Sedmidenní maratón nejvyššího organizačního vypětí skončil, KomiksFEST! 2007 je minulostí. Jak se cítíš?
Především unavený. Vzhledem k tomu, že jsme celý týdenní festival organizovali v cca 3,5 člověka, byl to sakra zápřah. Ale cítím samozřejmě spokojenost. Vydřenou, ale velikou. Pokrok oproti loňsku je značný, lidí přibylo, přibylo programu, hostí… A šimrá mně trochu i očekávání. Chyby byly, ale zato se máme kam rozvíjet :-) A příprava dalšího ročníku už se rozbíhá…
To jsou dvě dobré zprávy. Přežil jsi to a příští rok budeme festit zase. Jaké jsou vůbec plány pro podzim 2008?
Nechci být za slibotechnu, a tak budu skromný. Vyvíjíme se progresivně, a věřím, že se nám to podaří udržet. Rozhodně plánujeme další zahraniční hosty, které bychom rádi představili nejen jako osoby, ale i formou autorských výstav, chceme zrealizovat talent-scoutingovou soutěž, na níž už letos nezbyly kapacity, rádi bychom z Olomouce dovezli tkanou repliku legendární tapiserie z Bayeux. Hledáme cesty, jak přilákat čtenáře do zahraničních knihoven, kde jsou k dispozici komiksy, které u nás zatím v překladech nevyšly. Ale to jsou zatím jen plány – zatím nechci jmenovat konkrétněji, aby nedošlo k nějakým karambolům.
Dobrá, vraťme se tedy do současnosti. Když už jsi nakousl ty nehody, do jakých jste se letos zapletli?
. Tradiční trable byly například s technikou, to je asi věčný boj, a tu a tam nějaké drobné opomenutí nebo zádrhele při koordinaci všech hostů. Mrzí mně chyby v katalogu (MaFe, Vhrsti, omlouvám se!), ale jako pozitivum vnímám, že nedošlo k žádnému zásadnímu kolapsu. To je pro mě podstatnější. Například filmové festivaly mají zaběhané procesy posílání filmových kopií, specializovaný software, konkrétní vyhrazené lidi na obhospodařování hostů apod. My komiksový festival vyvíjíme od nuly – s akcí tohoto rozsahu a tohoto zaměření tady nikdo zkušenosti nemá. Nechci tím omlouvat výpadky, samozřejmě, že platící divák má nárok na plný servis. Ale u nás se učí celá komiksová scéna, nejen my.
A rozhodně vítáme do týmu lidi, kteří by konstruktivní kritiku chtěli doplnit spoluúčastí na produkci dalšího ročníku.
Co bys naopak rád vyzdvihl, co považuješ za úspěch?
Mno tahle odpověď asi bude znít jako vychloubání. Úspěchem je jistě program o dost našlapanější, než ten loňský. Úspěchem je účast sedmi zahraničních hostí. Úspěchem je, i přes chyby, vydání festivalového katalogu, který by neměl být jen jednorázovou kartotékou každého ročníku, ale měl by představit ucelené příběhy a komiksovou publicistiku, díky nimž by se stal samonosným komiksovým médiem. (Katalog si už pomalu razí cestu i normální distribucí.) Úspěchem je i etablování Muriel – i když nevylučuju, že pro příští roky dojde nějakých změn, už teď se jí díky festivalu dostalo mediální pozornosti, a věřím, že se pro začínající i pokročilé komiksáře stane relevantním ukazatelem, podobně jako ocenění v jiných branžích. Podobnou ambici měly i comiCZawards, ale těm se překročit hranici komiksového ghetta nepodařilo.
A soukromě? Výstava Markuse Witzela – Mawila. Mám osobní radost z jeho návštěvy, baví mě jeho práce, coby kurátora mě těší výsledná podoba výstavy. K tomu si dovolím malou úvahu. Francouzský teoretik Thierry Groensteen při své letní návštěvě říkal, že komiksové výstavnictví vede souběžně po dvou liniích – jednak po linii originálů a jednak výsledných knih. Jean Auquier, ředitel Belgického centra komiksu, který přijel teď na KomiksFEST!, mu oponoval – jednak tím, že papírové originály se ve věku digitálních technologií budou čím dál víc vytrácet, a jednak tím, že komiks je především příběh, který má hlavu a patu, a jako takový by měl být také vystaven; žádné útržky.
Já bych se asi nedržel ani jednoho extrému. My jsme se s Mawilem snažili dosáhnout maximální „plasticity“ – na výstavě jsou skici, hotové kresby a jejich finální tištěné podoby, zajímavé fragmenty a koláže i ucelené příběhy, výsledné knížky i kartónové figury, které si hrají se zasazením do prostoru; na vernisáži hrála – byť reprodukovaně – Mawilova někdejší kapela. Výsledkem neměl být divákův krabí pohyb podél rámy posetých stěn, ale dojem co nejživějšího setkání s autorem, průnik do jeho stylu, do jeho vidění světa.
Snad se to podařilo.
Hodně lidí bude určitě zajímat návštěvnost KomiksFEST!u, jsou již k dispozici nějaká čísla, třeba celkový počet prodaných vstupenek nebo nejsledovanější bod programu?
Ještě nemáme všechny počty ze všech prostor – ale třeba hlavní program v La Fabrice navštívilo cca 350 lidí, což je za poslední dobu na komiksovou akci rekord. Solidní návštěvnost měly i akce po zahraničních institutech – vernisáže Tintina a Mawila.
La Fabrika i Archa jsou komiksem nepolíbené prostory, ale pro podobné akce jako dělané…
Oproti loňsku jsme přesunuli hlavní těžiště na víkendy, do La Fabriky a Archy, kde probíhaly i diskuse a prezentace, a to se povedlo. La Fabrika je skvělý prostor, zajímavě designovaný, s dobrým barem, šikovně strukturovaný; před jejich technickými čaroději smekám. Archa je Archa. Jiná věc je, že takhle velké a technicky zabezpečené prostory si účtují řádově jinou režii, než třeba Mlejn.
Pro letošek máme ale i dva výstavní objevy – 1. podzemní antikvariát v Hybernské, kde má výstavu paní Lomová, a Galerii Lapidárium v Rámové ulici, kde polským komiksům něžně sekundovaly barokní sochy. Jsou to místa, která mají svou vlastní atmosféru, a když se s ní podaří sladit i samotnou výstavu… Paráda.
Jak se podařilo naplnit hlavní cíl festivalu – přiblížit komiks široké veřejnosti?
. Řekl bych, že úspěšně. A nejde při tom jen o počty prodaných vstupenek. Podstatný je i sekundární ohlas v médiích – protože zasahuje i potenciální diváky, kteří si třeba na festival cestu nenašli. Objevily se nejen upoutávky a inzeráty u našich mediálních partnerů, ale i řada rozhovorů nejen s organizátory, ale hlavně s našimi hosty – Davidem B., Jeanem Auquierem, Mawilem. Jako podstatný přínos letošního ročníku vidím právě to, že se podařilo dostat komiks do médií jako Téma. Myslím, že za rok to bude opět snazší, a dříve nebo později už samozřejmé, podobně jako s jinými oborovými festivaly.
Překvapilo mne, jak málo se – až na čestné výjimky – objevilo tradičních návštěvníků z „komiksové scény“. Netroufám si odhadovat důvody, ale možná právě to je důkaz, že se festivalu širší veřejnost oslovit podařilo.
A pro příští roky bych rád rozvíjel i pouliční komiksové projekty, jako byly letos street-stripy Vojty Šedy nebo Malichernost na Artwall – i to je způsob, jak veřejnost oslovit.
Jak náročné bylo dostat na akci hvězdy typu Mawila, Davida B. nebo Gene Deitche?
S panem Deitchem, který žije v Praze, byla spolupráce moc milá. Přestože je jako režisér animovaných filmů stále vytížen, byl velmi vstřícný, zlobil se jen málo, a ve svém věku neustále hýřil energií a vtipem. Diskuse po dokumentu Proč miluju Prahu právě o něm byla jedním z nejpříjemnějších momentů letošního ročníku.
S Mawilem nám vydatně pomáhal Goethe-Institut, s Davidem B. samozřejmě Mot a Francouzský institut, s belgickými hosty pak Zastoupení Valonsko-Brusel. Najít „produkční průnik“ mezi pramalou lokální scénou a zaběhanými mezinárodními institucemi byl někdy oříšek, ale sbíráme zkušenosti, a s každou další akcí je spolupráce hladší. Velký kus práce odvedli Polský institut a Michał Słomka z Centraly Centraly CECA. Právě těmto našim partnerům patří velké díky za podporu.
Vypadá to, že KomiksFEST! čeká skvělá budoucnost. Letošní ročník byl z tohoto pohledu asi zásadní, neboť ho nasměroval od amatérské lokální akce (jak se jevil loni) k profesionálnímu oborovému festivalu s nadnárodním kontextem. Cítíš to také tak?
Nevím, jestli je to tak úplně na mně, a jestli by neměli hodnotit spíš diváci. Oproti loňsku jsme se od narychlo spíchnuté akce výrazně pohnuli směrem ke skutečnému oborovému festivalu. Někteří účastníci s úsměvem citují Joachima Dvořáka z rozhovoru pro Mf Dnes: „Do dvou let chci vybudovat největší komiksový festival v Evropě.“ Vzhledem k tomu, že slečně redaktorce z citátu vypadl jednak podmiňovací způsob a jednak slovíčko „střední“ (rozuměj ve střední Evropě), tak pod výrok v původním znění bych se podepsal. Také Muriel za nejlepší propagační počin v loňském roce utvrzuje KomiksFEST! v tom, že je na správné cestě.
Především unavený. Vzhledem k tomu, že jsme celý týdenní festival organizovali v cca 3,5 člověka, byl to sakra zápřah. Ale cítím samozřejmě spokojenost. Vydřenou, ale velikou. Pokrok oproti loňsku je značný, lidí přibylo, přibylo programu, hostí… A šimrá mně trochu i očekávání. Chyby byly, ale zato se máme kam rozvíjet :-) A příprava dalšího ročníku už se rozbíhá…
To jsou dvě dobré zprávy. Přežil jsi to a příští rok budeme festit zase. Jaké jsou vůbec plány pro podzim 2008?
Nechci být za slibotechnu, a tak budu skromný. Vyvíjíme se progresivně, a věřím, že se nám to podaří udržet. Rozhodně plánujeme další zahraniční hosty, které bychom rádi představili nejen jako osoby, ale i formou autorských výstav, chceme zrealizovat talent-scoutingovou soutěž, na níž už letos nezbyly kapacity, rádi bychom z Olomouce dovezli tkanou repliku legendární tapiserie z Bayeux. Hledáme cesty, jak přilákat čtenáře do zahraničních knihoven, kde jsou k dispozici komiksy, které u nás zatím v překladech nevyšly. Ale to jsou zatím jen plány – zatím nechci jmenovat konkrétněji, aby nedošlo k nějakým karambolům.
Dobrá, vraťme se tedy do současnosti. Když už jsi nakousl ty nehody, do jakých jste se letos zapletli?
. Tradiční trable byly například s technikou, to je asi věčný boj, a tu a tam nějaké drobné opomenutí nebo zádrhele při koordinaci všech hostů. Mrzí mně chyby v katalogu (MaFe, Vhrsti, omlouvám se!), ale jako pozitivum vnímám, že nedošlo k žádnému zásadnímu kolapsu. To je pro mě podstatnější. Například filmové festivaly mají zaběhané procesy posílání filmových kopií, specializovaný software, konkrétní vyhrazené lidi na obhospodařování hostů apod. My komiksový festival vyvíjíme od nuly – s akcí tohoto rozsahu a tohoto zaměření tady nikdo zkušenosti nemá. Nechci tím omlouvat výpadky, samozřejmě, že platící divák má nárok na plný servis. Ale u nás se učí celá komiksová scéna, nejen my.
A rozhodně vítáme do týmu lidi, kteří by konstruktivní kritiku chtěli doplnit spoluúčastí na produkci dalšího ročníku.
Co bys naopak rád vyzdvihl, co považuješ za úspěch?
Mno tahle odpověď asi bude znít jako vychloubání. Úspěchem je jistě program o dost našlapanější, než ten loňský. Úspěchem je účast sedmi zahraničních hostí. Úspěchem je, i přes chyby, vydání festivalového katalogu, který by neměl být jen jednorázovou kartotékou každého ročníku, ale měl by představit ucelené příběhy a komiksovou publicistiku, díky nimž by se stal samonosným komiksovým médiem. (Katalog si už pomalu razí cestu i normální distribucí.) Úspěchem je i etablování Muriel – i když nevylučuju, že pro příští roky dojde nějakých změn, už teď se jí díky festivalu dostalo mediální pozornosti, a věřím, že se pro začínající i pokročilé komiksáře stane relevantním ukazatelem, podobně jako ocenění v jiných branžích. Podobnou ambici měly i comiCZawards, ale těm se překročit hranici komiksového ghetta nepodařilo.
A soukromě? Výstava Markuse Witzela – Mawila. Mám osobní radost z jeho návštěvy, baví mě jeho práce, coby kurátora mě těší výsledná podoba výstavy. K tomu si dovolím malou úvahu. Francouzský teoretik Thierry Groensteen při své letní návštěvě říkal, že komiksové výstavnictví vede souběžně po dvou liniích – jednak po linii originálů a jednak výsledných knih. Jean Auquier, ředitel Belgického centra komiksu, který přijel teď na KomiksFEST!, mu oponoval – jednak tím, že papírové originály se ve věku digitálních technologií budou čím dál víc vytrácet, a jednak tím, že komiks je především příběh, který má hlavu a patu, a jako takový by měl být také vystaven; žádné útržky.
Já bych se asi nedržel ani jednoho extrému. My jsme se s Mawilem snažili dosáhnout maximální „plasticity“ – na výstavě jsou skici, hotové kresby a jejich finální tištěné podoby, zajímavé fragmenty a koláže i ucelené příběhy, výsledné knížky i kartónové figury, které si hrají se zasazením do prostoru; na vernisáži hrála – byť reprodukovaně – Mawilova někdejší kapela. Výsledkem neměl být divákův krabí pohyb podél rámy posetých stěn, ale dojem co nejživějšího setkání s autorem, průnik do jeho stylu, do jeho vidění světa.
Snad se to podařilo.
Hodně lidí bude určitě zajímat návštěvnost KomiksFEST!u, jsou již k dispozici nějaká čísla, třeba celkový počet prodaných vstupenek nebo nejsledovanější bod programu?
Ještě nemáme všechny počty ze všech prostor – ale třeba hlavní program v La Fabrice navštívilo cca 350 lidí, což je za poslední dobu na komiksovou akci rekord. Solidní návštěvnost měly i akce po zahraničních institutech – vernisáže Tintina a Mawila.
La Fabrika i Archa jsou komiksem nepolíbené prostory, ale pro podobné akce jako dělané…
Oproti loňsku jsme přesunuli hlavní těžiště na víkendy, do La Fabriky a Archy, kde probíhaly i diskuse a prezentace, a to se povedlo. La Fabrika je skvělý prostor, zajímavě designovaný, s dobrým barem, šikovně strukturovaný; před jejich technickými čaroději smekám. Archa je Archa. Jiná věc je, že takhle velké a technicky zabezpečené prostory si účtují řádově jinou režii, než třeba Mlejn.
Pro letošek máme ale i dva výstavní objevy – 1. podzemní antikvariát v Hybernské, kde má výstavu paní Lomová, a Galerii Lapidárium v Rámové ulici, kde polským komiksům něžně sekundovaly barokní sochy. Jsou to místa, která mají svou vlastní atmosféru, a když se s ní podaří sladit i samotnou výstavu… Paráda.
Jak se podařilo naplnit hlavní cíl festivalu – přiblížit komiks široké veřejnosti?
. Řekl bych, že úspěšně. A nejde při tom jen o počty prodaných vstupenek. Podstatný je i sekundární ohlas v médiích – protože zasahuje i potenciální diváky, kteří si třeba na festival cestu nenašli. Objevily se nejen upoutávky a inzeráty u našich mediálních partnerů, ale i řada rozhovorů nejen s organizátory, ale hlavně s našimi hosty – Davidem B., Jeanem Auquierem, Mawilem. Jako podstatný přínos letošního ročníku vidím právě to, že se podařilo dostat komiks do médií jako Téma. Myslím, že za rok to bude opět snazší, a dříve nebo později už samozřejmé, podobně jako s jinými oborovými festivaly.
Překvapilo mne, jak málo se – až na čestné výjimky – objevilo tradičních návštěvníků z „komiksové scény“. Netroufám si odhadovat důvody, ale možná právě to je důkaz, že se festivalu širší veřejnost oslovit podařilo.
A pro příští roky bych rád rozvíjel i pouliční komiksové projekty, jako byly letos street-stripy Vojty Šedy nebo Malichernost na Artwall – i to je způsob, jak veřejnost oslovit.
Jak náročné bylo dostat na akci hvězdy typu Mawila, Davida B. nebo Gene Deitche?
S panem Deitchem, který žije v Praze, byla spolupráce moc milá. Přestože je jako režisér animovaných filmů stále vytížen, byl velmi vstřícný, zlobil se jen málo, a ve svém věku neustále hýřil energií a vtipem. Diskuse po dokumentu Proč miluju Prahu právě o něm byla jedním z nejpříjemnějších momentů letošního ročníku.
S Mawilem nám vydatně pomáhal Goethe-Institut, s Davidem B. samozřejmě Mot a Francouzský institut, s belgickými hosty pak Zastoupení Valonsko-Brusel. Najít „produkční průnik“ mezi pramalou lokální scénou a zaběhanými mezinárodními institucemi byl někdy oříšek, ale sbíráme zkušenosti, a s každou další akcí je spolupráce hladší. Velký kus práce odvedli Polský institut a Michał Słomka z Centraly Centraly CECA. Právě těmto našim partnerům patří velké díky za podporu.
Vypadá to, že KomiksFEST! čeká skvělá budoucnost. Letošní ročník byl z tohoto pohledu asi zásadní, neboť ho nasměroval od amatérské lokální akce (jak se jevil loni) k profesionálnímu oborovému festivalu s nadnárodním kontextem. Cítíš to také tak?
Nevím, jestli je to tak úplně na mně, a jestli by neměli hodnotit spíš diváci. Oproti loňsku jsme se od narychlo spíchnuté akce výrazně pohnuli směrem ke skutečnému oborovému festivalu. Někteří účastníci s úsměvem citují Joachima Dvořáka z rozhovoru pro Mf Dnes: „Do dvou let chci vybudovat největší komiksový festival v Evropě.“ Vzhledem k tomu, že slečně redaktorce z citátu vypadl jednak podmiňovací způsob a jednak slovíčko „střední“ (rozuměj ve střední Evropě), tak pod výrok v původním znění bych se podepsal. Také Muriel za nejlepší propagační počin v loňském roce utvrzuje KomiksFEST! v tom, že je na správné cestě.
