. Johna Constantina známe jako blonďatého cynického mága v baloňáku, jehož největší zálibou kromě flašky whisky je jedna krabička cigaret zhruba tak na hodinu. Ačkoliv ho hrál ve filmu Keenu Reeves, nevypadá tak. Navíc Reeves neumí moc přesvědčivě kašlat, zatímco comicsový Constantine se věnuje vykašlávání dehtu z plic velmi markantně. Dokonce měl jeden čas i smrtelnou rakovinu, ale dostal se z toho. Inu kouzelník. Navíc ho jako stíny pronásledují duše těch, za jejichž smrt je zodpovědný. Čas od času se ukážou, aby mu připomněly, že na něj čekají, až nastane den jeho smrti. Postavu Constantina značně přitvrdil a vyšperkoval Garth Ennis a Hellblazer se náhle stal jednou z vlajkových lodí té tvrdší odnože DC, tedy Vertiga (kde třeba pšenka z kukuřičných polí kvetla další ennisovské krvárně, Preacherovi).
Constantine v lochu
V booku Těžké časy vyměnil Constantine starou dobrou Anglii za zemi doopravdy neomezených možností, tedy za Spojené Státy. No a také vyměnil baloňák za mundůr s nápisem „county jail“. Ano, celou dobu bude smrdět v lapáku, kde je zavřenej za vraždu. Zatímco v minulé knize střílel do démonů brokovnicí a sekerou čtvrtil malé děti, v tomto bude muset předvést celou škálu nejrůznějších špinavých triků, aby uchránil svoji kůži a především zadnici. Bloňďák za mřížemi, kde se vyskytují namakaní svalovci různých pletí, to nemívá moc lehké. Stačí málo a začíná to tím, že mu vytřískají všechny zuby, aby…
V booku Těžké časy vyměnil Constantine starou dobrou Anglii za zemi doopravdy neomezených možností, tedy za Spojené Státy. No a také vyměnil baloňák za mundůr s nápisem „county jail“. Ano, celou dobu bude smrdět v lapáku, kde je zavřenej za vraždu. Zatímco v minulé knize střílel do démonů brokovnicí a sekerou čtvrtil malé děti, v tomto bude muset předvést celou škálu nejrůznějších špinavých triků, aby uchránil svoji kůži a především zadnici. Bloňďák za mřížemi, kde se vyskytují namakaní svalovci různých pletí, to nemívá moc lehké. Stačí málo a začíná to tím, že mu vytřískají všechny zuby, aby…
Postava Johna Constantina se poprvé objevila v Bažináčovi, duchovním otcem je samotný Alan Moore. U nás se poprvé objevuje v jedné z kapitol Sandmana v Preludiích a Nokturnech.
. Zatímco scénáře Briana Azzarella jsou drsné a studené, plné nervy drásající černoty, kresba Richarda Corbena se vyznačuje dokonalou plasticitou. Jak prostředí, tak především plasticitou charismaticky šílejících tváří. A jak to šlape těmto dvěma autorům dohromady? Velmi slušně, ale dost záleží na vkusu čtenáře. Hlavní kámen úrazu totiž není těžce valící se scénář, ale kresba. Ta je do takové míry osobitá a ne-mainstreamová, že zkrátka není každému stravitelná. Briana Azzarella známe třeba z Crwe, kde je podepsán u sérií Flinch či 100 kulek. Je váženou persónou v branži, takže zas tak moc nepřekvapí, že do jeho rukou byl svěřen samotný Superman. Pokud jeho předchůdce v sérii, Garth Ennis, byl král zábavného násilí a hlášek, u Azzarellových příběhů musíte přemýšlet. Čtenáři ne vždy vše podstatné docvakne na začátku, ale třeba až při několikanásobném přečtení jej ovane mrazivý vítr poznání. A pak jen zírá nad povětšinou značně morbidní promyšleností scénáře. Samozřejmě že si Azzarello nemohl nechat ujít svoji proslulou černočernou promakanost příběhu, který se odehrává v brutálním lapáku. Tento book je sestaven ze zcela prvních Azzarellových sešitů po tom, co od Ennise Hellblazera přebral.
Pozorujeme nově příchozího mukla Constantina v situaci, kdy se musí dost ohánět a použít vše možné, aby si jednotlivé gangy vězňů udržel od těla. Jenže John je značně nenasytný, tak posléze rozehrává svoje vlastní hry, s cílem ovládnout věznici. V příběhu lze najít zlomový moment, kdy končí adaptace na nové prostředí a úhybné manévry před nadržeností spoluvězňů nahrazují nenápadné intriky s cíleným se vysmíváním každému. Pro cynika Constantina vlastně nestojí za pohled ani ti, co s ním bručí, ani bachaři. Constantine rozdmýchává brutální vězeňskou vzpouru, proti které je ta v Takových normálních zabijácích slabým odvarem cibulačky. Scénáristovy drsné a zábavné vychytávky, jako třeba kolektivní halucinace vězňů, kteří v jednom z nich vidí vnadnou prsatou černošku, je až mrazivá. Další legráckou je provázanost prostředí s předchozími Azzarellovými projekty. Tak se objeví agent FBI Turro, se kterým jsme se na stránkách Crwe setkali už víckrát (vzpomínáte na Potravní řetězec?). Ani v oblasti suchých hlášek se Azzarello nenechává zas tak nějak moc od Ennise zahanbit. Nade vším, nad gangy vězňů i sadisticky vypočítavých bachařů ční tichá a nepsaná hrozba v podobě majestátního těžkého dřevěného křesla s elektrodami.
. Kapitola sama pro sebe: Corbenova kresba
S Azzarellem začal na Hellblazerovi pracovat Richard Corben (Den). Následně ho nahradil další vyznavač temnoty na comicsových stránkách Marcelo Frusin (cestu Constantina z věznice jsme ostatně mohli sledovat v Crwi2 č. 4. Osobitost Corbenovy kresby je opravdu markantní, oceníte ji především při několika násobném přečtení. Skvělý smysl pro detail, jen lehké naznačení v rohu rámečku a hned je jasné, že právě dochází ke znásilnění, či nenápadnému temnému rituálu. Pozorujeme nějaký nevýrazný úkon, který bude mít v pozdějším ději důležitou odezvu. Propracovaná plasticita především obličejů zvýrazněná tím, že na celé postavě se kreslíř především zaměřuje na hlavu. Prokreslené šílené škleby vás nenechají na pochybách, že tady v tom vězení není nikdo normální. Povedené rozlišení jednotlivých skupin gangů, ať muslimové, motorkáři či třeba Portoričani, na všech nacházíme prvky odlišných kultur. Přesto se docela značné skupině lidí tento Hellblazer znelíbil právě díky Corbenově kresbě. Jedná se čistě o otázku vkusu a zvyku. Někomu se zkrátka ty velké hlavy, malé ručičky a ošklivě se šklebící obličeje mohou zajídat, ale já hlasuji pro originalitu. Možná že kresbu trochu sráží poněkud všední a vágní coloring. Na druhou stranu ruku ruce kvalitnímu comicsu jde parádní a přisprostlý překlad Štěpána Kopřivy. Parádní bonusem jsou obálky Tima Bradstreeta.
S Azzarellem začal na Hellblazerovi pracovat Richard Corben (Den). Následně ho nahradil další vyznavač temnoty na comicsových stránkách Marcelo Frusin (cestu Constantina z věznice jsme ostatně mohli sledovat v Crwi2 č. 4. Osobitost Corbenovy kresby je opravdu markantní, oceníte ji především při několika násobném přečtení. Skvělý smysl pro detail, jen lehké naznačení v rohu rámečku a hned je jasné, že právě dochází ke znásilnění, či nenápadnému temnému rituálu. Pozorujeme nějaký nevýrazný úkon, který bude mít v pozdějším ději důležitou odezvu. Propracovaná plasticita především obličejů zvýrazněná tím, že na celé postavě se kreslíř především zaměřuje na hlavu. Prokreslené šílené škleby vás nenechají na pochybách, že tady v tom vězení není nikdo normální. Povedené rozlišení jednotlivých skupin gangů, ať muslimové, motorkáři či třeba Portoričani, na všech nacházíme prvky odlišných kultur. Přesto se docela značné skupině lidí tento Hellblazer znelíbil právě díky Corbenově kresbě. Jedná se čistě o otázku vkusu a zvyku. Někomu se zkrátka ty velké hlavy, malé ručičky a ošklivě se šklebící obličeje mohou zajídat, ale já hlasuji pro originalitu. Možná že kresbu trochu sráží poněkud všední a vágní coloring. Na druhou stranu ruku ruce kvalitnímu comicsu jde parádní a přisprostlý překlad Štěpána Kopřivy. Parádní bonusem jsou obálky Tima Bradstreeta.
Po otevření tohoto comicsu okamžitě ucítíte pach rozpáleného kovu mříží, odér potu i slanost slz. Od té doby, co Těžké Časy vlastním, se k nim rád vracím a stále se bavím četbou, především díky scénáři. Doporučuji toto jak zábavné, tak i mrazivé čtení. Vlastně i jako inspiraci proč neskončit v lapáku, alespoň tam u nich, za velkou louží.
Trailer na Těžké časy najdete na stránkách Crwe nebo zde.
