. V něm si nevytkl za cíl nic menšího než podniknout zdrcující a jaksi konečný útok na klasické dílo antisemitismu – Protokoly siónských mudrců. Jako syn židovských imigrantů měl k tomu dobrý důvod. Tento plagiát, vytvořený koncem 19. století tajnou službou v carském Rusku, tzv. Ochranou, je dodnes čten, vydáván a považován za přesvědčivý důkaz o židovských spádech a plánech na ovládnutí celého světa. Poprvé se objevil v roce 1897, kdy se konal první sionistický kongres ve Švýcarsku, ruské tajné služby jej ale masově rozšířily až po revoluci v roce 1905 ve snaze nalézt obětního beránka, na nějž by bylo možné svrhnout odpovědnost za revoluční neklid. Do několika týdnů od vydání se strhly pogromy.
Zdroj textu přitom se Židy neměl nic společného. Tajná policie Mikuláše II. zneužila traktát francouzského satirika Maurice Jolyho Dialog v pekle mezi Machiavellim a Montesquiem, který pojednával o obecných mechanismech moci, skrytě útočil na Napoleona II. a Židů si vůbec nevšímal. Podvrh byl odhalen velmi brzy, ale džina vypuštěného z láhve se již nikdy nepodařilo zahnat zpět. Londýnské The Times například ve 20. letech rozsáhle informovaly o neautentičnosti textu, ve stejném roce se ale Britské ostrovy dočkaly několika vydání Protokolů. Netřeba zdůrazňovat, s jakým zaujetím si v knize listovali Adolf Hitler a Henry Ford.
. Dlužno říci, že Eisner žádá po komiksovém médiu v případě Spiknutí maximum – chce přinést definitivní důkaz, že pamflet je literární krádež a padělek. Není to úkol snadný. Protokoly vznikly na složitém historickém pozadí a autor musí mnohé vysvětlovat, leccos zjednodušovat. Jeho geniální souhra kresby a slova se díky tomu nemůže naplno rozvinout, přesto jde o fascinující četbu. V jedné chvíli dokonce opouští kresbu úplně a v 17stránkové pasáži staví vedle sebe synopticky text Protokolů i Dialogu, aby bylo jasné, jak špatně, otrocky a zlovolně carští manipulátoři knihu zneužili.
Je pravda, že nad celým projektem s předmluvou, kterou napsal Umberto Eco, visí otázka, proč bylo třeba volit komiksovou formu, když kauza neslibuje nic lákavého, rozuměj akčního, ke kreslení. Stejně tak Spiknutí nedokázalo úplně odpovědět na otázku, v čem spočívá rafinovaná moc plagiátu. V každém případě ale představuje velmi solidní příspěvek k demontáži Velké Lži.
