Opakovaný vtip prý už není vtipem. V případě Asterixově ano. Malý, ale udatný galský bojovník stále popíjí posilující lektvar, mlátí Římany hlava nehlava, občas při tom utrousí nějaký ten fórek a – ono to funguje. Čtenáři šílí, baví se a i třetí díl Asterixových dobrodružství jde na dračku. Dobrá – jenomže ono se to taky musí umět! Scénář, sice jednoduchý, musí mít hlavu a patu. Kresba musí být vynikající. Čtenář se zkrátka nesmí ani chvíli nudit: ten dětský nesmí tápat ve změti narážek a přirovnání, dospělák se zase prokousávat nánosem infantilnosti a stupidity. A to Goscinny s Uderzem zvládají dokonale.
„Lidem se to líbí … Jsem rád, když jsou lidé spokojení.“ „To … právě … připravil jsem komické číslo … lidem pro zábavu …!“
. Ale zpátky k humoru – asi největší Asterixově devíze. Kromě smrště komických situací při nejrůznějších potyčkách Asterixe a Panoramixe s Římany či piráty pobaví zvláště dva momenty. Zaprvé věčné popěvky barda Trubadixe, který je vlastně prapůvodní příčinou hrdinovy výpravy do hlavního města tehdejšího světa. Songy jako „Šla Římanka do zelí“, „Ó Říme stojíš v pěkné rovině“ či „Bývali Keltové statní junáci“ se asi prostě musí slyšet (nevydá někdo komiksoundtrack?). Druhým momentem je parodování reklamy. Nezapomeňme, že album bylo u nás vydáno v roce 1992, tedy v době nástupu reklamy západního stylu do našeho všedního života. Proto se například dozvíme, že „Arielus vaše tógy nejen vypere, ale i propere“ či že „nenaruší se váš spánek, pijete-li Legionářův vánek“. Vrcholem je pak paneláková parodie, ve které LSD označuje „latinskou smíšenou domácnost“.
„Petržel v uších? To se mi nelíbí … Budu si připadat jako u řezníka …“
Co říci na závěr: je vůbec třeba něco říkat? Abychom nekončili prostým reklamním sdělením, že i tento díl Asterixe stojí za to a proto pokud ho ještě nemáte, honem si ho sežeňte, přidáme ještě pár subjektivních pocitů. Je pravda starověká, že celá tato série je založena na humoru a legraci. Není jí však přeci jenom příliš? A není trochu samoúčelná, jednoduše jenom proto, aby zahladila určité nesrovnalosti a slabší místa děje? A zadruhé. Galové jsou hrdinní rekové a chutnou kaši je dobré nastavovat mlékem, přesto může občas trošku unavvovat, když všechny své trable a lapálie řeší hrdinové ranou pěstí a tvrdým kopancem. Ve třetím díle se to dá ještě snést, ale co ve dvacátém?
„Lidem se to líbí … Jsem rád, když jsou lidé spokojení.“ „To … právě … připravil jsem komické číslo … lidem pro zábavu …!“
. Ale zpátky k humoru – asi největší Asterixově devíze. Kromě smrště komických situací při nejrůznějších potyčkách Asterixe a Panoramixe s Římany či piráty pobaví zvláště dva momenty. Zaprvé věčné popěvky barda Trubadixe, který je vlastně prapůvodní příčinou hrdinovy výpravy do hlavního města tehdejšího světa. Songy jako „Šla Římanka do zelí“, „Ó Říme stojíš v pěkné rovině“ či „Bývali Keltové statní junáci“ se asi prostě musí slyšet (nevydá někdo komiksoundtrack?). Druhým momentem je parodování reklamy. Nezapomeňme, že album bylo u nás vydáno v roce 1992, tedy v době nástupu reklamy západního stylu do našeho všedního života. Proto se například dozvíme, že „Arielus vaše tógy nejen vypere, ale i propere“ či že „nenaruší se váš spánek, pijete-li Legionářův vánek“. Vrcholem je pak paneláková parodie, ve které LSD označuje „latinskou smíšenou domácnost“.
„Petržel v uších? To se mi nelíbí … Budu si připadat jako u řezníka …“
Co říci na závěr: je vůbec třeba něco říkat? Abychom nekončili prostým reklamním sdělením, že i tento díl Asterixe stojí za to a proto pokud ho ještě nemáte, honem si ho sežeňte, přidáme ještě pár subjektivních pocitů. Je pravda starověká, že celá tato série je založena na humoru a legraci. Není jí však přeci jenom příliš? A není trochu samoúčelná, jednoduše jenom proto, aby zahladila určité nesrovnalosti a slabší místa děje? A zadruhé. Galové jsou hrdinní rekové a chutnou kaši je dobré nastavovat mlékem, přesto může občas trošku unavvovat, když všechny své trable a lapálie řeší hrdinové ranou pěstí a tvrdým kopancem. Ve třetím díle se to dá ještě snést, ale co ve dvacátém?
