. Ohlížení za vlastními dějinami bylo u nás před listopadem 1989 ideologicky zkreslováno, a nějakému dokumentárně věrnějšímu pohledu systém nepřál obecně – tím méně v komiksu. Jistý kontakt s dobou bychom sekundárně mohli vysledovat na pozadí klubáckého komiksu, i zde však padla autenticita na oltář buď pohledu foglarovsky zromantizovanému, nebo naopak strážcovsky propagandistickému.
Zatím nedostatečná domácí komiksová „archeologie“ neposkytuje dostatek materiálu pro hlubší ponor proti proudu času; výstava v Centrale tak poukazuje na díla z posledních cca. . třiceti let – od éry ábíčkovských komiksů a Ilustrovaných sešitů přes Generaci 89 až po současnost. V sedmdesátých a na počátku osmdesátých let vládl zájem o moderní technologie; „dohnat a předehnat“ bylo stále ještě heslem obou stran Železné opony, a domácí science fiction byla jedním z mála tolerovaných (nejen) literárních projevů. Proto se i řadě historických námětů dostalo scifistické reinterpretace – například husitské Tvrzi, do níž se po havárii dostává vědec ze současnosti včetně svého elektrotechnického vybavení (Šorel-Kobík, ABC 1980-81) nebo Golemovi, kdy se legendární homunkulus proměnil v mimozemšťany ovládaného robota (Baudis-Petráček, ABC 1992-93).
. Jiné příběhy, byť se snažily udržet jistou faktografickou věrnost, těžily z historických okolností spíš napětí a dobrodružný rámec – jako například Král Madagaskaru od Gustava Kruma (Pionýrská stezka 1975-77), sledující dobrodružnou pouť slovenského šlechtice Mórice Beňovského, nebo Tomanovy Příběhy psané střelným prachem v ABC (1977-79).
. S výjimkou např. Atentátu bratří Saudkových (vyšel v polském časopise Relax v roce 1976, u nás poprvé v revue Aargh! č. 3, 2002) jsme se tedy komiksů, které by se záměrně vyjadřovaly k dějinným meandrům v české kotlině, dočkali až v posledních letech. I v těchto případech ale cítíme zjevnou nadsázku, ne-li kradmé švejkování – jako by se do obrázků prolínala ona typicky česká, podvědomá touha nesnadnou národní historii ironizovat, neochota dotýkat se bolestivých míst bez bezpečného, protože „humorem“ filtrovaného odstupu. Sudetskou otázku i s jejími . ozvěnami tematizoval trojdílný komiksový román Alois Nebel, jehož stripy (nebo spíš ilustrované anekdoty) z týdeníku Reflex zase glosují naši současnost. Problematiku exilu i pestrost polistopadové situace otevřela ve svém albu Anna en cavale Lucie Lomová; příjemnou vnitrokomiksovou metaforiku využil pro sborník Czekomiks Jan Turnovec ve svém příběhu Jak to bylo za komoušů.
Právě poslední tři jmenované komiksy, spolu s menšími ukázkami jejich letitějších předchůdců (Tvrz, Stříbrný kotlík, Přízrak), by měly zaplnit poznańskou „klubokavárnu“ Meskal, která je domovským výstavním prostorem Centraly. Kromě nich doplní pestrou . paletu pohledů na českou historii zmiňovaný Atentát bratří Saudků, dále Jaroslav, komiks Karla Jerieho na námět básně z Rukopisu královédvorského, Radegast, mytologická reinterpretace moravských povodní z roku 1997 (Prokůpek-Jirků), pohled do architektonické historie jednoho obchodního domu Máj Vladimira 518 (vyšlo v časopise Era 21) a ukázky z Péráka v kresbě Honzy Bažanta. Výstavu uvedou Tomáš Hibi Matějíček a Karel Jerie.
Více o Centrale na www.meskal.pl/centrala.htm. Na koncepci a náplni výstavy se podíleli Tomáš Hibi Matějíček z občanského sdružení na podporu komiksu SEQENCE o.s. a Tomáš Prokůpek, píšící šéfredaktor komiksové revue Aargh!. Prequelem této výstavy byl Alois Nebel – Můj život, jehož celosvětové turné poznańská Centrala zahájila; na Historii by pak měla navázat výstava Realita v českém komiksu.
Z výstavy přineseme obsáhlou fotoreportáž.
