Komiks.cz

V této historické fikci si hrstka tajných prvorepublikových agentů neví rady ani sama se sebou, na Hradě řádí Heydrich a po Praze hopsá maskovaný nepolapitelný chlápek, jemuž nikdo neřekne jinak než Pérák.

Skvadra tajných agentů sestává z historických postav snažících se vypudit Němce z naší vlasti. Patří mezi ně Jaroslav Foglar alias Jestřáb, jenž se zabývá výrobou fungujícího létajícího kola Jana Tleskače. Jeho úkolem je s pomocí létajících bicyklů vybudovat vojenskou letku. Adina Mandlová alias Diva, která to hraje na všechny strany, získává tajné informace od nacistů. Největším bouchačem je Kazatel. Zná nazpaměť celou Bibli a ovládá střelbu pistolemi obouruč. Na jeho historické jméno si ale ani za boha nevzpomenu. Jsou tu i jiní. A všechny je spojuje oddanost a láska k vlasti. Bez Péráka by však sotva dosáhli svých cílů.

Komiksové prvky

Možná si právě teď říkáte, co má divadlo společného s komiksem. Buďte si jistí, že tohle divadlo má s komiksem společného hodně. Na celkové výtvarné koncepci projektu se podílel Hza Bažant, český výtvarník, proslulý především svým autorským komiksovým počinem Pán Času. Vystudoval scénografii na pražské DAMU a tak není divu, že se ujal i výtvarného pojetí scény a projekce.

Celé představení je koncipováno tak trochu jako komiks. Počínaje uvedením každé scény místním a časovým údajem, kde se bude příběh dále odehrávat, přes stroboskopem rozfázovaný drsný výslech generála Eliáše nacistickým saďourem přezdívaným Řezník, až k přestřelkám slepými náboji, které diváka vtáhnou do děje nejen ohlušujícím zvukem, ale i pachem vypáleného střelného prachu.

Dialogy jsou plné vtipných hlášek, přesně takových, jaké byste čekali u komiksu. Promítání pozadí na plátno dává pódiu větší hloubku. Scéna v kupé jedoucího vlaku představuje pro divadlo úplně nový rozměr. Použitím skutečných šoupacích dveří umístěných před plátnem se postavy odcházející, nebo přicházející do kupé mění jen v černé siluety na ubíhajícím promítaném pozadí. Tady jsem měl osobně problém rozeznat, zda ještě stále sleduju divadelní představení nebo jde o jakýsi živý film. A takovýchto efektních prvků je využito v představení mnohem víc. Například když reálný herec zavírá okno promítané na plátně před ním. Dokonalé.

Citoslovce naživo

Komiksové je dokonce i ozvučení představení. Střelba, jak již bylo řečeno, je prováděna slepými náboji. Jediné menší zklamání nastalo při střelbě ze samopalů, kdy slepé náboje vystřídal jen filmový zvuk střelby. Zajisté šlo ale o praktické řešení ze strany tvůrců. Jednak by spotřeba munice na jedno představení byla enormní a hlavně by přední řady diváku skutečně ohluchly, herce na jevišti nevyjímaje. Zajímavé a neméně komiksové bylo i dozvučení rvaček, kde známé „POW!“, „ŠVIH!“ a „PRÁSK!“ nahradily zvuky úderů jako v béčkových karate filmech. Pérákovo skákání bylo rovněž náležitě dozvučeno, takže divák měl dobré povědomí o tom, kdy se blíží na scénu a kdy se po ní pohybuje, byť právě zahalen mrakem uspávacího plynu či pod rouškou noci.

Pérák, mýtus a jeho nejen divadelní ztvárnění

Pérák se jako fiktivní postava zabydlel v naší kotlině za dob protektorátu. Byl to takový vybájený a vysněný mstitel, který údajně škodil nacistům nejen v Praze, ale po celém našem území, což samo o sobě vylučuje reálného člověka. Žádné známky jeho existence nebyly dochovány. Pérák nebyl nikdy dopaden, i přes nezlomné úsilí nacistů.

Teorii o fiktivní postavě utvrzují vyprávění o podobném skokanovi z Anglie či Ruska, kde ovšem nebyl tak přátelský. Vraždil nevinné lidi na potkání a působil dojmem neurčitého démonického zla. Pérák proto pravděpodobně vzešel z fantazie a zbožného přání utlačovaných Čechů, přejat z jiných vyprávění či literárních zdrojů.

Postavu Péráka si například vypůjčil Jiří Trnka v roce 1946 pro svůj krátký animovaný film Pérák a SS. Pérák byl nechutně zneužit pro komunistickou propagandu jako bonzák a špión operující proti třídnímu nepříteli v krátkých obrázkových příhodách (komiksech).

Pérák pronikl i do současné komiksové tvorby, naštěstí oproštěn od jakékoliv politické ideologie. Opět bojuje proti nacistům a útlaku na straně slabších. Jedním z Pérákových reinkarnátorů je i Hza Bažant v komiksu Projekt Pérák.

V divadelní hře o Pérákovi se tvůrci rozhodli použít skutečné skákající boty, někdy také známé pod názvem sedmimílové boty. Existující sportovní výkřik posledních let umožnují člověku skákat dva metry do vzduchu a běžet až 40km/h. Na malém pódiu se toho moc naběhat nedá, ale co se skoků týče, tady se herec/akrobat předvedl. Nebál se skákat krkolomná salta a přeskakovat stojící lidi, jako by mu sahaly sotva po kolena. Ostatně akrobacií a bojovými sporty je divadlo VOSTO5 stejně proslulé, jako svým nezaměnitelným stylem humoru. Příkladem za všechny je projekce Ladova obrázku jako pozadí pro dotvoření zimní atmosféry jedné z akčních scén.

Nutno dodat, že Pérák si jako jediná postava udrží skrytou identitu až do konce představení, čímž dodržuje nepsaný komiksový zákon maskovaného hrdiny. Pod maskou se může skrývat kdokoliv a hrdina se tak stává spíše nepolapitelným symbolem naděje, namísto skutečného člověka. Jeden takový by se nám hodil i dnes.

Pérák: Český supermuž skáče nacistům do zelí - 100 %