Sudičky kocoura Vavřince
Než se vás, paní Lhotová, vyptám, jak jste se „seznámila“ se svým Vavřincem, otážu se dřív, jak jste se seznámila s Zdeňkem K. Slabým?
Ve Státním nakladatelství dětské knihy, budoucím Albatrosu, se Zdeněk hezkou náhodou posadil na stejnou židli, na které jsem předtím sedávala v tiskové redakci já. Onu ponurou, studenou místnost na úrovni chodníku ve Staropramenné ulici na Smíchově zdědila redakce nově založeného časopisu Zlatý máj a zmíněná židle plus nový redaktor na ní byli mi z ulice na dohled. Zdravili jsme se, setkávali, ostatně v SNDK vládlo velmi přátelské ovzduší a chodit tam do práce byla radost i díky té pospolitosti... A jednou mě Zdeněk vybídl, abych do Zlatého máje napsala recenzi.A napsala jste?
Pochybovala jsem, zda to umím, ale přiměl mě a přiměl mě i k tomu, abych zkusila psát a zpracovávat vše, co už jsem si nastřádala v paměti. Jsem mu za to dnes moc vděčná a už víc než čtyři desítky let si to připomínám.A kdy jste začala psát i scénáře ke komiksům?
Jako redaktorka jsem pracovala v Mateřídoušce už od roku 1960 a nikdy jsem neusilovala, abych se stala i jejím frekventovaným přispěvatelem. Ale když se mi dlouho nepodařilo najít pro poslední stranu zkušeného tvůrce seriálů, který by se jim chtěl věnovat i po delší čas, pokusila jsem se o ně sama, a to právě ve spolupráci se Zdeňkem.A vymyslili jste Vavřince!
Ano, vymyslili jsme ještě s výtvarnicí Věrou Faltovou celkovou koncepci těchto příběhů i celou skupinku přátel okolo kocoura.A všichni jste pak dohromady i tvořili?
Ne. Pro časopis pak už převažovala jen má témata a moje nápady. A Zdeněk psal zatím knihy.Vzpomeňte teď na své první setkání s Věrou Faltovou, touto korunní královnou našeho komiksu. A na počátky vaší spolupráce!
Věra tenkrát pracovala, jak asi víte, pro časopis Ohníček. Graficky ho upravovala a objevila se tam přibližně v čase, kdy já přišla do Mateřídoušky. Spřátelily jsme se! Ale nejen to. Já a Zdeněk jsme i bez dlouhého uvažování odhadli, že právě její styl bude vhodný ku ztvárnění postaviček připravovaného seriálu o kocouru Vavřincovi. A nemýlili jsme se!A jak se ta spolupráce vyvíjela dál?
Po mém vyhoštění z Mateřídoušky i z Mladé fronty (1976, přičemž pokusy o to trvaly už od roku 1969) jsem již směla psát do časopisů pro děti jen občas a s Věrou Faltovou jsem po vydání všech pěti knižních dílů Vavřince (Olympia 1969-80) ztratila kontakt. Ale než k tomu došlo, pochopitelně jsme se scházely, už kvůli vazbě obrázků na text, a to velmi často. Jedna druhou jsme respektovaly a nebyly nikdy žádné problémy. Byla to jen a jenom radost a potěšení z práce.Právě zmíněnou pětici knih o Vavřincovi s vámi psal váš manžel a snad nepřeháním, když řeknu, že se jejich titulní figura stala mezi dětmi až takřka legendární.
Snad. A vždyť byl i hrdinou seriálu, který v Mateřídoušce vycházel deset let.Strašáků v životě samém je dost
Jeho kamarády byli prasátko Mojmír, fenka Otylka a kozel Spytihněv. Až na kozla jde však o obdobu hrdinů Čtyřlístku - až později vymyšleného. Náhoda?
Nesledovala jsem Čtyřlístek pravidelně a Němečkovy seriály spíš pomíjela. A nikdy jsem nepochopila, proč pro své příběhy zvolil tak podobnou skupinu zvířátek, kterou přece už musel znát z Mateřídoušky. A tak... Raději jsem to nekomentovala a vlastně se tím radši příliš nezabývala.Čtyřlístek je dnes pro svétvůrce zlatým dolem (dost možná). A co kocour Vavřinec pro vás?
O to nejde! Ale existuje i televizní seriál o tomto kocourkovi... a před časem byl Vavřinec využit i pro Divadlo bez opony. A také Divadlo loutek v Ostravě připravuje premiéru podle komiksové i literární předlohy v knize Kocour Vavřinec, detektiv sportovec.Což je zrovna ten díl z pěti, který se v antikvariátech vždy nejhůř sháněl!
To skončilo, neboť v nakladatelství BB art teď postupně vyšly reedice všech dílů, a to ve velmi kvalitním zpracování, což je pro takto hojně ilustrovanou a barevnou knížku moc a moc důležité.Už roku 2001 se ovšem jako samostatná kniha vrátily i vaše komiksy ze zadní strany Mateřídoušek, a to pod titulem Kocour Vavřinec a jeho přátelé. Jde o 57 vybraných příběhů, titul celku se však trochu nešťastně kryje s titulem vůbec první knihy o Vavřincovi (1969), která však s touto není absolutně totožná.
Už se stalo. Dala jsem nakladatelství BB art souhlas k vydání knížky seriálů o Vavřincovi, ale na výběru dílů i názvu víc než já participovala Věra Faltová a nakladatel Jiří Buchal.Seriály o Vavřincovi mají ovšem i negativní hrdiny. Třeba Huberta anebo poťouchlou myšku Julii... To určitě zvyšuje jejich poutavost.
Jak píšete, tak je třeba k novým příběhům a pro nové situace vždy objevovat i další postavičky. Jsou nepostradatelné, a to nejen pro osvěžení dalších pokračování, ale i proto, že tito hrdinové, kteří jsou charakterističtí svým negativním šibalstvím, dávají čtenáři možnost uvažovat i o tom, komu a čemu držet palce. A je tu ještě i další hrdina: ještě jinak odlišné kuřátko Drobínek v knize Olympiáda kocoura Vavřince (1980). I na to kuře přišly ohlasy svědčící o jeho velké oblíbenosti. Je přitom nešikovné, ale není zlé. Je legrační, ale ne hloupé.Váš příběh Jak si myš chtěla zahrát divadlo (říjen 1971) je přece jen obdobou Foglarova příběhu Rychlé šípy hrají divadlo. Ne?
Víte, při vymýšlení tak velkého množství příběhů mám opravdu někdy starost, abych neopisovala. Ale když už ji mám, jde to vždy hlavně starost o opisování od sebe. A jinam se určitě nerozhlížím. Proč taky? Žiju se svými postavičkami v jednom nezaměnitelném prostředí vlastních představ a pochopitelně mi jde vždycky o původnost.„Klasický“ byl taky váš komiksový příběh Zázraky Otylčiny zahrady z kniha Kocour Vavřinec a jeho přátelé na cestách (1971), který parafrázuje Šípkovou Růženku. Pamatujete? Kozlík se k fence nakonec musel projíst hrachem, aby ji zachránil.
Ano, pamatuji, a nápodoba nebo srovnání s pohádkou jsou mi také blízké - a občas jsem je použila. A forem jsem ostatně v Mateřídoušce vyzkoušela víc.A to?
V určitém období to bylo i spojení komiksu s kratší prózou a navíc jsem to celé ještě kombinovala s návody na různé hry a rukodělnou činnost.Což je i případ obrázkového seriálu o ježku Františkovi ze Čtyřlístků!
Přesně tak. A o Františkovi vychází roku 2005 i zbrusu nová publikace Šťastnou cestu s ježkem Františkem (opět BB art).Ale vraťme se ještě od ježka ke kocourovi. Dalším „klasickým“ Vavřincovým příběhem byl ten o kocourovi s baterkou schovaném za noci ve velrybí tlamě (Jak jsme potrestali zlého tlouštíka). Jako dítě mě to až postrašilo!
Já však mám ráda jenom směšná strašidla. Hrůzu nikoliv, vždyť strašáků v životě samém je dost. Veselých a neškodných bubáků však méně.Komiksový zvířetník
A existoval někdy skutečný Vavřinec anebo opravdická Otylka?
Zážitky s pejsky či kočkami mám mnohé, ale konkrétní prožité situace neopisuji. Určitě si však s různými zvířátky rozumím stejně dobře v životě jako s jinými při psaní.A nemá náhodou Vavřinec něco společného s oranžovou kočkou ze známé knihy Vašeho manžela Tajemství oranžové kočky (1968)?
Určitě ne.Už jste se zmínila o Čtyřlístku a ježku Františkovi. Objevil se poprvé v čísle 26 (1973) a opět jej kreslila věrná vám Věra Faltová.
Ano. A ještě později se zrodila i samostatná knížka Jak ježek hledal déšť (Albatros 1981). Dá se říct, že je tento ježek vašemu světu obrazotvornosti tímtéž, čím zůstává třebaZdeňku Milerovi jeho krteček?
Snad. A můj František, to tenkrát byla i nová šance. A změna.Jak to?
Dával jiné možnosti a vyznačoval se tím, že měl vždycky jen jednoho partnera, se kterým navázal pevné přátelství. Byl však také nezkušený. Ale dovedl se v různých situacích přesto rychle zorientovat. A především: pomáhal. A v té knížce o dešti navíc i seznámil nejmladší čtenáře s koloběhem vody v přírodě.A znala jste, když jste ho vymýšlela, i půvabnou knihu Kmotr ježek (1931) od Josefa Haise Týneckého? Zrovna roku 1971 znovu vyšla – a s takřka komiksovými obrázky Heleny Zmatlíkové...
Předlohu pro Františka jsem neměla a Kmotra ježka neznala. Zvolit si toto pichlavé zvířátko jako hrdinu budoucích příběhů... to byla spíš náhoda. I seznámení s ježky, které jsem potkávala v zahradách, však mohlo být rozhodně inspirující.V zahradách?
Ano, hodně blízká je mi zahrada. S ní totiž souvisí pohyb, nápad, změna, světlo, krása, překvapování, potěšení i tvoření. Ale samozřejmě se nevzdávám ani kontaktu s přírodou, která je hned za plotem takové zahrady...Co právě píšete? Další seriál?
Ne. V Albatrosu čeká na vydání pokračování knížky Světlička a Tmání. A její třetí díl je v rukopise.O čem to je?
O dvojici sourozenců, která kromě zajímavých prožitků doma a ve škole i postupně zjišťuje a rozlišuje, co je v jejich okolí špatně a co je naopak správné. Mimo to mám taky napsanou obsáhlou pohádkovou knížku o zemi Tam, z které se putuje do Jinde. Rodila se s pauzami, v různých dobách a podobách... a v závěru i s pocitem, že ukončit ji snad ani nikdy nedokážu.Ale povedlo se.
Už konec má, ale zítra bych na něj mohla okamžitě navázat a s chutí v příběhu pokračovat. Právě jsem taky dokončila třináct povídek pro dospělé, které by především mohly zajímat ženy. Psát je pro mne radost, ale hledat nakladatele, to mi moc nejde.Přeji, aby to šlo, a děkuji za rozhovor.
 |
| Autor: |
| Související články: |
| Ohlédnutí za mizejícími legendami | |
| 27.09.2007 | ROBOT MIKI |
| 30.01.2007 | PUNŤOVY PŘÍHODY |
| 25.01.2007 | SIŇOR BONAVENTURA ANEB SPLNĚNÁ TOUHA MARCA POLA PO MILIONU |
