Westernová detektivka
Celá záležitost zpočátku vypadá jako nefalšovaná detektivka. Willer a Carson se seznámí s případem, vydají se pátrat (a nacházet) stopy, vyslýchají podezřelé. Jakmile narazí na přepokládaného viníka (je jím proradný indián Pablito), začíná pronásledování. Pablito je nakonec dostižen, avšak umírá, a tak i tato stopa končí do ztracena, neboť z předešlých dvou svědků se staly mumie a ze dvou Pablitových mexických kumpánů mrtvoly. Willer a Kit se však nevzdávají. Poslední Pablitova slova se zmiňovala o Údolí Obrů a právě tam se v dalších epizodách tohoto příběhu naši hrdinové vydají. Předtím si však dojedou pro podrobnější informace o tajemném amuletu a o Synech Slunce k příteli a netradičnímu vědátorovi El Moriscovi…
Bonelli a Letteri
. Scénář poutavého příběhu napsal sám „otec zakladatel“ Gianluigi Bonelli (1908-2001), tvůrce postavy neohroženého rangera. Jde o klasický příběh, jehož akce jsou profesionálně dávkovány, prostředí se neustále mění a mezi jednotlivé bitky a přestřelky autor zařazuje oddechové mezičasy, kdy naši hrdinové vtipkují nebo promýšlejí další pátrání. Vše je naplánováno zkušenou rukou tak, že se čtenář rozhodně nenudí (ale ani nemusí příliš přemýšlet). Samotný příběh zaujal dokonce i filmové producenty a byl podle něj v roce 1985 natočen film Tex e il signore degli abissi (Tex a Pán Temnot).
Kresba komiksu jde na vrub italského kreslíře Guglielma Letteriho (nar. 11. ledna 1926 v Římě), který se věnuje sérii Tex od roku 1964 a je grafickým otcem postavy egyptského učence El Morisca. Tex Willer je v jeho podání zralý pětatřicátník, jehož mladistvé rysy dávají v řadě obrázků tušit, že jej obtížný úkol ve skrytu duše vlastně velice baví. Doprovází jej tentokrát pouze věrný pard Kit Carson a ani ten nevypadá příliš staře, přestože se jeho pokročilý věk projevuje mrzoutstvím a pesimistickými průpověďmi. Kresba je realistická a nesmírně přehledná.
Překlad nebo převyprávění?
. Co mě však mírně řečeno vyvedlo z konceptu, je český překlad, či spíše víc než volné české převyprávění. Porovnáním s původní italskou předlohou (příběh poprvé vyšel v březnu roku 1969 ve 101. sešitku série) jsem objevil celkem 153 nepřesností! Od originálu se především liší styl překladu. Je pravda, že naši pardi mluví drsným jazykem a o nějaké to drsnější zaklení („Hrome!“, „Tisíc láter“, „Proklatě!“) není u nich nikdy nouze. Jinak ale mluví přísně spisovně! Není proto důvod po pražsku psát „No to je zlej sen!“ (str. 32) ani „Zkus ještě jeden podobnej vtípek...“ (str. 33) apod., když se italský originál striktně přidržuje spisovné italštiny. Vedle jistého množství zdařilých převodů mě například zarazila tato extempore: komentář „Rimasti soli, i due pards non perdono tempo nel frugare ovunque, in cerca di indizi che possano far luce sulla intricata vicenda ma, circa mezz’ora dopo, devono desistere...“ (str. 37) by se dal přeložit asi takto: „Když pak zůstali sami, dali se oba pardi ihned do hledání indicií, které by mohly objasnit tuto zamotanou záležitost. Ale po půlhodině se museli vzdát...“. Místo toho najdeme v českém . vydání tento text: „Když se všichni rozešli, zůstali Tex a Carson o samotě a dali se do prohledávání Bedfordovy kanceláře. Bohužel ani hodina usilovného hledání nepřinesla kýžený výsledek...“ Abych příliš nezdržoval, uvedu ještě jeden markantní příklad - na str. 77 Tex říká: „Conocso bene lo spagnolo e se ti azzardi a dire un’altra insolenza ti faccio una iniezione di piombo caldo in quella tua brutta testaccia! Claro?“, což znamená: „Mluvím dobře španělsky, takže zkusíš-li říci ještě jednu nadávku, narvu ti horké olovo do tvé škaredé kebule! Jasné?“ V českém vydání však čteme: „I když na to možná nevypadám, tak mi španělština nedělá problémy, takže zkus vypustit ještě jednu nadávku z té své nevymáchané huby a nacpu ti do ní hlaveň tohohle železa!“ Snad tyto dvě typické ukázky postačí…
Celá záležitost zpočátku vypadá jako nefalšovaná detektivka. Willer a Carson se seznámí s případem, vydají se pátrat (a nacházet) stopy, vyslýchají podezřelé. Jakmile narazí na přepokládaného viníka (je jím proradný indián Pablito), začíná pronásledování. Pablito je nakonec dostižen, avšak umírá, a tak i tato stopa končí do ztracena, neboť z předešlých dvou svědků se staly mumie a ze dvou Pablitových mexických kumpánů mrtvoly. Willer a Kit se však nevzdávají. Poslední Pablitova slova se zmiňovala o Údolí Obrů a právě tam se v dalších epizodách tohoto příběhu naši hrdinové vydají. Předtím si však dojedou pro podrobnější informace o tajemném amuletu a o Synech Slunce k příteli a netradičnímu vědátorovi El Moriscovi…
Bonelli a Letteri
. Scénář poutavého příběhu napsal sám „otec zakladatel“ Gianluigi Bonelli (1908-2001), tvůrce postavy neohroženého rangera. Jde o klasický příběh, jehož akce jsou profesionálně dávkovány, prostředí se neustále mění a mezi jednotlivé bitky a přestřelky autor zařazuje oddechové mezičasy, kdy naši hrdinové vtipkují nebo promýšlejí další pátrání. Vše je naplánováno zkušenou rukou tak, že se čtenář rozhodně nenudí (ale ani nemusí příliš přemýšlet). Samotný příběh zaujal dokonce i filmové producenty a byl podle něj v roce 1985 natočen film Tex e il signore degli abissi (Tex a Pán Temnot).
Kresba komiksu jde na vrub italského kreslíře Guglielma Letteriho (nar. 11. ledna 1926 v Římě), který se věnuje sérii Tex od roku 1964 a je grafickým otcem postavy egyptského učence El Morisca. Tex Willer je v jeho podání zralý pětatřicátník, jehož mladistvé rysy dávají v řadě obrázků tušit, že jej obtížný úkol ve skrytu duše vlastně velice baví. Doprovází jej tentokrát pouze věrný pard Kit Carson a ani ten nevypadá příliš staře, přestože se jeho pokročilý věk projevuje mrzoutstvím a pesimistickými průpověďmi. Kresba je realistická a nesmírně přehledná.
Překlad nebo převyprávění?
. Co mě však mírně řečeno vyvedlo z konceptu, je český překlad, či spíše víc než volné české převyprávění. Porovnáním s původní italskou předlohou (příběh poprvé vyšel v březnu roku 1969 ve 101. sešitku série) jsem objevil celkem 153 nepřesností! Od originálu se především liší styl překladu. Je pravda, že naši pardi mluví drsným jazykem a o nějaké to drsnější zaklení („Hrome!“, „Tisíc láter“, „Proklatě!“) není u nich nikdy nouze. Jinak ale mluví přísně spisovně! Není proto důvod po pražsku psát „No to je zlej sen!“ (str. 32) ani „Zkus ještě jeden podobnej vtípek...“ (str. 33) apod., když se italský originál striktně přidržuje spisovné italštiny. Vedle jistého množství zdařilých převodů mě například zarazila tato extempore: komentář „Rimasti soli, i due pards non perdono tempo nel frugare ovunque, in cerca di indizi che possano far luce sulla intricata vicenda ma, circa mezz’ora dopo, devono desistere...“ (str. 37) by se dal přeložit asi takto: „Když pak zůstali sami, dali se oba pardi ihned do hledání indicií, které by mohly objasnit tuto zamotanou záležitost. Ale po půlhodině se museli vzdát...“. Místo toho najdeme v českém . vydání tento text: „Když se všichni rozešli, zůstali Tex a Carson o samotě a dali se do prohledávání Bedfordovy kanceláře. Bohužel ani hodina usilovného hledání nepřinesla kýžený výsledek...“ Abych příliš nezdržoval, uvedu ještě jeden markantní příklad - na str. 77 Tex říká: „Conocso bene lo spagnolo e se ti azzardi a dire un’altra insolenza ti faccio una iniezione di piombo caldo in quella tua brutta testaccia! Claro?“, což znamená: „Mluvím dobře španělsky, takže zkusíš-li říci ještě jednu nadávku, narvu ti horké olovo do tvé škaredé kebule! Jasné?“ V českém vydání však čteme: „I když na to možná nevypadám, tak mi španělština nedělá problémy, takže zkus vypustit ještě jednu nadávku z té své nevymáchané huby a nacpu ti do ní hlaveň tohohle železa!“ Snad tyto dvě typické ukázky postačí…
