Upozornění: Byl jsem okraden o některé cennosti a k mému údivu zmizelo i pár rozpracovaných materiálů k recenzím. Proto zveřejňuji nedodělané články bez hlubších úprav. Některé články čekaly v šuplíku i dva roky a proto je patrná i jejich neaktuálnost.
Podle Sturgeonova zákona je 90 procent všeho odpad. Autor scifi povídek Theodore Sturgeon formuloval tuto větu v roce 1958 poté, co někteří kritici tvrdili, že 95 procent scifi knih je odpad, oproti jiným žánrům literatury. Sturgeon argumentoval, že toto neplatí jen pro scifi, ale že se dá použít i na filmy, celou literaturu, spotřební zboží atd. Samozřejmě, tento zákon platí i na komiksy.
Malá odbočka: Dnes se občas někde problýskne že komiksy jsou pro děti a toto tvrzení se může směle posadit vedle myšlenky "většina scifi je odpad."
Sturgeonův zákon o tom, že 90 procent všeho je odpad, platí určitě i pro superhrdiny. A i když se to určitě nebude inteligentům líbit, i 90 procent intelektuálských komiksů je odpad.
Úkolem dobrého recenzenta je orientovat se v tomto chaosu a v článcích příslovečně rozeznávat zrna od plev. Zákon se dá použít také na tyto recenze. Zcela bez diskuse je i mých 90 procent článků co jsem napsal, odpad.
Bohužel se ve škole neučí, jak pěstovat kritické myšlení a úsudek. Proto vzniknul tento seznam několika možných nešvarů, díky kterým vznikají příšerné věci, které se nedají číst.
Jak poznat dobré články od těch špatných?
Kvalitní texty rozeznáte podle toho že v nich nejsou chybné myšlenkové postupy. Některé z nich jsem sepsal v tomto článku. Pro lepší čtivost jsou jednotlivé poklesky přiřknuty fiktivním osobám s bulvárním označením.
1) Tupý osel
Neumí pořádně česky a zvlášť mu nejde česká gramatika. Zmiňuje věci, které v recenzovaném komiksu vůbec nejsou nebo si je prostě s něčím spletl. Někdy dokonce vyjde najevo, že komiks nedočetl nebo nepochopil úplně základní věci. Své články po sobě nikdy nečte, dává je hned na první pokus a po dopsání ihned zveřejňuje.
2) Chytrálista se stylem
Je schopen psát správně česky, bohužel má mizernou stylistiku. Jeho záměrem je vypadat chytřejší, než opravdu je. Narozdíl od předchozího typu své články po dopsání čte, do textu ale přidává další a další věty, takže okamžitě vznikají složitě rozvětvená souvětí, která zabírají celý odstavec. Díky tomu pak z původně jednoduché recenze vzniká nepřehledný guláš s mnoha vedlejšími odbočkami. Autor unavuje čtenáře větami v dlouhých závorkách na několik řádků, u kterých se čtenář nevyzná, kde končí.Poznávacím znamením je také velké množství přechodníků ve špatných tvarech, v textu odkazuje na své předchozí články nebo myšlenky, bez jejichž znalosti nedávají celé pasáže smysl.
3) Fanatik
Všechno se mu naivně líbí. Uchylují se k úhybným manévrům, jako: "Komiksový film byl úspěšný, takže tenhle komiks musíte mít," nebo: "Když už máte pět dílů, ten šestý by vám chyběl."
Recenzovaný komiks je dokonalý.Pokud se v komiksu nachází slabé místo, bude ho obhajovat nebo bude chybu prostě ignorovat, jako kdyby tam nebyla. Jednotlivý sešit hodnotí v rámci celé komiksové série jako celek. Tím se slabé díly překryjí poukazem na to, že celkový průměr vyznívá dobře.
Recenzovaný superhrdinský komiks se: "Určitě bude líbit fanouškům tohoto superhrdiny," případně: "Komiks nesmí chybět ve vaší sbírce."
Za kritiku se nedá považovat věta: "Další díl vyjde až za dlouho."
Recenzent v tomto oddílu bývá často dost povrchní, takže třeba do závěrečného shrnutí na konci článku stručně uvede, že: "Komiks je dlouhý." Už se nikdy nedovíme, jestli bylo toto tvrzení myšleno pozitivně nebo v negativním smyslu.
O mnoho lepší není ani rozdělení těchto závěrečných bodů do tabulky se sloupečky rozdělené na plusy a mínusy. Takový seznam svádí ke sčítání a odečítání, což nás nutně dovede k chybným závěrům, protože jedna položka může být závažnější než jiná. Stačí do kladů nasekat víc banálních frází než do záporů.
4) Intelektuál
Fanatismus se nemusí týkat jen čtenářů superhrdinských komiksů. Zastánci intelektuálních komiksů píšou o tom, jak jsou superhrdinské komiksy pro děti, zatímco oni se věnují tomu pravému umění a podobné hlouposti. V pozadí jejich vážně míněné kritiky je pohrdání mainstreamemovými komiksy. Ve svém blábolu se tedy tváří objektivně, protože něco opravdu zkritizovali.
Dále se nabízí varianta: "Komiks je určen čtenářům tohoto komiksového kreslíře."
V článcích se mohou objevit pojmy jako: "Komiks zaujme pěti přesahy, dvěma myšlenkovými rovinami a osvítí nás tři poselství." Už se nedočteme, jaké konkrétně to jsou, a s vlastním názorem hodnotitele se nesetkáme.
5) Recenzent umělec
Existují tací, co sami nejlépe vědí, co v komiksu mělo být jinak: "Celému komiksu by slušely temnější odstíny." Servírují nám svoji verzi příběhu, která by podle nich měla větší úspěch nebo smysl. Jejich návrhy nám vlastně mají říct, že kdyby komiks vyráběli oni, vypadal by lépe.
Umělec, který to dotáhl ve svém fantazírování do mistrovské dokonalosti, pak dokáže i určovat, jaké povolání by měl autor komiksu vykonávat: "Kreslíř by měl vyměnit tužku za krumpáč."
Karel Čapek napsal: "Literární kritik radí spisovatelům, jak by dílo napsal on kdyby to uměl," což je vlastně definice recenzenta umělce. Nesouhlasím s Čapkem v tom že literární kritici dělají jen a pouze tuto chybu. Dělají jich víc. A také bych nesouhlasil s odsouzením práce kritiků protože jejich počínání má smysl když se dělá správně. Souvisí to s uměním dobře kriticky myslet a hodnotit. A také s odvahou mít svůj vlastní názor a umět si ho obhájit férovými postupy.
Závěr
Pokud mohu zmíněné chyby shrnout pak mají jedno společné. Jedná se prostě o hloupost. A někdy se potkáme i se sebevědomou hloupostí. O tom už něco věděl
Bertrand Russel, nositel Nobelovy ceny a jeho myšlenku potvrdili vědci pod názvem Dunning-Krugerův efekt. Ve zkratce jde o to, že hlupáci jsou sebevědomě jistí a chytří tiše pochybují. Hlupáci nevědí že jsou hloupí a ani to neumí na sobě poznat. A navíc si myslí jak jsou chytří. Vůbec nejsou schopni zjistit, že může být někdo chytřejší než oni.
Někomu mohou připadat že jsou to trollové. Jsou samozřejmě i takoví, ale pak existují i tyto případy, kdy to nedělají schválně.
Jediným řešením jak nepodlehnout Dunning Krugerovu efektu je vzdělání.
Vedlejší věc bývá, že někteří mohou o druhých náhodou zjistit, že jsou lepší, známější, chytřejší než oni sami. Závist je pak žene k tomu že se těchto lidí chtějí zbavit a tak na ně útočí. Místo toho, aby se od nich učili. Místo spolupráce a vytváření hodnot jsme svědky soupeření kdo je nejlepší.
Tento text původně vyšel dne 24/11/2004 pod titulkem "7 věcí co obsahuje kvalitní recenze" a toto je aktualizovaná verze.
Aktualizace 15/2/2023: Text byl dlouho offline a dnes byl upraven a uveden do stavu online.Nadpis byl upraven.Text byl chvilku online a je znovu offline.
Zdroj: Wikipedie, growjob.com
Aktualizace 15/3/2023: Text a nadpis byly upraveny. Text je znovu online. Nadpis byl obohacen o slovo aktualizace
