Hra na Hanu
. Hana a Hana. Dvě puberťačky z velkoměsta, které komentují dění kolem sebe. Tak je známe z časopisu Reflex, kde mají svůj domov a kde už se počet vydaných stripových dílů začíná počítat na stovky. Každý se skládá ze čtyř obrazových políček, z nichž většinou dobrá polovina bývá stejná. Všechna pokračování mají pointu či alespoň celkové vyznění, myšlenku.
„Hana a Hana jsou svébytným česko-slovenským projevem, a už proto si zaslouží ocenění. Pokud Milošové neusnou na vavřínech a budou Haničkám věnovat stejné úsilí jako v knize druhé, mohli bychom se ještě dočkat milých překvapení.“
Richard Klíčník, iliteratura.cz
. Je přitom zcela zbytečné trýznit se otázkou, komu jsou Hanky určeny. Je úplně jedno, jedná-li se o pohled dnešních teenagerek na svět očima pětatřicátníků, generační výzkum konzumní společnosti či prostě zrcadlo toho, jací současní –náctiletí doopravdy jsou. Hana a Hana totiž sice na první pohled hrají svými rádoby filozofickými debatami o nijak podstatných tématech a důrazem kladeným na textovou složku především pro intouše, ale ve skutečnosti před sebou máme spíše pouhopouhou roztomilou hříčku autorů. Jakoby strip parodoval sám sebe, kresba najednou nabývá dominantního postavení a vynikají jednotlivé vtípky v dialozích. I proto je tiskne společenský magazín Reflex, který si v podobných úletech zdá se libuje, což dokazuje především v případě Zeleného Raoula.
Být Hanami… či nebýt?
. Hany mají (logicky) úspěch. Množstvím humorných situací působí jako komický strip, zároveň se téměř formou psychologické studie pokoušejí dobrat podstaty života kolem sebe. Své si v nich najde každý: hloubavý psycholog lidské duše i zhulenec po víkendové pařbě - záleží, z jaké stránky se na ně dívají. „Jsem zvědav, kam budou směřovat. Jestli se dají na kariéru modelek, nebo půjdou studovat psychologii, to se teprve uvidí.“ Miloš Gašparec v rozhovoru na jedinak.cz
To všechno by však nestačilo, nebýt skvělé kresby. Hana a Hana je především hodně dobře udělaný komiks. Po vizuální stránce možná naprosto dokonalý. Styl Miloše Gašparece je minimalistický – častokrát si vystačí s křížky místo očí – ale účelný. V mnohém evokuje mangu (jejíž vliv autor bez okolků přiznává), ale především: záměrně či nikoliv, je prolezlý erotikou a sexem doslova k puknutí. Gašparec moc dobře ví, z jakého úhlu zabrat ženské tělo tak, aby – byť v póze zcela neerotické – působilo maximálně smyslně. Nebere si přitom žádné servítky, tu šmíruje pod sukněmi, onde leze do výstřihů, asistuje ve sprchách. Navíc se spousta příběhů točí kolem čtenářsky vděčných témat jako jsou puberťácké lásky, pornografie či lesbický sex; prostě dokonalá pastva pro oči.
Hanlist
Prolog (6 stran)
Komiksový příběh, kde obě hrdinky zavítají do lunaparku a tam navštíví stan, v němž vyzkouší virtuální realitu. Nasadí si přilby a … stanou se hlavními hvězdami komixu!
Ty vogo! Kdo je kdo (12 stran)
Na každé straně se postupně představují Hana, Hana, brácha, Majk, dýdžej, Hilda, Radek, David, Dana, Voloďa, Milada (Samantha) a Klára.
Inzerát (7 stran + 1 strana obálky, k nalezení i na www.comics.sk pod názvem Vánoční speciál)
Uzavřený příběh o jednom nepovedeném konkurzu a jedné povedené odplatě.
1989 (6 stran + 2 strany obálky)
Uzavřený příběh o tom jak by Hanky vypadaly za sametové revoluce před šestnácti lety.
2005 (37 stran + 1 strana obálky)
Hlavní část knihy obsahující jednotlivé reflexácké stripy. Majkovy fantazie (25 stran + 1 strana obálky, k nalezení i na www.comics.sk pod názvem Erotický speciál) Uzavřený příběh, ve kterém se pomocí internetové databáze Hana s Hanou snaží dešifrovat Majkovy hříšné myšlenky.
Epilog - 2 strany
Holky se opět vracejí do reality. Myslíte, že se v hypnotickém spánku svlékly?
Hana na Hany?
Již jednou jsme zde zmiňovali Zeleného Raoula – vraťme se k němu proto i v případě závěrečného ortelu. Kdo totiž bude Haničky také brát vážně, nemusí je vůbec číst a ušetří si nervy rozčilováním a nepochopením. V opačném případě však na čtenáře čeká satiricky ztvárněný, roztomilý svět pubertální mládeže, který rozhodně pobaví.
