(Nejen) tyjátr v SÚZE
. Akci otevřel (a uzavřel) mírně rozpačitý divadelní kus, v němž převažovalo nadšení (v předních řadách dokonce i u diváků!) nad zkušeností. Vnitrokmunitní duch vůbec sálal z celého „podujatia“, výsledné měřítko nicméně dalece přesáhlo akcičku „chlapi sobě“. Stěny zdobily kresby i celé comicsy, stolky obsazovali hráči karetní i deskoví (včetně těch tradičních japonských), kreslilo, malovalo, kaligrafovalo a skládalo se na mnoha workshopech ostošest, mezi davy fanoušků se promenovala jak kimona s meči, tak kostýmy z mang a anime. Podstatná část publika okupovala monitory a displeje s hrami, závan ustřelené japonské zábavy přinesly soutěže v Cosplayi nebo Dance dance revolution. I v několikaproudém programu ale tu a tam zbýval čas na čaj nebo pivko v místním divnobaru… . České zastoupení representovaly přednášky Vojty Čepeláka, Tomáše Hibiho Matějíčka a Františky Vrbenské, diskuse s hybateli brněnské scény a debata s rozšířenou redakcí magazínu CREW. Soudě podle dotazů z publika, umístění v programu a závěrečného ocenění, přesáhl crwavý import na Slovensku hranici kultu, a na slova Jiřího Pavlovského nebo Štěpána Kopřivy se čekalo jako na zvěstování proroků.
A co comics?
. Celou akcí se nicméně prolínaly jisté rozpaky z názvu a jeho naplňování. Nebylo k přehlédnutí, že většinu programu zabíraly anime projekce a přednášky, zájem se soustředil na hry – a tak kdo očekával koncentrát bublin, mohl být jejich ředěním zklamán. Nařknout ale organizátory z alibismu by bylo neupřímné – podtitul festivalu zněl jasně: „medzinárodný festival comicsu, japonskej kultúry, hier, anime a filmov“. I tak bylo comicsu věnováno prostoru dostatek – kromě nepřetržitého běhu přednášek visely kresby v galerii, na panelech i po schodištích, a svůj stánek rozložila i bratislavská speciálka Brloh. (A kromě toho, už zběžné porozhlédnutí ukázalo, že na mangu víc letí holky…)
A co my?
. Akce se dá jen stěží nesrovnávat s domácím comiCZconem (ale i s jinými cony, samozřejmě). Nevýhodou – pro nefanoušky nebo přespolní – byla stejně jako v případě Mlejna lokalisace na okraji města; ovšem je zřejmé, že podobně velkokapacitní prostory by se v centru sotva zaplatily. Oproti comiCZconu více než šestinásobná účast ukazuje na trend, který se Comics Salonu podařilo nasadit, a bez něhož se návštěvnost českého bratříčka zvedne jen stěží: pokud se comicsové ghetto neotevře alespoň „sousedním“ subkulturám, zůstane v isolaci. Samozřejmě zdaleka ne všichni návštěvníci CS přišli za comicsem – být jim ale protivný, nepřišli by nejspíš vůbec, a tak je podobná „inseminace“ jedině záslužná… Neméně inspirativní je počet sponzorů a partnerů CS. Nízkorozpočtové fanouškovství možná stmeluje scénu, ale nedostatek peněz je důsledkem nedostatečné píle v tomto směru. A CS ukázal, že sponzory se najít dá… Chvályhodné bylo i zastoupení zahraničních autorů – i když se nejednalo o celebrity, jejich autorsky vyhrocená tvorba mnohdy ukázala, že se naše středoevropské scény mají ještě co učit…
P.S. Po návštěvě Brlohu a Stoky jsme s Honzou Samohejlem (-was-) došli k závěru, že za isolaci českého comicsu mohou kanály.
