Dva tisíce výtisků undergroundového Péráka Ondřeje Neffa bylo rozebráno, stejně jako (na opačném konci spektra stojící, alespoň co se oficiálnosti týče) comicsová zpracování starých řeckých bájí - Théseus a dvojdílný Odysseus nakladatelství Albatros. (Zejména Théseus má svým satirickým pojetím i kresbou Václava Kabáta k dětské knize poměrně daleko.)
.
Nejvýraznějšími počiny tohoto období jsou však dva samostatné comicsové časopisy pro mládež, Aréna kreslených příběhů a Kometa; ač oba otiskovaly původní české comicsy, Kometa si dokázala udržet přízeň čtenářů po delší dobu.
ARÉNA
Oba časopisy byly vedeny se snahou přinést svému jinak úzce specializovanému nakladateli vedlejší zisk - Arénu tisklo Pressfoto pro ČTK, Kometu vydávala Svépomoc, jinak tisknoucí formuláře, pohlednice a podobné materiály (později se osamostatňuje nakladatelství COMET). Neúspěch Arény lze přičíst na vrub - i přes delší dobu přípravy - zřejmě jak nižší kvalitě uveřejňovaných příběhů, tak i nepravidelnostem ve vydávání (časový rozdíl mezi pátým a posledním šestým číslem byl asi tři čtvrtě roku). Kometě se vyplatil jak pečlivější výběr seriálů, který přinesl své ovoce například v možnosti získat comicsy Saudkovy či Čermákem kreslené foglarovky, tak v pravidelné dvouměsíční periodicitě. Časopisu Aréna kreslených příběhů vyšlo celkem šest čísel, zatímco Kometa se udržela po čtyři roky - zaniká v roce 1992 s šestatřicátým číslem..
KOMETA
Kometa znamená v moderních dějinách českého comicsu významný zlom, jak svou intenzitou, tak kvalitou: šestatřicet čísel, několik speciálů, řada dalších vedlejších aktivit, široká paleta autorů a příběhů, trefně zaměřených na svou cílovou skupinu, zpočátku takřka neuvěřitelný náklad 250.000 výtisků. Bez nadsázky se dá říci, že Kometa po Čtyřlístku a Tomanových comicsech v ABC definitivně zformovala čtenářskou generaci, která později přijala například časopis CREW za svůj denní chléb.
Rozjezdová strategie Komety byla jasná - její atraktivitu od počátku držely Saudkem či Čermákem zpracovávané foglarovky. Celkem rychle se redakci Komety podařilo kolem sebe shromáždit okruh kreslířů, kteří jí dodali svůj punc - ať už to byl Jan Štěpánek (jehož později z plagiátorství obviněný talent zvládl jak Čapkovu Válku s mloky, tak Wildovo Strašidlo cantervillské), Jiří Grbavčic, který svou až filmově . detailní kresbou adaptoval dobrodružné povídky A. V. Friče nebo Otakara Batličky, spíš malíř než kreslíř Luboš Hlavsa, vynikající Vladislav Hanuš se svým Dračím letem, autor Mr. Sweeta, manhattanského detektiva Bof či kreslíř Kena Warda a později krátce Dynana Hypermana (a ještě později Bantama) Libor Páv. Objevuje se i později mnohem známější jméno Štěpána Mareše, jehož doménou byly spolu s Patrikem Krásným v Kometě horrory.
Comicsy se v Kometě střídaly hojně, a není divu, že i jinak kvalitní seriály měly své chybičky - nesignovaný seriál O bozích a lidech sice vynikal svým kresebným pojetím nad ostatní příběhy, ovšem přerušování uprostřed jednotlivých epizod mu jistě nedodalo na již tak dost obtížné čitelnosti; a třeba i celkem vydaření Křižáci troskotali na délce a komplikovanosti Sienkiewiczovy předlohy - mnohem kratší Král vlků jistě vzbudil v čtenářích zaslouženější ohlas.
.
Ovšem s přibývajícím "věkem" začíná kvalita Komety kolísat, noví (zejména mladí) autoři nedokáží udržet vysoký standard z počátku edice, kratšími seriály se tříštila kontinuita; přestože redakce rozjíždí slibnou mimopublikační činnost (Klub Komety, soutěže, v letech 1990 a 1991 spolupořádání Dní comics), ztrácí Kometa na čtenářském zájmu, až v roce 1992 zaniká.
. . .
Přístě: Po Kometě aAréně navážeme dalsími pilíři tohoto období: čekají nás Rychlé šípy, fenomén Kája Saudek a Člověk, zvaný Son.
Tento text vznikl jako absolventská práce při Vyšší odborné škole publicistiky v roce 2000 za odborného vedení Vladimírů Vokolka a Veverky.
