Mladá malířka Marta se potká s novinářem Kurtem ve vlaku cestou do Berlína. Marta naslouchá zkušenému muži a když jí na konci cesty podá svoji vizitku, neodmítne. Příběh těchto dvou hlavních postav tvoří hlavní dějovou linii, kterou několikrát opustíme a podíváme se do života dalších lidí, jak se protloukají Berlínem.
První dvě kapitoly se odehrávají roku 1928. V třetí kapitole začínáme rokem 1918, skokem se na chvíli ocitneme zpátky, pak opět přesun do minulosti a znovu zase k 1928. Skákání v čase nemá žádného společného jmenovatele, dokonce ani totožnou postavu, těžko hledat nějaký účel nebo důvod. Matení čtenáře ale neskončilo, ve čtvrté kapitole se už bez datace znenadání ocitáme v zákopech první světové války. Kromě nesmyslu, jako je přítomnost matky jednoho z vojáků na bojišti, nás mohou zarazit nevyplněné bubliny v posledních panelech. Naštěstí se hned vzápětí dozvídáme, že to byl sen, protože se Marta probouzí v posteli. A zjistí, že v noci menstruovala, ehm. Bývá zvykem, že kreslíři odlišují sny od reality například obláčkovými rámečky. Škoda, že v Berlínu obojí splývá v jedno. A ještě je tu jedna podivnost - žena, která má děsivý válečný sen? Ale pojďme dále.
Následující děj už pokračuje lineárně po měsících do května 1929. Střídají se jen příběhy různých lidí nezávisle na sobě, sledujeme chudé obyvatele Berlína, jak se perou s krutým životem v poválečném Německu. V šesté kapitole jsme svědky zajímavého nápadu v kresbě – novinář si sundá brýle a my vidíme jeho rozmazaný obraz Marty.
Kresba celkově není nijak originální, reálně zobrazuje postavy a prostředí. Avšak hned na straně 13 vpravo se neubráníme pocitu, že se díváme na muže místo na mladou Martu. Na straně 40 se Marta seznamuje s Annou, avšak na celé následující stránce jsem nějakou slečnu hledal marně. Až později mi došlo, že Anna má být ta chlapsky vypadající postava s brýlemi. Později v komiksu můžeme odtušit, že Anna je lesbička. Takže se záhada vysvětluje, nebyla to neobratnost v kresbě.
Emoce postav nejsou nijak zvýrazněné, sem tam tušíme úsměv, ale jinak jsou tváře pořád stejné. Několikrát jsme svědky naturalisticky vyobrazených nahých těl, poprvé dokonce jedna nahá postava močí do nočníku.
Postavy v bublinách mnohokrát přemýšlí a my snadno poznáme, kdy se tak děje. Na rozdíl od zobrazení snů nebo vzpomínek na minulost.
Velmi dobře je ztvárněno řečnění na setkání příznivců jednotlivých táborů, nejprve komunistů, pak nacistů. Jako zajímavý kontrast pak působí stejně pojaté setkání policistů a pokyny jejich nadřízených pro nadcházející demonstraci. Komunisté hřímají proti vládnoucí třídě, kapitálu a argumentují vraždou dvou svých členů ozbrojenými složkami poválečného Německa. Nacisté apelují na německou hrdost, potupnou porážku v první světové válce, nenávist vůči Židům a jejich dílo, kterým má být bolševismus a marxismus.
Komunisté, nacisté a policisté se pak spolu střetnou v pouliční bitvě během nepovolené demonstrace komunistů. Poslední čtyři panely znázorňují zajímavým kreativním způsobem smrt jednoho z náhodných účastníků tak, jak to umí zobrazit pouze forma komiksu.
Meziválečný Berlín byla turbulentní doba, kdy nacisté a komunisté sbírali síly a připravovali se uskutečnit svůj ráj na zemi, každý dle svých představ. V tomto prvním dílu však častěji nahlížíme do komunistického zákulisí. Jsme svědky vyprávění příběhu o zabití dvou jejich předáků nebo jak se snaží pomáhat lidem bez práce. Vidíme, že i komunisté byli jen lidé.
Obsahem této první části je tedy vylíčení situace před nastoupením Adolfa Hitlera k moci v roce 1933. Hlavními protivníky nacistů byli komunisté. Co se vlastně stalo, že volby vyhrál Hitler se ještě nedozvíme, musíme si počkat na další pokračování.
Jason Lutes je americký komiksový kreslíř a nabízí se otázka, jak se vypořádal s německou historií. V prvním díle připravované série se toho ale mnoho nestalo, takže prozatím jej těžko hodnotit. Nebo jsem si ničeho nevšiml.
Schválně jsem si letmo zjišťoval, jaký je pohled Američanů na komunismus, proč ho přímo nenávidí. Zde je nereprezentativní výběr několika názorů.
Pokud odhlédneme od studené války, kdy vláda Spojených států přímo šířila strach z komunistů, najdeme dnes hlasy, které komunismus okamžitě neodsuzují. Líbí se jim myšlenka, že všichni lidé si jsou rovni. Avšak pak si hned všimnou toho, že v takové společnosti nemá jednotlivec motivaci pracovat usilovněji a tvrději, protože prospěch by nezískal přímo on. A pokud by se tak chovala celá společnost, je ohrožen úspěch celého společenství. Kapitalismus způsobuje, že lidé pracují více, protože je lepší šance úspěchu a odměny.
Další názor si všímá toho, že v komunismu jsou lidé odměňovaní spíše odznaky, metály, funkcemi a čestnými tituly, než materiálními požitky. A ocenění se děje oficiálně samotnými státem.
Co se týká USA a nacismu, tady je to o něco jednodušší, protože Hitler vyhlásil Spojeným státům válku a potopil n/ěkolika amerických ponorek, což by naštvalo jakoukoli zemi a národ. Kromě toho zde zaznívá jasný argument - nacisté upírali svobodu svým nepřátelům a likvidovali je v koncentračních táborech.
Dějiny se neustále opakují, protože lidé zapomínají. Proto je připomínka toho, jaké důvody byly příčinou slepé cesty dějin, velmi přínosná.
Dodatel pod čarou: Tuto recenzi jsem napsal místo jejího původního pisatele (Klubowski) který ji odevzdal s podstatnými chybami.
Upozornění: Tato recenze původně vyšla dne 17/9/2012.
