Strůjci letošního comicsového programu byli Tomáš Hibi Matějíček a Marek „Mára“ Pokorný, autor například Márastripu na comx.cz nebo brilantního seriálu Gobius Capito z denníku 24. Autorský dvoutakt vytvořil do festivalového deníku marionetový strip Dřevo v duši, jehož hrdiny byli – s ironií comicsu vlastní – Honza, sice král s půlkou království, ale pořád ještě Hloupý, depresivní Kašpárek, fiflena Princezna, zbitý, šišlající drak a trpaslík (nebo trpaslice?).
. . .
Na tento strip navazoval otevřený workshop Scrabblecomics – ve foyer hlavního promítacího sálu byly umístěny výstavní panely, na něž měli návštěvníci možnost lepit předkreslená comicsová políčka s postavami ze stripu, dopisovat do nich text a vytvářet tak vlastní příběh – a přímo se tak stát spolutvůrcem světa zhrzených loutek…
.
. Záměrem bylo jednotlivé příběhy propojit skrze konkrétní políčka, podobně, jako se kříží slova ve Scrabblu nebo v křížovce; to se návštěvníkům dařilo tu více tu méně, a neskončit aktivita na nedostatku samolepek, pravděpodobně – jak ukazuje oněch pár zdokumentovaných pokusů – bychom se dočkali pestrých výsledků…
PĚKNĚ VYBARVENÁ KARKULKA
Kromě comicsů pro dospělé ovšem patřila podstatná část doprovodného programu i dětem – jejich comicsovou průvodkyní byla Červená Karkulka. Ovšem žádné tintítko a potrava pro vlky – naopak, sebevědomá mladá dáma, která se jen tak nějakou lesní zvířenou nedá zahanbit.
. . .
Cca na hodinu připravený program pro školy byl koncipován jako vhled do práce comicsového studia. Práci na scénáři zastupoval Karkulčin příběh, rozstříhaný na jednotlivá políčka: úkolem malých scénáristů bylo ho sestavit do fungující podoby, podobně jako puzzle – jen namísto jednoho obrázku se skládal celý děj.
. Druhou fází byla samozřejmě kresba – to už byly k disposici velké formáty, na nichž byl příběh zkopírován celý. Tedy s vynechaným – již tak dost alternativním – koncem, který už byl zcela v rukou a pastelkách čerstvě vzniklých comicsových studií. Některá z nich setrvala u klasického konce s myslivcem, jiná se naopak chytla snadno se nabízející pointy: Karkulka sežere vlka. Mnohé adaptace se ale zcela odpoutaly, a tak prázdná políčka zaplnila i Karkulka Barevná, tarantinovský lesní masakr nebo ryzí fantasie, v níž se postavy zvětšovaly, zmenšovaly, potkávaly samy sebe nebo se propadaly do jiných světů… Závěrem pak musela jednotlivá studia – s představou, že jejich dílo bylo oceněno, a při přebírání ceny je třeba předstoupit před diváky – výsledky své práce presentovat.
. . .
S pedagogickou dopomocí doprovázejících učitelů a jednoho festivalového dobrovolníka se podařilo zvládnout i přes 40 dětí naráz; příběh tolik známý, a přeci náhle nový dokázal upoutat, a i přes místy ostýchavější rozjezdy vznikly i docela odvážné varianty… Výsledek byl veskrze positivní na všech stranách, a tak se můžeme už teď těšit, co přichystá ročník následující…
