. Celá kniha je vyvedena v decentní plátěné vazbě s potiskem, která spolu s podélným formátem dodává tušení něčeho nevšedního. Bezpochyby může takové provedení nejednoho fanouška komiksu odradit, což je ale dobře, protože Kontraband pro každého není.
Uvnitř se nachází osm komiksů podle osmi písní kapely a podíleli se na nich Jan Turnovec, Silvie Gajdošíková, Jiří Zimčík, Matěj Němeček, Petr Včelka, Jana Soppé, Adam Pelda a Jan Bažant. Autoři měli při výběru textů volnou ruku, a tak se každý se svým textem popral po svém. V tom možná vězí největší slabina celého sborníku. Ono převádění jednoho média do druhého má svoje úskalí.
První je Road Movie Honzy Turnovce, který nasadil - oproti experimentům z Potu - opravdu fajnový styl skicové malby. Autor se vzdal veškerých textů a vypráví svůj příběh výhradně za pomocí obrazů a piktogramů. Příjemné překvapení. Druhá Silvie Gajdošíková s Lanem, co k nebi nás poutá, mě hned upoutala originálním výtvarným zpracováním hojně využívajícím grafického designu a počítačového prolnutí kresby a fotografie. Bohužel se dopouští jedné velké chyby, a tou je duplikace textu a obrazu. Veškeré texty jen opakují to, co už je v povídce řečeno jinými výrazovými prostředky a svým způsobem celé dílo shazují. Škoda, mohlo to být lepší.
. Jirka Zimčík se rozhodl zakoketovat si s gangsterkou v povídce příznačně nazvané Historka z podsvětí, ve které předvádí svůj jedinečný retrostyl, tentokrát v navýsost chutné podobě. Svým obrazům dává prostor a čtenář má tak možnost si jednotlivá okénka opravdu labužnicky vychutnávat. Jedinou skvrnkou na kráse je, že se celá povídka přísně drží celého libreta, a to i včetně textů. Přepracovat do zimčíkovského stylu i scénář a bubliny mohlo přinést ještě lepší výsledek.
Jedním z vrcholů celé knihy je i přes svůj malý rozsah velkolepá povídka Na širém moři Matěje Němečka, který se s nabídnutým tématem nepáral a udělal si to pěkně po svém. V podstatě námořnickou píseň Matěj předělal na opulentní sci-fi drama o boji posádky solární nákladní lodi o holý život. Zajímavá je změna výtvarného stylu oproti Johnovi Doe, kde lehkou linku nahrazuje jemné šrafování bílou barvou na černém papíře s občasnými plnými plochami. Samotný námět je vytěžen do maxima a je z něj i vytvořena chytrá pointa. Ostatně hláška “Hope, chci se dát hybernovat”, mě po předchozím přečtení textu písně úplně dostala. Skvělé, bez výhrad.
. Zajímavým způsobem se vrhl na svého Trosečníka Petr Včelka. Místo převedení písně do komiksu, se rozhodl její text ilustrovat, což je ostatně obor, který Petr v současné době studuje. A o tom, že mu to jde výborně, nemůže být pochyb. Sice se tak dostal mimo oblast komiksu, ale stojí to za to. Výtvarně nejlepší zážitek z celé knihy. Pokud bychom měli mluvit nejen o převedení textů písní, ale i celého stylu hudby Trabandu, pak by se mu svým pojetím asi nejvíce blížila Jana Soppé v povídce Cirkus Praha. Živá a hravá kresba ve spojení s uvolněnou formou mi hudební žánr kapely - něco mezi klasickým českým androšem a balkánskou dechovkou - dokázala evokovat. Výsledek je jiný než ostatní příběhy, a jde dobrým směrem.
Největším zklamáním celé knihy je V čekárně u doktora Adama Peldy. Nejen, že kreslíř zaplnil pouhé dvě stránky, ale i ty dokázal odfláknout. Na první dokonce jenom střídá metodou “copy nad paste” dva obličeje, které doplňuje chabým letteringem. Přitom Pelda atmosféru udělat umí, ale výsledný tvar vypadá šitý hodně horkou jehlou. Zásah editora by byl na místě, vždyť v tom spočívá jeho funkce. Nejde jen o to autory oslovit, ale někam je i dovést.
. Na závěr je tu naštěstí Honza Bažant se svojí hříčkou Jak to všechno pěkně roste. Je to obdobný případ jako u Matěje Němečka - ti dva jsou ostatně spolužáci z DAMU -, kde předloha slouží jenom jako námět svobodomyslnějšího a perfektně zpracovaného komiksu, text písně je převedený do opravdu vtipné roviny. Honza je nejen dobrý kreslíř, ale i stylizátor a svými drobnými kresleným vtípky pokračuje v odkazu Káji Saudka. Naštěstí však zcela po svém.
Pokud se na Kontraband podíváme jako na celek, pak jsou tu skvělí a originální Němeček s Bažantem, výtvarně šikovní Turnovec, Zimčík a Včelka, atmosféře celé kapely se blíží svým pojetím Gajdošíková se Soppé a trochu nešťastný Pelda. Coby puzzle to do sebe moc nezapadá, ale na druhou stranu je to odvážný projekt, který se rozhodl jít jinudy. Místy jsou tu komiksy klasické, místy jen brousí hranu tohoto média či ji úplně opouštějí. Kdo má rád český komiks a experimentální projekty, ať neváhá. Ti druzí raději opatrně.
