovnání s díly filmovými či literárními, konečně „dospěl“. Jeho plný rozvoj naneštěstí zůstal – odsouzen coby úpadkový, imperialistický – za hranicemi komunistického Československa. V intencích uvědomělé, soc-realistické kultury byl právě pro svou snadnou čitelnost omezen na dětský/mládežnický žánr. Z tohoto vytěsnění plynou jak předsudky obecně, tak kognitivní obtíže českých čtenářů zvyknout si na „jiný“ comics, a tak i nedostatečné know-how autorů a jen ztěžka dokulhávající kritika.

Věková přiměřenost comicsů
ČtyřlístekJednoduché, stripové příběhy se zjevují už v časopisech, zaměřených na nejmladšího čtenáře (který ani ještě nemusí umět číst, tedy „číst text“, ale už se učí „číst strip“, potažmo „číst komiks“). V tomto kontextu je podstatným domácím fenoménem Čtyřlístek, z jehož epizody Karamelky pro tetičku ostatně pochází i nadpis této práce (Myšpulín připraví omlazující karamelky – ovšem Bobík je v záchvatu žravosti sní všechny, takže se stane miminem – téma příhodné pro tuto práci). Atraktivita Čtyřlístku nespočívá jen ve vyváženém mixu dobrodružství, fantasie a roztomile zvířátkovských hrdinů; Čtyřlístek je (nepočítáme-li klubácký komiks) jednou z mála českých teamovek (srv. s Fantastic Four), což napomáhá čtenářově identifikaci s konkrétním hrdinou. Této identifikaci na úrovni sociálních rolí napomáhá, že Čtyřlístek je zároveň modelem rodiny – Fifinka (starostlivá maminka; ženská ráznost), Myšpulín (střelený, ale nakonec správňácký otec), Bobík (starší, machistický bratr), Pinďa (mladší bratr, dohání chytrostí).
Zároveň je Čtyřlístek příkladem comicsu multigeneračního – vychází od roku 1969 (konkrétní oblíbené comicsy/čísla jsou atributem té či oné čtenářské „generace“). Obliba Čtyřlístku se „dědí“ po (pra)rodičích, ač ho vždy četly děti, hlavní jeho nákupní síla spočívá samozřejmě na bedrech rodičů, jimž tak přináší vzpomínky na vlastní dětství. (V jiných oblastech už méně setrvalé multigenerační přijímání comicsu je podstatné pro formování comicsové kultury vůbec.)
Comics doslova roste se čtenářem: dobrodužná Kometa, exponent rozjásané brutality magazín Crew, dobrodružné/akční comicsy americké i francouzské provenience… Už i u nás vycházejí uznávaná díla comicsu pro dospělé, a řada z nich snese srovnání s např. literárními autoritami – Maus, Padoucnice, Jimmy Corrigan – ba vyžaduje dokonce extensivní kulturní přehled! A jedním z motivů právě Jimmyho Corrigana je stáří, a beznaděje z něj plynoucí (alespoň v případě hlavního hrdiny)…

Smrt
Komiksové figurky Maxe AndressonaOna nevyhnutelná limita lidského života nachází své reflexe i v ostatních formách, stejně jako v comicsu. V Sandmanovi Neila Gaimana je Smrt personifikovaná, je jednou ze sedmi Věčných (a přitom je to docela kost), dočkala se dokonce i dvou vlastních souborů. Vážnější vyrovnávání se smrtí presentuje například [malitska:], příběh portugalské dvojice Oliveira-Rocha o dívce, umírající na AIDS; zlehčující, ironický přístup ke smrti předvádí ve svých comicsech například Max Anderson, ať už je to Pixy (potracené embryo nutí svou matku číst do telefonu Dostojevského, v zásvětí funguje všechno opačným směrem) nebo přímo příběhy se Smrtěm.

Z druhé strany přístupnosti
W.I.T.C.H.Kromě umělecké formy je comics zároveň masmédiem – na jeho šíření se od počátku minulého století podílel zejména (denní) tisk, ze kterého se comics postupně osamostatnil k autonomním sešitům/albům/knihám, a samozřejmým vydavatelským tlakem je formován dodnes. Přizpůsobení se nejen charakteristikám věku, ale generových rolí – nebo obecněji zaměření na cílovou skupinu – je výsledkem právě finančních tlaků ze strany vydavatelů. Vyhroceným příkladem je fenomén life-stylového magazínu pro dvanáctileté dívky W.I.T.C.H. Každé číslo přináší populárně-čarodějné články, 24 stran comicsu, dárek na obálce, upoutávky typu „must have“, i v comicsu reflektované módní trendy… Název časopisu je složen z iniciál pěti hrdinek – jejichž vyprecisovaná typologie opět umožňuje identifikace čtenářek. K tomu se přidává i atraktivní manga stylizace, zručně pojaté tempo vyprávění, částečný pohyb ve světě magickém (dobrodružství, fantasie) i zasazený částečně do každodenní reality – hrdinky řeší totéž, co čtenářky (první lásky, malá prsa, otravný mladší sourozenec, život s jedním rodičem). Když se pak hrdinky změní ve Strážkyně, jsou starší, vyspělejší; a zároveň jediný, kdo má akné, je nejotravnější poberta z ulice…

SOUVISEJÍCÍ TÉMATA

Comics jako terapie
Rosenzweigův testDosazování textu do bubliny v obrázku s nepříjemnou situací použil S. Rosenzweig ve svém frustračním testu už v roce 1945. V roce 1997 uveřejnili v časopise Schisophrenia Research francouzští lékaři studii, v níž přiřazování toho „správného“ posledního políčka stripu z několika variant použili u schizofrenních pacientů jako diagnózu jejich schopnosti pochopit cizí jednání; podobně Eduard Bakalář používá pro trénink sociální inteligence zpřeházených políček. Comics Bryana Talbota A Tale of One Bad Rat – příběh o znásilněné dívce – se zase používá se jako „katalyzátor“ u podobných, skutečných případů.

Comics a gender
Bryan TalbotComics by si pochopitelně (i u nás) zasloužil nějaký zevrubnější pohled na složení čtenářstva podle pohlaví. Neméně zajímavý je ale pohled na genderové stereotypy přímo „v“ comicsech, ať už jsou to typy zobrazování hrdinů vs. hrdinek, širší postavení ženy (nebo muže, abychom byli féroví) v comicsu nebo feministický comics coby samostatný žánr.

Comics a socializace
Vliv comicsu na vývoj dětí/mládeže může být krajně ambivalentní. Odpovědí na Werthamovo Svádění neviňátek byl protest několika předních vědeckých i uměleckých osobností, oponujících, že i z jejich bublinožroutské generace vyrostly uznávané autority. Nakolik comics konformizuje a nakolik je naopak podrývačný je nesnadno zodpověditelnou otázkou: na jedné misce vah je například klubácký comics s ústředním mottem „vyplatí se být hodný“, a na misce druhé comics undergroundový – tedy nejen americký comix, ale i např. sociálně agresivní stripy v anarchistických/skinheadských zinech apod. K formování jednotlivcova vztahu ke společnosti samozřejmě může i politický strip nebo oblíbená „středostavovská satira“.

DALŠÍ STÁLICE COMICSOVÝCH FOREM

Už notoricky uváděnými comicsovými formáty jsou například návody k použití nebo křížová cesta. Dobrým příkladem je ale i značení cesty k nouzovému východu – z comicsových charakteristik splňuje sekvenčnost, obrazovou zkratku (v tomto případě piktogram, v comicsu pak karikatura, charakterotvorná zkratka) a zejména pointu (přežití). Výsledný dojem příběhu mohou ale poskytovat i soubory fotografií nebo stále oblíbenější vícefázové formy reklamy (postery, billboardy, citylighty; nejprve jeden motiv - naznačení, otázka, tajemství, teprve druhým motivem doplněný, ozřejměný). Z tohoto pohledu jsou příjemci comicsových sdělení i ti, kteří by jinak sešit či album do ruky nevzali, a vedle samotného výčtu konkrétních publikací je právě funkčnost těchto jevů nejlepším důkazem, že comics je v životě lidském vždy a všudypřítomný.


Tento text je volným přepisem přednášky Tomáše Hibiho Matějíčka v rámci dvousemestrálního kursu Vývojová psychologie na Fakultě humanitních studií UK dne 25. dubna 2005.
 
Autor děkuje za podnětné přípomínky Martinu Foretovi.




Autor:


Autor článku: Hibi

Související články:


theoriá
12.06.2014 Yellow Kid: První komiks na světě otiskli v bulváru!
01.05.2014 Studia komiksu: Jak se čeští vědátoři vrtali v komiksech? - 50 %
09.09.2013 Co tady otravujou ty primitivní ksichty z meme hovadin?






    


Hipísáci už ztratili hajp!

Jaké megakorporace USA ovládají Marvel a DC Comics?

BUM!!!
Totální komiksová bomba!
Celý svět vybouchne za 3..2...

Revoluce v citlivých partiích! Řešení ryze mužských a čistě ženských problémů.

Nakladatelství BBart si upšouklo. Znělo to asi takhle: BBrrrrrrrrt.





Vlastní vyhledávání




     Hlavní stránka      Mapa webu      Úvodní seznámení s komiksem      Seznamy komiksů      Komiksy zdarma


© 2000-2017
    Komiks.cz


Licence Creative Commons
Komiks.cz podléhá licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported
.
Kontakt

Facebook

Google+

RSS
Nezávislost

Cílem webu komiks.cz
je přinášet kvalitní
publicistiku náročnému čtenáři. Neexistuje tu žádná závislost na jakémkoli nakladatelství, komiksy jsou podrobovány odůvodněné kritice a autoři za ni nesou odpovědnost.

Jste tvůrce komiksů?

Rádi vám dílo zveřejníme v rubrice Volná tvorba.
Komiks zpropagujeme, zhodnotíme jej
v minirecenzi a představíme v rozhovoru s vámi. Jednotlivé stránky komiksu pak budou postupně vycházet každý týden na pokračování přímo
na hlavní stránce. Kontaktujte nás!