. "Raaaaaaaa!" řev útočícího vlkodlaka
"Do háje, já věděl, že nakonec dojde k něčemu takovýmu.
Já to věděl!" postesknutí napadeného Hellboye
Hellboy to věděl a my jsme to věděli také. Všichni jsme sázeli na to, že se svérázný vyšetřovatel z ÚVPJ vrátí, a bude nás opět provázet báječnými bitkami, které eufemisticky nazývá „vyšetřováním“ nebo „výzkumem“. Beletristická sbírka hellboyovských povídek Melouchy vyšla na začátku roku 2005. Podle edičního plánu Comics Centra jí měl další titul komiksových kraťasů doplnit v září, ale mezi plány a jejich uskutečňováním je někdy rozdíl. Vypiplávání Dobrodružství Luthera Arkwrighta se poněkud protáhlo. O to příjemněji překvapilo, s jakou rychlostí se po majstrštyku Bryana Talbota objevila na pultech knihkupectví očekávaná Pravá ruka zkázy.
Mladá léta
Mignolofilové jsou doma, jakmile jen zahlédnou obálku a hned za ní povědomou předsádku s motivem apokalyptických rytin od Albrechta Dürera. Za ní, pravda, chybí předmluva, známá z předchozích hellboyovských komiksů, ale bez ní se celkem v pohodě dá žít. Naopak informace ze zákulisí každé povídky jsou na svém místě a to je moc dobře. Bez nich bychom se třeba nedozvěděli, že úvodní dvoustránková hříčka Lívance vznikla jen tak z hecu. Na Lívance pěju ódy už od dob, kdy předloni vyšly v časopise Ikarie. Crossover „malý Hellboy kontra žvanec napíchnutý na vidličku“ se vyznačuje vybraně lehoulinkým britským humorem, který u amíka Mika Mignoly příjemně překvapí. Pokud soupeře z oblasti gastronomie neberete jako úctyhodného borce, tak si nalistujte povídku Původ bestie. Tenhle příběh s drakem považuji za nejlepší místo celého sborníku, které mi nejvíc sedí - skvělá adaptace původní anglické báje, tajemná společnost kolem vrásčité věštkyně, zajímavě vypointovaný souboj s aristokratem všech bestiářů... jedním slovem paráda. Někteří mohou Původ bestie znát z Crwe číslo šestnáct, kde vyšla černobíle. Nebarevný Hellboy má taky svoje kouzlo, ale v porovnání s kolorovanou verzí má barva jasně navrch. Další povídka se jmenuje podle ústřední postavy krále Volda. To jest bezhlavý duch severského lovce na koni. Výsledek beru v porovnání s ostatními povídkami spíše do počtu. Možná mohl výtvarník pojmout celek ve velkolepějším stylu, jakým se vyznačoval jiný Mignolův jezdec, totiž černý oficír z Probuzení ďábla.
Léta dospívání
. Hlavy, Hellboyův výlet do exotického Japonska roku 1967, bude určitě řadě čtenářů povědomý. Asijské dobrodružství je jediný příběh z Modré crwe číslo pět, co chyběl v dřívější povídkové kompilaci Spoutaná rakev. Pokud máte oba tituly a budete ještě investovat do Pravé ruky zkázy, stane se postarší sešitek modrého speciálu mírně duplicitní položkou ve Vaší sbírce. Hlavy dokazují, že žánr gotického hororu lze bez větších obtíží přesadit ze staré dobré Evropy i na opačný kout zeměkoule a výsledek za tu štrapáci rozhodně stojí. Z historky Sbohem, pane Tode si můžete odnést poučení, že komunikace se záhrobím a braní drog škodí zdraví. Dík téhle story se taky dozvíte, že Hellboy fušuje drobátko do bylinek, na které jsou alergičtí otesánci z ektoplazmy. Následuje povídka Vărkolak. Vzdor nevelkému rozsahu v sobě ukrývá tolik rekvizit pro klasický horor, že to až hraničí s plýtváním. Rohatému vyšetřovateli vždycky držím palce, ale tady mi bylo vyloženě líto, že upíří hraběnka Ilona Kákosyiová nevydržela hlavního hrdinu strašit ještě o nějakou tu stránku déle.
Pravá ruka zkázy
. Předposlední položka dala název celé recenzované sbírce. Povídka Pravá ruka zkázy z větší části slovem i obrazem rekapituluje dřívější mezníky z Hellboyova života (okolnosti jeho příchodu na svět, setkání s Trevorem Bruttenholmem, Rasputinem a Hekaté). Navíc ale přidává nové informace týkající se pekelníkovy pravačky a jeho původního poslání. Je dobré si všimnout ještě jedné věci - až do této povídky bylo vše celkem přehledné. Zlo převychované v dobro stálo proti zlu - Hellboy versus temné síly podsvětí. To se teď může trochu změnit. Nově představená postava navenek kladného profesora Malcolma Frosta přivádí na scénu myšlenku, že pro lidstvo by mohlo být bezpečnější, kdyby se pokusilo čertího chlápka odstranit… Na Pravou ruku zkázy motivicky navazuje opus Skříňka plná zla. Podobně jako Málem kolos ve Spoutané rakvi je i Skříňka nejdelším kouskem zařazeným až na závěr celé knihy. Obě epizody nepatří k mým přímo zamilovaným, přesto mě víc zaujala novinka z Pravé ruky zkázy. Proměna jednoho z padouchů v opici mě vysloveně pobavila. Naopak z obrázků krvácejících loveckých trofejí až mrazilo, třebaže se jednalo o pouhé strašidelné kudrlinky bez jakéhokoliv významu pro samotné vyprávění. Na konci nenajdete tradiční galerii hellboyovských ilustrací od několika autorů. Místo nich dostaly prostor černobílé náčrtky od samotného Mignoly. V řadě skic můžete lehko rozeznat postavy, které jste jen o pár listů předtím mohli obdivovat v hotových komiksech. Zvlášť pro začínající kreslíře může být prohlídka nehotových studií velmi inspirativní.
Komiksová láska prochází žaludkem.
. Pravá ruka zkázy jen potvrdila můj názor, že hellboyovské povídky jsou scenáristicky lepší než Mignolovy grafické novely s jedním příběhem. O malířské virtuozitě nemá cenu se příliš rozepisovat, protože ta je zjevná na první pohled. Ale abych jen nechválil - předcházející dávka kraťasů Spoutaná rakev měla silné trio ve složení Mrtvola, Vánoce v podzemí a Vlci ze Sv. Augusta. Plně srovatelné klenoty se v Pravé ruce zkázy nenajdou, navíc je pravačka o celých třicet dva stránek tenčí. Případný nákup nechávám milostivě na Vás a já si jdu zhruba po tisící prvé nalistovat Lívance, protože jsem na ně právě dostal chuť. A protože s jídlem roste chuť, tak jen u nich určitě nezůstane. Tak nevím - mám se dřív zakousnout do krále Volda nebo opět zhltnout šikmooké Hlavy?
