Dětem a dospívající mládeži se nabízejí pestré možnosti být organizováni podle svých aktivit a zájmů. Mnohé z těchto organizací začínají vydávat své vlastní věstníky a časopisy. Je zrušena cenzura (později zase částečně obnovena), takže záleží pouze na redakci, jakou náplň a jaké spolupracovníky si zvolí. Zavedená dětská periodika jsou ovšem ve výhodě, neboť jejich přispěvovatele tvoří většinou již fundovaní literáti a výtvarníci. Na stránkách Ohníčku, Pionýru-Větrníku, Sedmičky i ABC jsou otiskovány humoristické, dobrodružné a vědecko-fantastické komiksy tuzemských i zahraničních autorů. Přední čeští karikaturisté a ilustrátoři – Born, Franta, Brychta, Kristofori, Jelínek, Kalousek, Miler a jiní – dávají své moderní malířské cítění do služeb komiksového žánru. Výsledkem jsou rozmanitá, vtipná, originální a po výtvarné stránce vysoce kvalitní dílka.
Klubácké seriály však zůstávají konzervativnější; už proto, že v sobě nesou zakódovaný model Rychlých šípů (scénáristicky i výtvarně) a musí působit věrohodně a srozumitelně. Mnohé z nich se objevují v nově vzniklých časopisech (Zálesák, Skaut-Junák, Tramp, Rychlé šípy) a snaží se získat "své" čtenáře. Vzhledem k jiným, žánrově odlišným seriálům, to rozhodně nemají lehké.
Chlapci ze sídliště Zrzek a Hadži stopují spolužáka Jendu Drábka na jeho záhadných výpravách za město. Spřátelí se, a když z osidel kazisvětů Rangerů zachrání Robina, rozhodnou se založit klub časopisu ABC. Zvolí si název STRÁŽCI. Tak začala historie raketové posádky 89A (později GRP 0589), která se po necelém roce působení na stránkách ABC rozrostla ještě o pátého člena Káju. Duchovním otcem Strážců byl šéfredaktor časopisu Vlastislav Toman, výtvarné zpracování si vzala na starost Libuše Kovaříková. První série příběhů vycházela v letech 1967 –1970 a byla rozhodně nejvydařenější. Strážci se pak několikrát na stránky ABC vrátili, kresleni tentokráte Františkem Kobíkem. Tato pokračování poznamenaly stíny let sedmdesátých a osmdesátých: vstup do PO SSM, cvičení s Lidovými milicemi, návštěvy v kasárnách apod.
.
Co do délky trvání a popularity představují Strážci druhý (po Rychlých šípech) úspěšný pokus spojení imaginárního časopiseckého světa se skutečnou existencí čtenářských klubů. Kluby se v časopise pravidelně setkávaly se svými oblíbenými hrdiny a čerpaly zde náměty a nápady pro svou činnost. Na druhé straně byli zase scénáristé klubáckých seriálů inspirováni zážitky a zkušenostmi klubů skutečných, sdělených na setkáních nebo popsaných v kronikách a pravidelných hlášeních redakci. Opravdu, až Strážcům v ABC se podařilo navázat na hlasatelsko-vpředovské Rychlé šípy a zdařile propojit skutečnost s fikcí.
.
V. Toman netajil spřízněnost hlavních hrdinů s Foglarovou slavnou pětkou; vzor je však čistě formální.Strážci se v kreslených epizodách účastní akcí pořádaných redakcí ABC (soutěže, závody hurtovnic), letních klubařských srazů a táborů, střetávají se s jinými zájmovými partami (Vinetůovci, parta Tarzanů), nevyhýbají se dívkám (Vlaštovky, Kája a Milada), řeší citové problémy apod. Věhlas Strážců komiksových i literárních (objevují se i ve dvou Tomanových knihách) byl zasloužený.
V prosinci 1967 se v trafikách a stáncích PNS objevilo . nulté číslo nového, i v Brně vydávaného časopisu Zálesák (organizace stejného názvu se teprve rodila). Dvě poslední stránky časopisu byly věnovány kreslenému seriálu DRUŽINA JELENŮ (píše Zdeněk Chmel, kreslí Vlasta Toman, akademický malíř z Třebíče).
Úvodních šest pokračování (ještě v černobílém provedení se zeleným tónem), bylo vlastně historií vzniku party Rifles a teprve v sedmém příběhu vstoupila na scénu družina Jelenů. Od tohoto dílu byl seriál tištěn barevně (číslem 1, kterým začalo pravidelné měsíční vydávání) a s podstatně vyšší kvalitou Tomanových kreseb. Ve dvou ročnících Zálesáka se objevilo celkem 38 částí Jelenů. Družina v nich prožívala příběhy adekvátní poslání své organizace, které občas zpestří i zásahy "nepřátelské" party Rifles.
